Jako malá jsem chodila tátovi do sklepa na borůvkové víno, bylo výborné. Táta pálil doma řecké tsipouro, my hlídali s bráchou, aby nás někdo nepráskl. Vzpomínám si, že jsem ho pila a táta se smál.

 A pak jsme si jednoho dne šly dát s holkami ze střední pivo, protože zemřel ten nejhorší tyran na škole – profesor účetnictví. Dala jsem si čtyři a vsadila jsem se, že půjdu před tramvají v Liberci až do samého centra. Vzpomínám si, že jsem na sobě měla červenou minisukni, červené italské boty a štrádila jsem si to před tramvají. Bylo vidět, že jsem opilá. Na řidiče jsem dělala různé grimasy, on se smál. Pravda, byla jsem mladá a hezká holka. Prošlo mi to.

  Pak jsem si s nejlepší kamarádkou dala tři becherovky a vezl mě domů idol celého města. Měl opela a naklonil se ke mně, že mě políbí. Jo, já to napíši. Já ho pozvracela. Od té doby nemohu becherovku vidět.

  Moje první zaměstnání bylo na Střední ekonomické škole a hned jsem odjela s kolegy na chmel. Co tam se dělo, tak to jsem nepochopila. Pili do němoty, souložili na mém pokoji a já měla, co dělat, abych aktivního tělocvikáře odstrkovala ze svojí postele. Nevypila jsem za celou dobu ani skleničku. Jednou večer jsem šla na ubytovnu a v příkopu jsem našla milého kolegu, jak tam spí. Snažila jsem se ho vytáhnout. Byl tak opilý, že jsem musela přivést pomoc. Bylo mi to odporné.

  Nicméně jsem ráda chodila na všechny zábavy, objevovala jsem se ve všech barech, ale nikdy jsem nepila. Přitom jsem řádila, jako kdybych v sobě měla litr whisky. Nepotřebovala jsem pít, abych se bavila. Nepotřebovala jsem nikdy pít. A pak jsem měla svoji firmu a holky nechápaly, proč nepiji. Jely jsme na výstavu a já jsem slíbila, že jim to tedy ukážu. Vypila jsem čtrnáct bílých paní, byly výborné a já tančila na stole, kam se přiřítil můj žárlivý milenec. Nelenil a přijel z Prahy do Brna.

  Lehla jsem a usnula jsem i přes veškeré žárlivé scény. Pochopila jsem, že v pití je kouzlo, protože je vám všechno jedno. Ale ten druhý, třetí a čtvrtý den. Průjem, zvracení a moje neúčast na výstavě. Nebylo to z pití, snědla jsem zkaženého pstruha.

  A letos se naučím pít, jak říkal pan prof. Pirk, denně 2 skleničky červeného nebo bílého vína.

  P. S.

  To jsem si říkala i vloni.

Katerina Kaltsogianni