Nissan 200 SX

  Z dnešního pohledu byly výkony tehdejších vozidel nepříliš zajímavé, ale je třeba si uvědomit neskutečně razantní rozvoj v posledních dvaceti letech, průměrné výkony například dvoulitrových motorů se zdvojnásobily a takový Ford Scorpio z roku 1990 měl při tomto objemu 115 koní, a to nebylo nic zanedbatelného, zatímco nyní mají stejný výkon motory s jen o něco větším, než polovičním obsahem.

   Jedním ze zástupců japonské školy byl Nissan 200 SX. Nástroj japonských drifterů měl v továrním provedení motor o obsahu 1,8 litru přeplňovaný turbem a výkon 176 koní. Pro americký trh byl vyráběn ještě model, do něhož byl implantován atmosférický bráška s objemem 2,4 litru, ten byl však velmi nudným a nezajímavým a byl označen jako 240 SX. Věnujme se tedy menšímu agregátu. Ten dokázal hbitému sporťáku dát dostatek síly a agresivity. Samozřejmě se musel trochu točit, ale odměnou byl krásný svist turba i dynamická jízda. Na údržbu byl náročný především přívod oleje k turbu, úzkou trubičku vymyslel Japonec jako pomstu a její ucpávání bývalo hrobníkem turba samotného. Jeho výměna byla dlouhodobá záležitost už proto, že tento typ se u nás neprodával oficiálně a vše se pracně objednávalo z výrobního závodu. Jinak však byl motor nenáročný a nebyl problém s ním ujet přes 200 000 km. To vše při slušném tempu.

  Čtyřmístná karoserie s relativně velkým kufrem poskytovala skutečně sportovní zážitky, střešní okno podtrhovalo náznak luxusu a výklopná světla zaváněla exotikou. Ovladatelnost byla neskutečná, zadní pohon dával vynikající možnost učit se auto ovládat plynem, čehož si všimnuli japonští tuneřii a majitelé byli schopni po náležitých úpravách vodit své Nissany SX bokem dlouhými oblouky. Tuhost a kompaktnost skeletu byla dostatečná a právě tento model se účastnil mnoha závodů. Přesto se s ní dalo cestovat i na delší vzdálenosti, osobně jsem dojel díky shodou nepříliš povedených okolností ve čtyřech dospělých a s dvěma malými dětmi v době války v bývalé Jugoslávii až na Korčulu. Také pohyb v zimě na sněhu byl po přezutí na zimní pneumatiky zábavou, to auto mělo prostě drifty i obyčejné smyky v krvi.

   Nebylo to mé první sportovní auto, ale stalo se tím, na kterém jsem se mnohému naučil. Koncepce motor vpředu a náhon zadních kol se stala mou nejoblíbenější. Pětistupňová převodovka v té době stačila k tomu, aby se Nissan SX rozjel na 240 km/hod, přiznejme si, že to v roce 1994 nebylo nic špatného.

   Vzpomínka na mnoho fajn jízd s ním je příjemná. A vlastnit jej bylo pro mne ctí. Později ho nahradilo BMW 328i coupé, což byl důstojný nástupce. Ale základy mi dal právě Nissan 200 SX.

J3.K