Jako opravdu to tak chceme?

  Pohyb peněz měl v historii lidstva od jejich vzniku různé podoby. Mince se předávaly z ruky do ruky, ukládaly do džbánů a truhel, občas se ukrývaly třeba i pod zem či pod hladinu, díky čemuž máme nyní šanci občas najít vzácný poklad. Byly prostým oběživem i ukázkou bohatství. Kdo jich neměl nedostatek, nestál nikdy na vrcholu přirozené pyramidy, nebyl svobodný a svou důležitost pro okolí si musel vybojovat jinak. Silou, moudrostí či jinými schopnostmi. Peníze jsou měřítkem úspěchu dodnes, o čemž lze jen těžko pochybovat.

  Jedním z životních poslání vrchnosti a elit byla vždy snaha mít oběh peněz pod kontrolou. Samozřejmě to myslím s jistou ironií, protože kontrola bohatství plebsu a jeho ovlivňování, případně odejmutí, je dlouhodobě pro samozvané elity základem k vlastnímu vzestupu. Ano, narážím na důležitost daní, které úzká skupina lidí tvoří, vybírá a obhospodařuje. Různé druhy jejich výběru provází lidstvo opět od počátku peněz a výše se sice všelijak měnila, ale vždy byla natolik vysoká, aby plátcům neumožňovala příliš bohatnout a výběrčím zajišťovala dostatečnou životní úroveň a možnost uspokojit potřeby. A je jedno, šlo li o fyzické či právnické osoby. Panovník, šlechta a později politici, stát. Samozřejmě z historie je známo mnoho případů, kdy se kvůli daním, poplatkům, desátkám, odvodům či jinak nazvaným přesunům peněz zabíjelo, zavíralo či trestalo. A ani dnes tomu není jinak.

  Digitalizace čehokoliv není usnadněním života prostému lidu. Počítače a komunikační kanály umožňují především vícestupňovou kontrolu každého z nás. Peníze ve formě hotovosti dosud elitám házely vidle do totálního dohledu nad občany. Stát neměl kontrolu, kdo jak je bohatý, o čemž svědčí i občasná zjištění, že jakýsi téměř žebrák nakonec ve skutečnosti „seděl“ na milionech. Dnes už nám časopis Forbes umí stanovit majetek těch nejbohatších a Finanční správa zase dokáže z úspěšného udělat chudého. Potřeba vlastnit bankovní účet se stala standardem a banky jsou nástrojem kontroly obyvatelstva. Postupnou likvidací hotovosti dochází k nárustu pravděpodobnosti návratu totality a vrcholem bude přidělování kreditů na základu Vašeho způsobu utrácení výdobytků vlastní práce. A následné omezení různých transakcí je už jen dalším hřebíkem do pomyslné rakve obsahující torzo svobody.

  Ne, nechci opět apelovat na návrat zdravého rozumu a opuštění používání plateb různými druhy karet či často zbytečného využívání inkas, bankovních převodů. Bylo by to jen opakování toho, že Vaše lenost a pohodlnost starat se o fyzický obsah peněženky není projevem moderního člověka, ale jde spíše o jeho hloupost a poddajnost. A opět se vrátím ke skrytému boháčovi, o němž ani okolí nevědělo, že v bytě plném odpadků skrývá miliony. Čímž byl pro okolí neprůhledným. Právě transparentnost Vašeho života umožňuje elitám drancovat Vaše úspory. Podívejte se na snahu Leyenové vytvořit další nové daně spojené s uměla vytvořenou zelenou ideologií. A hned k tomu přidají navýšení odvodů za nemovitosti, jejich vytápění, za vodu, vzduch, za základní potřeby člověka.

  Proč to tentokrát píšu? V roce 2004 jsem se rozhodl koupit v USA auta. Přivezl jsem 4, dvě z nich prodal a vydělal na zbylá dvě, které jsem ve firmě používal. Byla to práce, ale výběr, nákup a úhrada byly naprosto jednoduché. Nejdelší bylo čekání na přepravu, ale i to se zvládlo a celá ta anabáze byla za dva měsíce hotová. Dnes, nejste li doslova obchodník s auty dovezenými z jiného kontinentu, Vás čeká tolik překážek, že bez vymýšlení, trpělivosti, nasazení a zainteresování více lidí jen tak něco nekoupíte. Což samozřejmě vytváří prostor pro již zaběhnuté firmy vydělávající solidní peníze. Já tentokrát nechtěl vydělat, spíše něco ušetřit a vybrat si. Prostě jsem s rozhodl pro něco, co evropský ekotrh nenabízí a já to pro podnikání potřebuji, navíc jsem dost paličatý na to, aby se podřídil fantasmagorii Leyenové a ekoteroristů. Těch problémů se zaplacením tak, aby to vyhovovalo prodejci v USA, tamnímu berňáku, bance a zároveň se platba někde neztratila, je tolik, že mne to dovedlo k poznání, jak dramaticky se doba mění. A věřte mi, není to k lepšímu. Už nyní nejsme svými pány.

Jindřich Kulhavý