Jsem hrdý, heterosexuální a bílý muž

9. 08 2020

  www.inadhled.cz  Narodil jsem se v minulém století v době, kdy Sověti ještě netušili, že se budou muset díky zvacímu dopisu na svých tancích zastavit v Praze. To znamená, že jsem se narodil do doby, kdy se budoval socialismus, ale lidé už tušili, že to s ním až taková výhra není. Invazi spřátelených armád jsem prožil tátovi za krkem a možná jen díky tomu ho nezavřeli nebo nezastřelili, protože to byl starý provokatér. Byl jsem malý, takže si pamatuji děla namířená na Pražský hrad a tanky jedoucí přes vltavský most, také to, že táta přecházel tak, aby část kolony musela zastavit. Víc nic, zbytek jsem si přečetl o mnoho let později, protože ve škole byl rok 1968 zmiňován jinak, než jak se ve skutečnosti udál.

  Školku a školy jsem absolvoval mezi ostatními českými dětmi a jedinou výjimkou byl necelý měsíc trávený ve zvláštní škole, kde jsem na chvilku uvíznul mezi Romy, to z důvodu nedostatku míst v té, do které jsem po přestěhování patřil. Pokud si pamatuji, rodiče zasáhnuli a byl jsem záhy přemístěn tam, kam jsem patřil, tedy mezi děti, které uměli psát, číst a dostavovaly se pravidelně. Ne, že by tehdy cikáni mohli ignorovat plně školní výchovu, ale oni byli specifičtí už tenkrát. Ve stejném duchu jsem prožil následující roky a absolvoval základní i střední školy, odmaturoval. Se zvyšujícím věkem jsem samozřejmě kamarádil s klukama a po očku pozoroval rozvíjející krásu spolužaček. O jednu se na základce i popral. Můj vývoj byl tedy z tehdejšího pohledu v pořádku. Nějaké ty řeči o komunistech a socialismu jsem bral s nadhledem, poslouchali jsme doma štvavé vysílače a já si tak doplňoval vzdělání.

  Po maturitě se vše tak nějak trochu otočilo v tom smyslu, že můj posudek ze střední mne nepředurčil k přijetí na vysokou. Pár pokusů s úspěšným složením zkoušky bylo, ale nevzali mne pro vysoký počet uchazečů ani na ,,strojárnu‘‘, kde v tom roce byl poloviční zájem studentů, než byl třeba. Holt staré hříchy z gymplu měly své následky. Čekala mne vojna. Tu jsem absolvoval v duchu Švejka, kterého jsem měl nastudovaného a musel jsem ji ukončit o půl roku dříve s tím, že jsem nastoupil na nábor k VDÚP (Výstavba dolů uranového průmyslu). Hrozily mi totiž velké problémy, protože švejkovství se v tehdejší lidové armádě netolerovalo. Přesto mi z těch dní, kdy jsem zrovna nedovoleně neopouštěl posádku a nemohl si dny takto trávené doma užít v blízkosti svých soudruhů velitelů zůstalo v paměti, že tam byli samí bílí kluci ochotní bránit svou socialistickou vlast. Když už jeli domů na opušťák, jeli za svou holkou, případně za nějakou jinou. Nikdo nikdy nezaznamenal, že by tam kdosi preferoval návštěvu přítele.

  Další roky už se nesly v naprosto pro mne normálním režimu. S výjimkou televize jsem na černocha nenarazil, zvláštností byl kubánský student vysoké školy jedoucí tramvají. Trochu kecám, v tramvaji jsem byl naposled když jsem jel na lednovou demonstraci v roce 1989. Zajímal jsem se o holky a když mi dal jednou v podchodu na Václaváku nevhodný návrh jakýsi pošuk, před tím, než dostal pěstí, jsem chvilku přemýšlel, o co mu vlastně jde. Tolik omýlaná 4% občanů s jiným sexuálním zaměřením tehdy neodpovídalo realitě. Mimochodem, doba se lišila i tím, že veksláci na podkově byli v té době bílí kluci, jen jinak ekonomicky uvažující. Z toho všeho plyne, že jsem vyrostl v době, kdy jiná barva, než bílá, byla nepřirozená, kluci chodili za holkami a vše ostatní byla zvláštnost. A mám to tak dosud, přestože jsem tolerantní.

  Žijeme ve světě, kdy plno lidí chce být odlišných za každou cenu. Buzeranti, lesby a čert ví, k čemu se hlásí ostatní účastníci Prague Pride letos plovoucí po Vltavě pod dohledem polické smetánky a lodi Pirátské strany, která si začátek své předvolební kampaně nechala zaplatit Pražany, mi nepřijdou jako normální lidé. Nemohu si pomoci, ale jako mladý jsem nezažil, že by měli lidé s jiným zaměřením potřebu slavit svou úchylnost. Naopak, pokud se svému postižení nemohli bránit, chránili si své soukromí a nijak se s ním neprezentovali. Ono označení buzna nebylo jen hanlivé, ale zároveň pro každého rodiče, který by zjistil jeho oprávněnost u svého syna, tak trochu strašidelné. Kluci byli vychováváni tak, aby z nich byli muži. Včetně znalostí a dovedností. Zároveň většinu mého života jsem se pohyboval mezi bělochy. Výjimkou byli dovolené a cesty po světě. V převážně muslimských zemích včetně Íránu a Pákistánu je muž mužem a homosexuála tam nepotkáte, asi by špatně dopadnul. Zároveň jsem byl pyšný na to, že jsem Evropan. I proto, že vnímatelný rozdíl ve vědomostech a kultuře, hygieně a životní úrovni byl na mé straně. Na té jejich zase přizpůsobivost prostředí, protože byli schopní žít většinou v o století zpět srovnatelném prostředí.

  Podobné vnímání mám k jiným rasám. Každá má své specifikum. Asiaté žijící u nás jsou nesmírně pracovití, byť jejich vnímání hygieny především v stravování má své ale… viz návštěvy celníků v Sapě. Nicméně se velmi dobře integrovali do naší společnosti a nemám s nimi problém. Jsou tady, pracují a na odvádění daní máme podobný názor. Oni ho na rozdíl ode mne umí dotáhnout do konce. S Romy jsem ve střehu. Nepracují, tedy většinou, těch kopajících výkopy si vážím a občas koukám, jak dokážou máknout. Ti ostatní jsou příživníci, bordeláři a odčerpávají ze státní pokladny miliardy chybějící důchodcům. Problém není jen v nich, ale také v těch, kteří jim je vyplácí. No a pak tu máme černochy a Araby. Kde se tu vzali? To nikdo neví. Pár těch, které znám, jsou naprosto bezproblémoví lidé žijící zde dlouho. Skutečně dlouho. Ale pak vidíte sebranku zabírající parky v Teplicích pro sebe, kdy grilují, nikdo neví co, uprostřed města, dozvíte se, že jsou schopni vykonávat potřebu uprostřed místnosti ve veřejných lázních, to i velkou, narazím na překupníky a naháněče na Václaváku, zhlédnu na youtubu rabování v USA a vidím, jaká opatření musí vytvořit majitelé obchodů na Manhattnu či ve Frankfurtu, a říkám si, proč bych měl mít radost z každého jediného, který podobný uvízne v Čechách? Ne, nechci je tady.

  Z výše uvedeného vyplývá jedno. Jsem rád, že žiji v této zemi, kde jsem vyrostl a považuji ji za svou. Zároveň se mi fakt líbí holky a ženy, nesnáším ukňourané nakrucující se chlapy a už vůbec ne zženštilé metrosexuály, pro které je vlastní uhlazenost prioritní a dosměřovali to k životu mezi ostatními jim podobnými v LGBT komunitě. Ano, jsem hrdý Čech, heterosexuál a běloch. Nikomu neberu právo na to být jiný, ale nechť s tím žije v souladu s těmi, kteří tuto zemi po generace budují bez nároku na jakékoliv výhody. Nenechme si ji jimi vzít.

Jindřich Kulhavý

 

 

Speciály

Tipy