Beton

   Až posud lze říct, že beton je nám bližší více, než bychom čekali. Kdyby s tímto materiálem dokázali pracovat naši předci, plno historických budov by dosud stálo, bohužel by však poznamenaly smysl pro estetiku našich předchůdců. Lidová tvořivost v podobě sošek, ozdobných portálů a zakulacených balustrád by vzala za své. To vše je nyní nahrazeno rovnou plochou, barvenými povrchy, sklem a zručnou rukou vandalů se sprejem v ruce. Lidem možná šedé plochy vadí, ovšem snaha sprejerů zkrášlit své okolí většinou volá po tělesném trestu, ve středověku by většina z nich končila mládí jako bezrucí.

  Od loňských vánočních trhů v západní Evropě dostal beton další důležitou funkci. Vzpomínka na roky válečné způsobila, že se z něj stává opět materiál vhodný ke stavbě zátarasů. Nejde o ty protitankové, které tvoří kovová konstrukce, z níž trčí trny. Tentokráte spřátelené betonárky dostaly za úkol vytvořit těžké kvádry uzpůsobené manipulaci a jejich koncové produkty zdobí nejedno náměstí a ulici v mnoha donedávna bezpečných metropolích. Estetická úprava jednotlivých bloků se liší. Někde se z tunových kostek snažili udělat vánoční balíčky, jinde výrazné bezpečnostní pruhování napovídá, že tudy cesta nevede, pohodlnější magistráty prostě nechali povrch přírodním, tedy šedým.  Upřímně, je to úplně jedno. Tyto zátarasy jsou totiž pomníky, které ukazují varovným prstem nikoliv na agresory modlící se ve chvíli, kdy zabíjejí odcizeným či zapůjčeným velkým vozidlem nevinné lidi včetně dětí k Aláhovi, ale na politiky žijící mimo realitu a prosazující čísi zájmy na úkor občanů, kteří jim dali svou důvěru.

  Nelze si myslet, že různě poházené betonové kvádry v různých provedeních po evropských metropolích, naposled byly viděny například v Lyonu a v Praze, zabrání islámským extrémistům k dalšímu vyhlazování Evropanů v jejich domovech. Jak víme, i muslim s nižším IQ se naučí ovládat letadlo, auta, zbraně. Bude li chtít vraždit, svou cestičku si vždy najde. Člověk je tvor, který má potřebu komunikovat, srocovat se, vytvářet skupiny, týmy, bavit se. Rozjeté auto je pouze jednou z možností, jak takové lidi zabíjet. Je otázkou času, kdy začnou hořet restaurace, diskotéky, stadiony, poměrně ohrožené jsou zdroje pitné vody a energií. Vzhledem ke svému geografickému původu jsou nově příchozí do Evropy zvyklí na partyzánský způsob boje, který je v městských aglomeracích velmi účinný. A přidáme li k tomu i snadnou dostupnost nelegálních zbraní z černého trhu a naprosto zcestnou snahu odzbrojit ty, kteří se mohou a chtějí bránit legálně, lze se betonovým zátarasům kolem našich křesťanských vánočních trhů pouze podivovat. Za pár let budou ležet kdesi na plochách a nikdo nebude vědět, co s nimi. Fotky Staroměstského náměstí budou připomínat dobu, kdy si ještě přeplácený, vládní a naivní úředník myslel, že migrace je užitečná a prospěšná.

  Není třeba žádného velkého přemýšlení proto, abychom věděli, že tomu tak není. Dle všech indicií jsou mnohem šťastnější obyvatelé těch měst a států, kde o migranta ani nezakopnete. Riziko kriminality se scvrkává na kapesní krádeže a výstupy opilců před místní restaurací. Ženy tam chodí o půlnoci samotné a děti v místních bazénech plavou, aniž by se musely ohlížet do míst, odkud je hlídají rodiče. Naopak existence neforemného betonu v místech romantických procházek a vycházek, kde stánky se svařeným vínem a skořicí voní do dálky stejně, jako pečené kaštany a skořice z trdelníků, značí, že už dávno není něco v pořádku. Tvrdošíjná obhajoba a zefektivnění přísunu cizích státních příslušníků do Evropy ze strany politických elit a bezmozkových sluníčkářů je pouze důkazem ztráty schopnosti realisticky uvažovat a myslet. I když nám tvrdí, jak prospěšní ti chlapci z Afriky a Blízkého Východu jsou, skutečnost je i díky těžkým kostkám úplně jiná. Strach tak nerozsévají kulturně jiní imigranti, ale ti, kteří dovolili vznik této situace a připustili, aby se naše města stala zónami, v nichž se každou chvíli může něco stát. Narušili tak naši bezpečnost a vědomí, že žijeme ve vyspělé společnosti. A ani geniálnost betonu tomu nezabrání.

J3.K