Bojím, bojím

  Západ se do krize žene už dlouho. Na nějakou dobu se mu podařilo rabováním postsocialistických zemí krizi oddálit, ale spálená země, která po něm vznikla, už neposkytuje dostatečné zdroje. V podstatě jediné, co po jeho působení zůstává, je vliv. Nic jiného tu už není. Dokonce ani ta svoboda slova a demokracie, kterými se bijci komunistů tak dlouho oháněli. Jestli je něco, co lze nazvat diktaturou, pak je to Evropská komise. Leyenová to vše dotáhnula téměř k dokonalosti, o čemž svědčí její přístup k svrchovaným státům neochotným se jí podřídit. Maďarsko dlouhodobě a přes všechny snahy vede buřič Orbán čekající na rozpad EU, na Slovensku progresivci i přes veškerou snahu neudrželi vládu a převzal ji další rebel Fico, nový polský prezident Nawrocki svým přístupem nezapadá do rámce tvořeného Donaldem Tuskem a v České republice se i přes obrovskou podporu ČT, Seznamu a dalších médií eurohujer Fiala odstěhoval zpět do Brna.

  Zdálo by se tedy, že se pomalu do unijního soukolí dostává písek a kolečka se zadrhávají. Nedejme se však mýlit liberální klika je silná a nadále si dělá, co chce. V jejím konání nehledejme logiku, ideologie a nenasytnost hrají nadále prim. Všimněte si, že i přes stále častější projevy europoslanců hlasitě kritizujících předsedkyni Evropské komise a její pohůnky, se vůbec nic neděje. Nikdo jí za předešlé defraudace v řádech stovek miliard eur nežene k soudu, nebojí se vazby a v klidu nadále posouvá svými šachovými figurkami po evropské šachovnici. S neochvějnou jistotou ukazuje na Kreml a nejradši by okamžitě zavelela k útoku. Jenže k tomu jí současné rozložení vojenských sil nestačí. Je však s podivem, jak jedna nenávistná ženská dokáže ničit život stovkám milionů Evropanů.

  Rusko si mezitím v relativním klidu vytváří obranný val. Putin je o pár let napřed a vývoj zbraní pod jeho vedením možná Západ až zaskočil. Některé systémy značně překonaly možnosti západních armád a díky možnosti vyzkoušet je na Ukrajině, byť v relativně skromné verzi (např. Orešnik bez jaderných hlavic), má Rusko jistý přehled o své úderné síle. Zároveň u inteligentních lidí vzbuzuje respekt. Ten naopak ztratili jak Leyenová, tak i britský premiér Starmer či německý kancléř Merz. Nejen, že ignorují rizika spojená s použitím některých ruských zbraní, zároveň dráždí ruského medvěda snahou ukrást mu jeho majetky. Žádný evropský stát nemá sám o sobě schopnost vyhlásit válku Rusku, takže se snaží aspoň o provokaci vedoucí k ruské reakci předcházející následné odvetě ze strany NATO. Zde se samozřejmě počítá se zapojením americké armády, které však s  Trumpem v Bílém domu není nijak jisté. Devastace Evropy by poté byla velmi rychlá a kontinent by se z ní jen tak nevzpamatoval.

  Vladimír Putin dlouhodobě říká, že mu o Evropu, mimo jiné naprosto ekonomicky padlou, nejde. Řeší problémy s nacistickou Ukrajinou a až je vyřeší, nebude mít důvod rozšiřovat SVO dále na západ. Ruska není třeba se bát, pokud si ukočírujeme Brusel. Ale jak jsme řekli už v úvodu článku, problém je ta ekonomika. Ve stavu, ve kterém se Západ nachází, se v minulosti vždy končilo válkou. Ta trvala většinou pár let, někdy i třicet. Nyní by to mohla být otázka hodin. A tak se ptáme. Nebylo by správnější nakonec se naučit pracovat lépe s penězi, než posílat lidi na smrt? Vždyť hlavním spouštěčem válek je nenasytnost jedněch a neschopnost se jim vzepřít druhých. Ne, Ruska se nebojíme, to Brusel je pravým rizikem.

Jindřich Kulhavý