Každý má svého anděla?
www.inadhled.live Lidský život je velmi krátký a u těch šťastných je jeho součástí rodičovství. Každý z nás, kdo měl to štěstí, že dokázal přivést na svět potomka, udržet ho při životě a dát mu solidní vychování, vzdělání a po dobu dětství poskytovat i příjemné zázemí, jistě přizná, že není nic krásnějšího než dětský úsměv a později naopak podpora ze strany těch, které jste vychovali. Jestliže se snažíte svým dětem udělat krásné dětství a mládí a ony Vám to jednou vrátí svou láskou, pochopením a péčí, měl Váš živit hodnotu, kterou si za peníze nekoupíte.
Největší dřinou rodičů je udržet děti při životě. Chybějící zkušenost mládí, schopnost riskovat a přeceňovat své síly začínají od prvních krůčků každého jedince a končí u každého v jiném věku. Někomu ani šedesátka neubírá na odvaze a touze jít za hranu, jiní dostanou rozum mnohem dříve. Někdy k tomu vede nějaká situace, jindy ani sáhnutí na smrt nic na povaze člověka nezmění. Důsledky bývají různé, nicméně záleží na štěstí. Jeho míru určují schopnosti pomyslného anděla strážného, který u někoho téměř absentuje a u jiného se nalétá tak, že má doslova ošoupaná křídla. Teprve až na konci života můžete posoudit, nakolik se ten Váš snažil a byl ve střehu. Jeho sebemenší nepozornost způsobí situaci, která může mít fatální důsledky.
Každý rodič má toho svého pomyslného či skutečného anděla vyzkoušeného a v některých případech by ho nejradši předal svým dětem. Ono to nejde, a také není dobré spoléhat na to, že Vás někdo hlídá. Nicméně máte li to štěstí a mají ho i Vám blízcí, můžete být klidně ateista, a přesto jste rádi, že Vás tato imaginárně se tvářící bytost dostala na starost. O jeho existenci nemusíte vědět, ale vzpomeňte si, kolikrát za život jste si řekli, že jste Vy či někdo blízký měli skutečně štěstí ve chvíli, kdy ho jiní neměli. To je právě ten okamžik, kdy Váš anděl neseděl právě u svačiny, ale stačil zareagovat.
Jisté je, že v normálním životu a za běžných situacích byste za své děti dýchali. Můžete na ně být přísní, bojovat s výchovou, snažit se vytvořit kvalitního jedince, nicméně charakter a povaha jsou lidem dány do vínku, a ač se snažíte sebevíce, můžete být v jistém klinči s genetickými či jinými atributy osobnosti dítě. Přesto ho vždy budete milovat. Ať je mu 1 rok či třeba 50. Jenže jeho osud neovlivníte, snad jen to, aby si vážil prostého života.
Fatálních okamžiků v životě každého z nás je minimum, ale daleko častěji umírají mladí ti, kteří žijí naplno bez vnímání velikosti rizik kolem nás. Špičkoví manažeři, sportovci, vynálezci, bojovníci a válečníci, ti všichni potřebují k životu adrenalin, stoupající výkonnost, výzvy. Bohužel někdy je jejich tempo rychlejší a život kratší. Není to o rychlosti za volantem, myšleno je spíše vnímání těchto lidí ochotných překonávat další a další mety. Můžete lézt na skály, jezdit na divoké vodě, na kole či motorce, potápět se, hrát si s výbušninami či dělat plno dalších činností. Někdo jednou pochopí, co přežil, jiný se tohoto poznání nedožije.
Vraťme se k andělovi. Možná nad Vámi bdí, možná neexistuje. Je to otázka jistého podvědomí. Můžete věřit sami v sebe, přesto kolem Vás někde lítá. Je li schopný, máte štěstí. Hýčkejte si ho a přidělávejte mu co nejméně práce. Možná, až jednou ve vysokém stáří ulehnete na pomyslnou fošnu, pošlete mu poslední poděkování, protože to byla jeho zásluha, že jste na ní až tak pozdě. Cenu života si u sebe samotného uvědomuje málokdo. U svého dítěte to vnímáte úplně jinak. Věřte tomu.
Tento text věnuji andělovi strážnému, který včera zachránil život mého syna. Možná to byl ten můj, protože on už dávno ví, že dostal na starost naprostého exota, jehož synové se potatili. Takže nás hlídá všechny. A je li tomu tak, pak má neskutečně moc práce a včera i přes malé zaváhání odvedl vynikající práci. Opět mu za to děkuji.
Jindřich Kulhavý
