Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - BORDEL
Podraz, který na mě Erik udělal, byl tak fatální, že už se nikdy náš vztah nevrátil do toho zamilovaného světa. Křehká slupka, kterou jsem nechtěla prolomit, byla najednou prolomena a její kousky se mi válely v duši, v hlavě, ve vzpomínkách. Věděla jsem, že udělám něco, co mě musí zachránit. První byla moje práce a její těžké poslání. Odletěla jsem do Řecka a připravovala sezónu pro nemocné děti.
Dívala jsem se na moře a pak do nebe a kladla jsem si otázky, na které mi nikdo neodpovídal. Rozhodla jsem se, že si budu užívat života nebo i práce, že budu v něčem hodně zatnutá, abych ten smutek přehlušila.
Přijel první turnus s nemocnými dětmi. Některé neměly končetiny po nádoru, některé byly od narození nemocné a upoutané na vozík. Dívala jsem se na nešťastné matky, které byly hodně unavené, většinou rozvedené a pobyt u moře byl pro ně něčím, co bylo pohádkové. I přes tyto drsné vjemy, každý myslí na svůj bol.
Každý večer jsem seděla u počítače a psala jsem román o tom, jak se nenechat napálit, jak žít, jak překonat bolest a strach. Psala jsem a psala jsem, až jsem se opravdu vypsala a přišla jsem si na mnoho věcí, protože jsem musela chtě – nechtě – hodně přemýšlet. Na Erika jsem kupodivu začala celkem zapomínat. Jeho podraz a chování bylo neomluvitelné. A jak jsem psala ty návody, tak jsem zjistila, že si je píši pro sebe. Zjistila jsem, že svět má mnohem více horších či lepších příběhů, že lidé žijí různé životy.
Pozorovala jsem lesby, které bydlely u mě v domě. Poslouchala jsem, co si říkají. Jezdila jsem si nakupovat do Larissy a také jsem chodila do kosmetických salónů, aby mi krásné dívky vymasírovaly ten bol z mojí tváře. A potkávala jsem jednu žebrající cikánečku, od které jsem vždy něco koupila.
Přijel i doktor, který byl gay, hodně fajn a já měla chuť s ním o tom mluvit. Byly tam ženy, které nepoznaly orgasmus, byly tam ženy, které neměly sex několik let. Byli tam gayové, kteří byli promiskuitní. Z mého světa, kde jsem hrála hlavní roli já, se najednou otevřel svět nový, kde bylo hodně protagonistů, hodně zajímavých a silných příběhů.
„Jo, ano, svět je jeden velký bordel,“ říkala jsem si dokola a hledala jsem ty, kteří se prodávali. Hledala jsem ty, kteří v tom bordelu museli žít tak, jak žili. Hledala a poslouchala jsem ty, kteří tomu říkali, že svět je divný. Pozorovala jsem, že i oni jsou součástí světa a jejich úchylky jim přišli normální.
Nad Erikem jsem udělala kříž, našla jsem si svého starého milence, který byl fajn, který mě nechtěl měnit a už znal moje tělo. Návrat? Pokračování? Nevím, je to jedno, chtěla jsem svoje orgasmy.
Katerina Kaltsogianni
