Zločinec premiérem?

  Jak víte, k Pauknerovi máme svým způsobem zdrženlivý přístup. Důvodem je jeho nekritická adorace Izraele a svým o něco omezenějším způsobem i Ukrajiny. Naopak kvitujeme jeho snahu odhalit lumpárny bývalé vlády, v nichž STAN a předseda Rakušan hrají velmi významnou roli. Nejde jen o Dozimetr, ale je evidentní, že právě on má prsty i v mnoha dalších odkláněních státních peněz. Nedejte tedy na jeho rétoriku. Jako učitel k ní má jisté předpoklady, nicméně i ti nejvýznamnější gauneři uměli strhnout na svou stranu celé národy. Namátkou připomeňme Adolfa Hitlera. Představa, že by jeden z největších zločinců využívající své pozice bývalého ministra vnitra získal premiérské křeslo, je skutečně příšerná.

  To, co se dělo na Ministerstvu vnitra při výběrových řízeních, jsem zažil na vlastní kůži. Výhodná a vítězná nabídka je často shozena ze stolu a klidně vyhraje třeba i v pořadí až čtvrtá, pátá. Proč asi, to jistě tušíte. Netýká se to jen nákupů materiálu, ale různých rekonstrukcí a jiných dodavatelských služeb. Zároveň to samé platí i pro jiná ministerstva a státní zakázky. Kdo se v nich pohybuji, jistě mi dá zapravdu. Veřejné soutěže jsou často připravené na míru přesně těm, kteří „spolupracují“. Paukner tým pustil do éteru novou kauzu kolem úklidu v objektech Ministerstva obrany. Nepřekvapivě se nemýlil a bude zajímavé, zdali se vše bude zametat pod koberec, jako je tomu kolem Rakušana.

  Je zvláštní, že kauzy zveřejněné Pauknerem nic moc nedělají s okolím vlády. Kdyby tomu bylo obráceně, ODS, STAN, TOP09 a Piráti by rozhodně tloukli do bubnů a média by byla nezastavitelná. Jenže Babiš & spol. k tomu mlčí. Navíc ve státních institucích zůstávají stále ti samí úředníci, kteří o zakázkách rozhodují a pomalu bohatnou. Mít v tomto prostředí jakoukoliv firmu je často pouze k vzteku. Ne, že by převážně na menších obcích nešlo zakázku čestně vyhrát, ale je to stále obtížnější a méně časté.

  Státní rozpočet vykazuje deficit ve stovkách miliard. Ani současná vláda nezabránila díky nezdanění únikům zisků do zahraničí u bank a velkých korporátů. Jen povrchně zasáhla do „podnikání“ neziskových politických organizací přiživujících se na náš úkor. O TV poplatcích radši ani hovořit nebudeme. Je to až trapné. A přidáme li korupci ve všech sférách, kde na sebe naráží státní a soukromý sektor, musíme si přiznat, že odrbávání občanů už přesáhlo určitou míru. Jestliže nakupujeme nejdráže na světě stíhačky, vrtulníky a obrněná vozidla, polní kuchyně a batohy, rekonstruujeme státem vlastněné budovy a stavíme drahé dopravní stavby, pak se díře v rozpočtu nelze ani divit.

  Vít Rakušan je skutečný grázl, a ne úžasný kandidát na premiéra. V politické garnituře však zdaleka v tomto není osamocen. Představa, že by s tím dokázal či chtěl někdo něco dělat, je naivní. Oni se ve funkcích jen střídají a v podstatě si zásadně klacky pod nohy nehází. Co je však k vzteku? Asi to, že mají pořád málo a více jim zajistí jen navýšení daní občanům, posuny odchodů do důchodu a další podobná opatření. Nějak se nám to soužití mezi občany, politiky, policií a justicí zadrhává. A už je jedno, kdo je u moci.

Jindřich Kulhavý