Čekání...na cokoliv
Lidský život má určitou skladbu vlastností a událostí platící pro všechny z nás. Narození, dětství, puberta, dospělost a stáří, po němž přichází konec všeho s výjimkou rozdílného způsobu řešení dědictví, to podle toho, jak jsme byli úspěšní.
Tyto etapy mohou být různě dlouhé, vinou osudu a náhod u někoho z nás může určitá část mimo zrození a smrti úplně chybět. Ale všechny lidi na světě, všechny jedince, vlastně celou planetu, její blízké i vzdálené okolí spojuje jedna veličina, které se nelze vyhnout. Je to čekání.
Opusťme ale vesmír, vraťme se k nám. Už okamžikem, kdy se muž dotkne ženy a dojde k aktu vzniklém v lepším případu z lásky, v jiném z různých jiných důvodů, stáváme se prvními čekateli. Podaří se nám být nejrychlejší? Pokud ano, přijdeme po devítiměsíčním všech kolem, ale i našem na svět a v této činnosti budeme pokračovat celý život.
Stále nás budou trápit věci, které nebudeme moci mít hned. Od prvního mlíčka, přes schopnost chodit, komunikovat, mít vytouženou hračku, budeme vyhlížet milovanou maminku ve školce, těšit se pod stromečky. Pak se dostaneme do školy, budeme se těšit na první úspěchy, polibky, drink a milování. Dočkáme se kola, výplaty, motorky, auta, prvorozeného dítěte…a tak to pokračuje až do důchodu.
To vše je jen namátkou sestavený seznam, protože všechny tyto události jsou prokládány více či méně podstatnými očekávanými okamžiky. Je pořád mnohé, které musí jednou přijít. Můžeme na nějakou dobu přestat dýchat, pít, vnímat, dívat se, jíst. Ač to jsou základní životní potřeby, lze přežít jejich momentální nefunkci, i když časově velmi omezenou. Ale čekat nepřestaneme nikdy. A uvědomuji si ještě jednu maličkost. Kdo se v životě naučil s touto jistotou pracovat, nazývá se trpělivým. Takový člověk má neskutečnou výhodu, protože ovládá tu nejzákladnější vlastnost ve vesmíru.
Umění si počkat bývá totiž bohatě odměněno. A tak, pokud právě trávíte svůj den někde ve frontě, v koloně, na schůzi, hoďte tu momentální ztrátu za hlavu. Je to jen špetka v moři času pročekaného. A navíc…nic vám nebrání tu dobu nepovažovat za ztracenou, ale pořádně si ji užít. Protože až se dočkáte konce a budete ležet jednou na fošně, otočíte se zpět a zasmějete se tomu, co jste prožili. Čekejte tedy s úsměvem a tomu, čemu chcete jít naproti, jděte hned.
J3.K
