Arbeit macht frei, aneb hodně práce a myšlenky jsou jinde…

   Sobotní cestování po republice ukázalo, jak moc zdevastovaná je dálnice do Brna. Vezměte si sportovní vůz a uvědomíte si skutečný stav. Třeba i to, proč se moravská metropole stala místem, kam se vám z Prahy vůbec jet chtít nebude. I přes půvab brněnských dívek a žen, blízkost moravských sklípků a plno dalších lákadel, je prostě díky příjezdové komunikaci de facto nepřístupnou. Dé jednička je totiž totální katastrofa. Den volna, poledne a vy stojíte v kolonách, táhnete se zúženími a ještě přitom dost možná ztratíte motor díky spárám a dalším nerovnostem. Jediným pozitivem byla přítomnost až nečekaného množství pracantů v místě rekonstrukcí, nicméně je jasné, že tato dálnice si rozhodně ještě dlouho nezaslouží to, abychom se na ni vydávali s povinnou dálniční známkou.

  Daleko příjemnější byla cesta po okresních silnicích do Nového Bydžova. Většinou kvalitní povrch, ani jeden policista, relativně malý provoz a nirvána v podobě zatáček a horizontů. Zatímco někdo v tu samou chvíli drtil proslulý německý okruh Nordschleife, to za cenu nesmyslně vysokých nákladů, já jsem si připomněl rallyové začátky a vyloženě si těch 188 km užil. Návrat po hradecké dálnici už byl relativně poklidný, řidič stejně sleduje především podezřelé vozy, v nichž se možná ukrývají strážci pořádku. Celý den jsem ignoroval Facebook, Viber, sms a měl čistou hlavu.

  Nedělní program byl v případu autora stati pracovní. Kladivo, zednická lžíce, motorová pila, hromada nápadů před uskutečněním a budování hmotných statků. Až se Babiš bude ptát, kde na to ten člověk vzal, odpovědí mu budou mozoly, možná by byl vhodný knokaut. Nicméně lze říct, že v určitém smyslu neblaze proslulý nápis ,,Arbeit macht frei‘‘ má celkem pravdu. Nevisíte li na nějakém komunikačním zařízení, vyčistí se vám hlava a nedostatek informací způsobí jistou myšlenkovou svobodu. Ta končí až večer pohledem na internet. V tu chvíli se vrací starosti s tím, jak zastavit migranty a Babiše, co se slabým předsedou vlády a nesnesitelným Pelikánem, kroutíte hlavou nad sbírkou naivních idealistů a hlupáků z Hate free, vzpomenete si na válku našich policajtů a státních zástupců, rázem jste opět v režimu strachu a ve střehu.

  Tímto chci říct, že už chápu, proč plno lidí volí tak, jak volí. Celý život tvrdě pracují, nemají večer ani náladu pátrat po skutečném dění a jeho příčinách, nechají se ukolébat některým z trapných seriálů, uvěří redaktorům ČT a jdou spát. Jednou za čtyři roky hodí své lístky do urny se jmény těch, o kterých v tendenční televizi celou dobu slyšeli pozitiva, aniž by přemýšleli o tom, jakým blábolům skočili na špek. A zbytek občanů pak trpí pod bičem oligarchy. Pravdou je, že kdybychom všichni dřeli do padnutí, tak by nám nakonec bylo jedno, za čí vlády se probouzíme. A o to těm loupežníkům nahoře jde. Vyhovuje jim, když národ maká a nakonec nemá čas moc přemýšlet.  A ti, co ten čas mají, jsou xenofobové, extrémisté, fašisté, nacionalisté .

  Jsem rád, že mám možnost si občas udělat fyzicky náročný pracovní den okořeněný radostí z dobře vykonaného díla.  Nebudu nikomu říkat, že jsem se do toho pustil jen proto, že jsem vyhodil zaměstnance jisté stavební firmy pro naprostou neschopnost, moji vlastní dělníci měli zasloužené volno, takže mi nezbylo nic jiného. Ale rozhodně se nevzdám možnosti sledovat aktivně dění ve světě i u nás a příležitosti udělat něco málo proto, abych nějak ovlivnil svou budoucnost. Takže i přes svou dnešní únavu prohlašuji, že práce sice osvobozuje od myšlenek, ale já ty své zachoval a vůbec se mi nelíbí, kam naše společnost spěje.  Jak jste na tom vy?

J3.K