Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení -Děsný rozdíl, anebo Klárko díky moc

5. 01 2015

  Nemůžeme si rozumět. Díky mému původu vím, že si v EU nemůžeme rozumět. Nikdy, možná jenom ekonomicky. Je to jedna velká přetvářka, jeden velký omyl stmelovat kultury a národy, které jsou tak protichůdné do jakéhosi o. s. EU. Mám to štěstí, zároveň i smůlu, že to vím, cítím, vnímám ten děsný rozdíl v mém vnímání oproti tomu českému. A to jsem tady vyrostla, vystudovala, žiji a pracuji.

  Nevím, zda dokážu v jedné úvaze popsat to, co denně žiji a s čím se peru já, ale i lidi kolem mě. Zírají na mě, co mi vadí, zírají na mě, proč mám slzy či se směji, zírají na mě, když se rvu jako lvice za bezmocné, postižené, potupené a smutné. Zírám, že se tady preferují věci před lidmi, že lidé jsou na posledním místě, že se všichni propojí jen tak, na jednu noc. Pak zírají jejich děti, zírají do prázdna, utíkají k drogám, protože to je jejich „rodina“. Proč? Chybí tady tradiční model rodiny, chybí tady víra, chybí tady slunce a moře.


  Jenomže já porovnávám tak rozdílné kultury a národy, že stěží mohu srozumitelně popsat to, co mi tady tolik chybí. Pokusím se. Chybí mi tu vřelost, chybí mu tu krásné pozdravy, chybí mi tu úsměv, chybí mu tu setkávání s přáteli za účelem setkávání. Nesnáším aroganci řidičů, politiků, namyšlených frajerů, kteří mají naleštěné i nehty, kromě bot. Chybí mu tu lidskost, která propojila imaginárními mosty všechny ostrovy Řecka. Ta mi tady chybí nejvíce.


  Řekové nejsou lepší, nežli Češi, jenom mají a dodržují svoje tradice. Díky krizi, která postihla sluncem zalitou zemi s třemi tisíci ostrovy, vidím poprvé i zamračené řecké lidi, vidím tam bezdomovce, vidím tak hodně černých přistěhovalců, kteří sebrali Řekům pocit bezpečí. Centrum Athén dnes vypadá jako největší dealerské středisko na světě. Do centra nevyjde jediný Řek. 


  Dlouze sedím, zapaluji si cigaretu a nevím, co dál napsat? Možná, co tady v ČR mám ráda? Hory, zasněžené kopce, miluji sníh a staré domy. Procházky starou Prahou, miluji divadlo a opery, miluji tu atmosféru kultury, která je tady velmi kvalitní. Tak proč jsou ty lidi tak studení, proč se neobjímají, proč nelitují sirotky, proč je nezajímá osud druhých lidí, proč tady žije každý sám pro sebe? Proč si tady lidé udělali dobrovolná vězení ze svých bytů? Proč?


  Možná, že mi někdo napíše, tak proč tady žiji? Už se mi to stalo mnohokrát. Ale kam jít, když EU stmelila všechno do jedné kasy, hodila tam všechny národy od jihu až po sever Evropy, stlačuje nás normami, které se nikomu nelíbí. Kam jít a kde být, když nás EU dusí pod krkem s kravatou, ale i bez ní? Jenomže já to tady miluji. Narodila jsem se v Budapešti a dole na fotce je ruka Klára Long Slámová, která hází za mě a za moji maminku peníze do Dunaje. Lze vůbec vyjádřit slovy to, co cítím, že pro mě Klárka udělala? Děkuji z celého srdce a děkuji za moji celou rodinu.

  
  A vlastně opět ona, Klárka, napsala, že se s námi chce scházet. Napsala i jména, někdo odpověděl, někdo ne. Ale to je asi ta cesta. Nesedět a zatřepat tou rukou, která se vytasila s tím pozváním. Prodloužená ruka Klárky a nás všech, kteří ji podáváme různými způsoby, je tou cestou, která nám tady chybí. Proč sedíme ve druhém vězení, které si dobrovolně uklízíme. Proč?

Katerina Kaltsogianni

 

Speciály

Tipy