OSN a Zelí
Kdysi největší a nejznámější organizace na světě už před nějakou dobou ztratila svůj lesk a význam. Vliv některých osobností a skupin ji dokázal změnit z respektovaného světového fóra na zastaralou instituci rozdělenou na zájmové skupiny států snažících se ji používat jako mocenský nástroj proti několika málo zemím. Chování účastníků posledního jednání je ukázkou arogance i ignorace, přičemž Vladimír Putin se z bezpečnostních důvodů (úsměvný mezinárodní zatykač) nedostavil a Sergej Lavrov naopak svým projevem poukázal na důvody ruské SVO a na neústupnost ve snaze ji ukončit tak, aby se nerespektování Minských dohod už neopakovalo.
Nejsměšnějším člověkem se stala eurohujerka Kallasová se svými výroky, prázdný sál při projevu Petra Pavla svědčí zase o tom, že jeho bláboly nikoho nezajímají. Na protest odešla většina přítomných při projevu izraelského premiéra, na kterého je mimochodem také vydán zatykač, jen mu to je evidentně jedno. Na místě je i kokainový král Zelenskyj, jehož popotahování nosem a jeho neustálé šudlání svědčí o návyku patřícím do vyšších kruhů. Na dotaz ruského novináře, kdy se dostaví do Moskvy na mírová jednání, odpověděl: „Na raketě.“ Znamená to snad, že očekává své vystřelení směrem ke Kremlu, nebo tam doletí jen jeho popel?
Hitem evropských liberálů, ke kterým se američtí nepřidali, bylo opakování nutnosti zakončit SVO a vrátit Ukrajině Krym a Donbas. Asi moc neposlouchali ruského ministra zahraničí Lavrova, takže se tomuto požadavku lze jen usmát. Tedy tím i klaunovi Pavlovi ve volném času pobíhajícím tamním parkem. V čem však Zelenskyj vyhrál na celé čáře, byla rozsáhlost jeho ochranky. Ten chlapec už asi tuší, že je světu na obtíž. Ostatně mu to naznačil při osobním setkání Donald Trump. Naopak při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin pchinga byl vzájemný respekt vnímán úplně jinak. Ukrajina není velmoc, i když ji tak Zelenskyj vidí. Čína bezesporu je.
Naše delegace vedená Pavlem a Macinkou nikoho nezaujala. Snad jen české novináře, kteří Macinku ignorují a v podstatě radši píší o svalech prezidenta než o jednáních Macinky. Takže ani nevíme, proběhla li nějaká. Premiér zahraničí jen prohlásil, že s hlavou státu táhnou v zahraničí za jeden provaz, což potvrzuje svými antiruskými výlevy. Co se týká našich luhů a hájů, spíše by nás zajímalo, co se dělo na Kbelském vojenském letišti, kam včera odpoledne mířily konvoje sanitek, hasičů a policistů včetně zásahového zdravotnického kamionu. O tom se nikde nepíše.
Mezitím na Ukrajině tamní SBU našla u šéfa nákupů vojenských obranných prostředků 140 milionů dolarů naskládaných do beden od ledniček. Zatímco Zelenskyj pořád tahá peníze především z Evropské unie, evidentní výsledný produkt korupce už dosahuje takových rozměrů, že normálně uvažujícímu člověku muselo dávno dojít, nakolik je Ukrajina jen krvavou pračkou na peníze. Mnohé nasvědčuje tomu, že nalezené peníze navíc byly připraveny pro zfetovanou hlavu nacistické junty Zelenského. Kde skončil zbytek, o tom není třeba přemýšlet, cestuje všude možně. Jisté však je, že do ukrajinské první linie nedorazil. Pořád je však dost blbců, kteří by na Ukrajinu poslali plno našich nebo svých peněz.
Přestože se tedy v USA poměrně dost děje, nemění se jedna věc. Pohonné hmoty a plyn se stávají nedostatkovým zbožím, ceny letí nahoru. Turbulentní dobu může v tomto směru ukončit íránská snaha otevřít Hormuzský průliv, ale situace kolem něj není stále příznivá. Ani podzim roku 2026 nevybočuje mírou dramatičnosti z toho, co začalo na jeho začátku. A jedeme dále, zdaleka není konec.
Jindřich Kulhavý
