Olympiáda bez sportovců a s politikou

  V minulosti jsme se dozvídali o fenomenálních hvězdách, které byly odhaleny a jejich výkony tak získávaly trochu jiný punc kvality, než udávala čísla vyjadřující jejich snahu a umístění. Být úspěšným v jakémkoliv oboru je skutečně až výsledkem souhry mnoha faktorů. Tedy talentu, fyzických dispozic, schopnosti zatnout zuby při tréninku, pokory, štěstí a nasazení. Pokud se podaří sladit všechny tyto potřebné atributy a výsledné výkony jsou průměrné, znamená to, že daný sportovec prostě na špičku nemá a může nadále sportovat pouze pro radost. Dohánět to produkty chemického a farmaceutického průmyslu sice může pomoci k lepším časům, dálkám, výškám či více bodům, ovšem riziko odhalení je tak vysoké, že spíše, než toužebně vyhlížené vítězství přijde ostudný trest.

  Výše uvedené by bezprecedentně platilo tehdy, kdyby neexistovaly laboratoře zabývající se hledáním dalších nových látek, které podporují zdokonalování tělesných dispozic a posouvají lidské hranice o velký kus dopředu. Odborníci z těchto pracovišť věnují své úsilí tomu, aby vytvořili směsi a roztoky takových parametrů, které neumožní jen vynikající výsledky, ale zároveň budou těžko odhalitelné při kontrolách spuštěných antidopingovou komisí. V důsledku jde tedy spíše o odborné klání dvou partiček chemiků a lékařů, které na sebe navzájem vymýšlí různé finty. Mimochodem, dopingoví mágové pracují často i pro armádu, takže jejich postižitelnost je pofidérní. Katalyzátorem tohoto souboje jsou peníze točící se kolem sportu a na konci pomyslného řetězce je sportovec. Pokud si někdo myslí, že tento jedinec, který je na obrazovce ze všech uvedených na ráně sám, se může svobodně rozhodovat, mýlí se. On je de facto pouhým produktem obrovského soukolí složeného právě z laboratoří, managerů, týmů, obslužného personálu v podobě trenérů, masérů, reklamních agentů. Takový atlet, vzpěrač, běžec na lyžích či zápasník jsou pouze laboratorními myškami, na kterých se často zkouší, kam až se dá zajít. A záleží často na inteligenci samotného borce, jak moc se nechá tímto vším tlačit do kouta. Jak jistě všichni tušíte, ne ke všem disciplínám potřebujete zapojovat mozek naplno, takže v některých odvětvích se dopuje více, v jiných méně. Jisté však je, že tvůrci dopinku jsou vždy o krok před jeho potírači, takže dochází k zpětnému odebírání titulů, medailí a umístění.

   Nynější akce proti ruským sportovcům je přehlídkou moci a zpolitizování Mezinárodního olympijského výboru. Pokud existoval skutečně státní dopingový program, měli být jeho tvůrci potrestáni, uvězněni, případně doživotně suspendováni. O tom nelze pochybovat a neplatí to jen pro ruské účastníky dopingové aféry, vždyť plno Američanů se s dopingem osobně také potýkalo. Nebyli to jen američtí atleti, ale i bulharští a rumunští sportovci, a zdaleka nejen oni, v minulosti hřešili. Můžeme si být jistí, že většina z nich ani netušila, co jim vlastně lékaři jejich týmů vpravují do těla. Zvláště, když existují sporty, kde jsou podpůrné medikamenty běžnou součástí života borců. Třeba kulturistika a další fit a body soutěže. Je tedy otázkou, neměli by být pod kontrolou všichni výrobci těchto preparátů, aby ani omylem nebylo možné zakoupit a užít něco, co se prezentuje jako neškodné a zároveň to obsahuje zakázané látky? Na trhu jich je opravdu hodně a některé dokážou v lidském organismu udělat velkou paseku.

  Sportovec prochází určitým vývojem. Od dětství na sobě pracuje, kolem puberty se začíná ukazovat, kdo má talent a může být profesionálem, v osmnácti už se dělí zrno od plev a u těch skutečně dobrých začíná kolotoč peněz. Nadstandardní péče není jen o výbavě, zapojují se odborníci na stravu, fyzioterapeuti, kolem jednotlivce se skládá tým většinou starších matadorů, který je třeba uživit. A právě tady vzniká riziko, jehož důsledkem může být vyloučení ze soutěží. Dokud budou existovat důvody k hledání cesty, která není poctivá, budou mladí lidé pouhými figurkami ve hře zvané šachy s dopinkem. A to i přesto, že budou dřít, při tréninkových jednotkách trpět, přijdou o své mládí, obětují zábavu, přičemž odměny v podobě luxusu a slávy se dočká jen minimum z nich. A když se s hříšníky svezou i ti, kteří náhodou odolali nástrahám, jde o plošný trest a nespravedlnost. A to nyní jde. Rusko je trnem v oku mnohým, pokud podváděli jejich činovníci, mají být potrestáni, nikdo nic nenamítá proti antidopingovým kontrolám, ale ten, kdo většinu svého života dře a pracuje na sobě s vidinou olympiády, má právo reprezentovat svou zem. Možná jde tedy momentálně ze strany MOV jen o potlačení vlastenectví smyslu pro úctu k vlastnímu národu. Tedy přesně o to, co preferuje Evropská unie a OSN. Takže jen a jen o politiku.

P.S. Mimochodem nevidím důvod, proč by KHL měla uvolňovat své hokejisty, kdy to neudělá NHL. A kdo si myslí, že v naší zemi neexistuje systém dopingu (ať už povoleného či nikoliv), je na velkém omylu. Opravdu u většiny sportovců je to o štěstí, správnému načasování a zvládnutí určitých pravidel. To, co je dnes povolené, může být zítra důvodem k vracení medailí. A to by si měli uvědomit ti, kteří odsuzují jednotlivce nejvíce. Vadný je totiž celý systém.

J3.K