Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - Jak se nezamilovat ani do sebe

  Když cítím, že hledám papírové kapesníčky, abych si zaplakala nad svojí samotou, tak si otevřu seznamku, dám tam kolonku „s fotkou“ a chvíli to vydržím. Kapesníčky použiji buď, že brečím smíchy, nebo si utírám pot na čele, co tam čtu za nesmysly. Vedle je obrázek s nějakou příšerou, který si říká „kluk“.

  Většinou muži píší „já kluk“ nebo „klukovská povaha“ možná „klučík“ prostě něco šíleného. Na těch fotkách vypadají jako řečtí důchodci, kterým byl odebrán důchod, případně vypadají většinou jako bezdomovci. Dívám se na fotku tlustého chlapíka s řídkými, určitě obarvenými vlasy, který chce mladou slečnu, štíhlou a finančně nezávislou. Beru si lupu a dívám se pozorně, co ho vede k takové drzosti. On tlustý a dokonale hnusný by chtěl reprezentativní mládě. Proč ne? Ale to by tam musel uvést konto a vyfotit se před secesní vilou, jak se opírá o jednou nohou o Ferrari a druhou nohou o Mercedes nebo ještě o něco honosnějšího. A měl by napsat, že to může být úplně chudá, ale dlouhonohá a prsatá mladá holka, kterou uživí, ošatí a bude ji vozit po celém světě.

  Vypnu seznamku a lituji, že nehulím marihuánu, protože bych si určitě umotala brko a zhulila bych se tak, abych se smála celý večer. V tu chvíli totiž nevím, co mám dělat. Nejsem mladá štíhlá, ale jsem soběstačná a dokonce i někdy přemýšlím. Co mám dělat, abych nebyla tak kritická?

1.    Neotevírat seznamku a nikdy nic nečíst a vůbec si nedávat kolonku „s fotkou“

2.    Vzpomínat, kolikrát jsem byla zamilovaná a že jsem vlastně měla dost štěstí, zapálit si svíčku a vzpomínat na moje partnery, kteří mi vyznávali lásku, a já se na ně těšila.

3.    Zapálit si svíčku a poděkovat mému rozumu, citu či ochrannému andělovi za to, že jsem utekla od velmi zamilovaného muže, který miloval sám sebe, svůj majetek a tím pádem i mě. Nevím, zda mě pokládal za skříň nebo vzácný kus. Podle jeho chování jsem musela být vzácný kus, který bránil zuby, nehty.

4.    Vykašlat se na přemýšlení, proč se nemůžu zamilovat a uvědomit si realitu, která mne hodila do reálného nahlížení na život, na muže i na mě.

  Jak se nezamilovat do sebe je pro mne dost banální záležitost. Nejde mi to, a tak bych moc chtěla, když poslouchám na pláži řecké ženy, které na sobě milují úplně všechno. Milují svoje špeky, svoji lenost, svoje děti, milují svůj účes, dokonce jdou od kadeřnice na pláž. Nebudou se koupat, protože by se rozcuchaly. Ony se skutečně milují, ale tak nějak mile, sympaticky.

  Nemám čas a pomyšlení se do sebe zamilovat. Jsem ráda, když si někdy pohovím ve vaně, jdu na masáž a stihnu si sladit oblečení. V tom jsem vytrénovaná jako olympijský závodník. To mám v malíčku. To by mi šlo, ale zamilovat se sebe mi nejde a nejde. Vlastně je to pro mne velké štěstí, žádná škoda, jak by logicky mělo vyplynout z mých nářků nad tímto problémem.

  Zamilovaní lidé do sebe jsou náramně směšní a já je docela lituju. Nebaví mě a především jsou nudní. Když už mám to štěstí, což se stává často, tak je vytáčím tím, že si nevšímám manžetových knoflíčků s jejich vlastním monogramem, nevšímám si luxusních kabelek a úplně mi je jedno, jestli trčí nějaké ženě ještě nějaký steh po plastice obličeje. Někdy mám chuť vytáhnout pinzetu a ten steh ji vyškubnout, ale protože se nemiluji, tak sebou nenosím ani kosmetickou taštičku, jenom rtěnku. A i tou si líčím pusu naslepo a bez zrcátka.

  Pokud začnou „zamilovaní do sebe“ vyprávět o svých úspěších a několikrát významně upozorní na svoje postavení, tak se většinou postavím a protáhnu se s výmluvou, že mě bolí záda. Okamžitě je začnou bolet také záda, spíše však doporučí úžasného doktora, ke kterému chodí VIP pacienti.

  Naprosto normální mi připadá, že se každý chce zamilovat. Samozřejmě, že chápu, tuto touhu vnímám a dokonce ji i respektuji. Pro mne je lepší chodit po světě bez touhy si vykroutit krk, koulet či přivírat oči a dívat se na svět tak, jak je nyní nastaven a po kterém se plahočí muži, vystupují z drahých aut, telefonují za pochodu a všichni vypadají jako z nějaké sekty. Jsou totiž hodně stejní.  A tak je to divné nejen v seznamce, ale všeobecně. Ti dobří jsou zadaní, asi, ti špatní jsou také zadaní, nejspíše, a zbývá velká skupina - homosexuálové, kteří se spíše s odporem odvrátí, kdybych na ně mrkla. Zbytek mužů vůbec nehledá osobnosti, natož bez melíru a s vlastním názorem.

  P. S.

  O tom melíru přemýšlím, ale při mé barvě pleti, která konkuruje v létě mulatkám, bych vypadala jako Tina Turner, která může mít na hlavě i oranžovou se zelenými pruhy, protože ona si zpívá celý den o lásce a je to velká frajerka. Tak co by se dívala?