Právě se nacházíte:

Český smysl pro humor

10. 05 2015

www.inadhled.cz    O tom, že my Češi máme smysl pro humor, nelze mít pochyb. Dokonce jsme jím ve světě velmi známí. Třeba už jen proto, že je kapku specifický.

  Vzpomenete li si na 70. a 80. léta, pravdou je, že tím se nominujete do sféry pamětníků, byla naše kina zásobována zahraniční filmovou produkcí minimálně. Většinou nás krmili kvalitní kinematografií ze států RVHP, což znamenalo nabité kino, byl li film z jiné země, než od našich socialisticko -  komunistických souputníků historií lidstva. Naštěstí naše tvorba byla nikoliv vždy obsahově, ale především obsazením kvalitními českými herci většinou zábavná a svým svérázným humorem i koukatelná.

  Ze zahraničí se západní orientací se k nám nejčastěji dostávaly francouzské komedie, jejichž hlavními tvářemi byli  Jean Paul Belmondo,  Luis Funés a hudební skupina Les Charlots. Spojené státy zastupovaly jen občas muzikály typu Horečka sobotní noci a Pomáda, vzpomínám si také na pro mne kultovní film Tajný závod. Francouzi nám byli vcelku blízcí a jejich komedie dokázaly přitáhnout davy diváků a zároveň je rozesmát. Záběry jejich Riviéry byly občas k vzteku, ale jinak si tento národ dokáže, stejně jako my, udělat legraci sám ze sebe. Na rozdíl od Američanů, jejich vítězná nátura a výjimečnost za každou cenu je někdy spíše k pláči.

  Naše filmová scéna vycházející z kvalitních divadel a skutečných umělců v nich vystupujících chrlila jednu komedii za druhou a přiznejme si, že většina z nich má místo v našich pamětích. Vzhledem k tomu, že jsme národ Švejků, smysl pro humor je nám vlastní, i když ne každý počin neustále se opakující v programové skladbě našich televizí si to místo zaslouží, přesto vzniklo plno téměř dokonalých děl. Třeba minimálně reprízovaná Svatební cesta do Jiljí byla nejen díky Libuši Šafránkové a Josefu Abrahámovi úplně geniálním filmem. Konec starých časů, opět s Josefem Abrahámem, navíc přinesl nádhernou češtinu, Slavnosti sněženek jsou pravým upozorněním na Švejky v nás. A Járu Cimrmana  od dua Smoljak-Svěrák pochopíme snad jenom my. To i přes jeho neochvějnou genialitu. Nebo právě pro ni.

   Herci typu Menšíka, Sováka, Hrušínského, Janžurové, Bohdalové a dalších mnoha jmen se stali legendami a svůj úspěch prohlubovali ještě na různých estrádách. Silvestrovské pořady z té doby přetékaly humornými scénkami, z nichž některé si pamatuji dodnes. Šimek a Grossmann perlili ze Semaforu, Felix Holzmann byl vynikající samorost a plejáda dalších rozveselovala celé Čechy. Pokud se na to dívá nynější mládež vyrostlá na compech a herních konzolích, klepe si většinou na čelo. I když třeba relativně nový Okresní přebor se chytil a hlášky z něj si opakuje kdejaký malý fotbalista.

  Přesto svůj humor Češi světu přináší i nadále. Kde jinde ve světě by mohl být prezidentem všesabotující Miloš Zeman, ministrem financí zlatokop a tunel Blanka vedoucí pod řekou plný nevodotěsné elektroniky a kabelů? Možná jde o černý humor podobný tomu, potápí li se s Vámi uprostřed oceánu obrovský parník a na palubě mezitím probíhá soutěž, jejíž hlavní výhrou je kurs dálkového plavání začínající za měsíc.

  Náš humor je opravdu proslulý, jen se obávám, aby nám nezůstal už jenom ten smysl pro něj. Rozhlédnu li se kolem sebe, plno lidem už úsměv mrzne, je mnoho i těch, kterým zmizel úplně. A zbytek se většinou jen chytá za hlavu a říká si slova Ivana Hlinky:,, Hlavně se z toho neposr.t.‘‘ Ale naštěstí tu máme své Trojany, Donutily, Partičku, hnědé podšálky a nespočetně dalších lidí, situací a scén, které nám vrátí aspoň občas úsměv do tváře. Buďme za ně rádi. Aspoň něco funguje.

J3.K

Speciály

Tipy