Tak kdo chce mír?

  Vladimír Putin je i přes hon na něj především v Evropě pořádaný jednou z nejvýznamnějších postav poválečné éry. Již čtvrt století zastává podstatné politické funkce v Ruské federaci, což rozhodně není nic jednoduché. I přes obrovský chtíč Západu dokázal pozdvihnout význam své země, její ekonomiku, prestiž i obranyschopnost. Není na to sám, poskládal velmi aktivní tým spolupracovníků. Samozřejmě má i své stinné lidské stránky, ale rozhodně je dokáže potlačovat. Ruská společnost má jistě svá specifika, nicméně ukočírovat ambiciózní politiky, obchodníky a vojáky vyžaduje neskutečnou vytrvalost, odvahu i morální kredit. Tam, kde ho Západ nemůže najít, ho Rusové vnímají a většina jich jde právě za Putinem. Který z evropských politiků toto může beze zbytku říct? Možná Orbán, tím to ale končí. Naopak můžeme vyjmenovat stovky takových, které u koryt drží pouze a jen podpora médií pracujících na rozvracení společnosti a vytváření nenávisti v ní a neschopnosti lidí spojit se proti zlu představovanému právě eurohujerskými greendealisty

  Ukrajina se nachází v křeči. Na bojišti prohrává, Rusové likvidují techniku, zásoby i lidské zdroje sloužící v armádě. Zatím systematicky přehlíží místa, na nichž se ukrývá Zelenskyj se svými kumpány. Umožnili dokonce Merzovi, Macronovi, Tuskovi a Starmerovi navštívit Kyjev a podílet se na summitu, po kterém si tato humorná sestava začala klást podmínky. Třicetidenní příměří, které by neznamenalo přerušení dodávek zbraní, v případu jeho nepřijetí či porušení by následovaly sankce a bububu….další opatření. Rusko oproti tomu navrhuje zahájení hovorů o definitivním ukončení bojů, přičemž chce řešit příčiny vzniku SVO, nikoliv její důsledky. Velmi zkráceně. Žádné NATO  na Ukrajině, žádná cizí vojska či výzbroj, armáda pouze taková, aby neohrožovala Rusko, tedy bez těžkých zbraní. Dobitá území zůstanou samozřejmě jako součást Ruské federace. Přidejme ještě denacifikaci.

  Možná se Vám to zdá jako drsné podmínky, ale zcela upřímně. Majdan zorganizoval Západ. NATO má i tak už Rusko přes mnoho slibů za dveřmi. Ruský majetek v zahraničí se Západ snaží kompletně ukrást, přičemž by nejradši získal i ten v Rusku. Osm let Moskva varovala před eskalací násilí na Východní Ukrajině. Liberálové se pokusili o další barevné revoluce, třeba v Gruzii. Otevřené nepřátelství projevované Bidenovou administrativou, Velkou Británií, Francií, Polskem a Německem už nelze přehlížet. Polsku Rusové kdysi vrátili svobodu, Němce na hlavu porazili, Napoleona vyhnali, Velkou Británii by pomocí svých zbraní mohli poslat ke dnu Atlantiku. To vše je realita, kterou nevidí jen tupci. Řeči o tom, že je Putin agresor a diktátor, jsou falešné a médii 100x denně opakované, aby jim uvěřil aspoň někdo. Přitom právě Putin je trpělivý a zdrženlivý. Zmáčknout příslušná tlačítka by bylo tak jednoduché. Taková Černochová, kdyby je měla, by nečekala. Platí i pro Lipavského dělajícího nám ostudu a pár dalších.

  Moskva nabídnula jednání. Nemá moc důvodů ustupovat ze svých nároků. Zelenskyj je sice mezi eurounijními předáky vnímán pozitivně, nicméně obrat může nastat kdykoliv. Možná si mezi sebou dali všichni v Kyjevě kokainovou lajnu (záběry k této události už obletěly internet a na AI to úplně nevypadá), ve skutečnosti se pod všemi i u nich doma houpá židle. Pokud se setkání ruské a ukrajinské delegace uskuteční, snad v Turecku, jsou to Rusové, kdo má v ruce trumfy. Zelenskyj moc na výběr nemá. Buď totální válku nebo uznání oprávněnosti ruských požadavků. Možná se blíží konec ukrajinské krize, ale my spíš očekáváme obrovský průšvih způsobení lidmi odtrženými od reality. A nevěřte tomu, že chce Kreml napadnout Evropu, pokud by se nemusel bránit. Ale bude li vyprovokován a stane se to, nikdo kontinent už nezachrání.

Jindřich Kulhavý