Kde se bere ta touha?

  Dnešní svět se stal velmi komplikovaným v tom, že neexistují žádné jistoty. Jistě si pamatujete období, kdy se plánovalo. V 6ti do školy, v 15ti na střední a první holka či kluk, v 18ti na vojnu, potom vztah, manželství, lednička, auto, první dítě, dovolená….  Teď už to tak není. Jistoty jsme ztratili, vše se mění. To, co včera vypadalo jako neměnná konstanta, zítra neexistuje. Příkladů je více. Například vztah mezi mužem a ženou byl vždy základem pokroku lidstva a jeho zdravého vývoje. Vzájemná symbióza dvou pohlaví umí vyprovokovat muže k nevídaným výkonům a ženy si zase uvědomují, že bez péče o svůj půvab jsou pro potencionální partnery nepřitažlivé, takže dělají vše proto, aby udělaly svět krásným. Války a ženy jsou největším strůjcem lidského progresu. Navíc řada válek se vede právě kvůli ženám, protože mužské ego je jejich blízkostí šponováno do maximálních výšin. Jenže poslední dvě dekády přinesly změny. Emancipace je postupně nahrazována nenávistí žen k mužům, dvoření se stalo obtěžováním, uvolnily se stavidla homosexualitě, táta a máma jsou v rodinách nahrazováni člověkem 1 a 2. Jsou popírány přírodní zákony. Ta dosud nejvýše stavěná jistota se hroutí, respektive je znevažována.

  Podobných ztrát jistot jsme svědky i v jiných oblastech. Soukromé vlastnictví je napadáno a v Evropě již dochází k prvním vyvlastňováním, navíc s příchodem migrantů se ztrácí respektování cizího majetku. Afričané, kteří často nic neměli a jejich vztah k majetku je negativní, poškozují záměrně věci jiných. Nejsou ze svých domovů zvyklí cokoliv budovat, takže jim přijde normální jenom něco likvidovat. Devastační přístup k životu a neúcta k němu je normou jejich bytí. Což je nejvíce patrné právě u těch, kteří opustí domovy, rodiny a nasednou na pašerácký člun, který je převeze přes libyjskou pláž k novodobým převaděčům přes Středozemní moře a vyplivne je do míst, kde svou přítomností mohou začít především škodit.

  Křesťanská víra se po dlouhá staletí stala hlavním náboženstvím na našem kontinentu a většina věřících se s úctou obracela k papežovi. O moci církve a jejím bohatství svědčí množství katedrál, kostelů, far a klášterů rozesetých po celé Evropě. Představa, že by křesťané z Evropy odešli, byla donedávna nepředstavitelná. Agresivní islám se po celý středověk většinou marně snažil získat území vyspělých států v srdci tohoto světadílu, nicméně křesťané odolávali. Až poslední papež dosazený liberálními elitami sklání svůj hřbet před Alláhem až k zemi a nabádá své ovečky k toleranci násilí, práva šaría a převzetí zvyků spojených s islámem. Bez uzardění obětuje vlastní vyznání, svého boha a hlavně několik staletí pokroku, který udělal z Evropy světovou pokladnici historie a kultury. Zároveň přesvědčuje křesťany, aby se podvolili, aniž by měli možnost se bránit a vzepřít se tomuto přednastavenému vývoji.

  Společnost je rozdělena. Část se snaží pochopit, proč se vše toto i přes logiku děje a kdo stojí za změnami, jejichž následky jsou už nyní nedozírné.  Vzhledem k tomu, že to pochopit nejde a pouhé upozorňování na zvůli tvůrců dějin podle tohoto konceptu nestačí, dochází k částečné obměně politiků a ve volbách se začínají více ozývat subjekty neochotné jít s proudem. Dá se hovořit o štěstí, kterým je tvrdohlavost Orbána, Salviniho, Kurze v Rakousku či zvyšující se preference Mariny Le Pen. Boj se ale rozpoutal i mezi samotnými občany. Již tak výrazná propast mezi obhájci tradičních hodnot a příznivci moderního způsobu sebelikvidace se prohlubuje. Liší se i způsoby boje. Zatímco ti první se sběrem a další publikací závažných a varujících informací snaží bojovat proti nové a scestné ideologii, pak novoliberálové s nádechem neomarximu oprašují taktiky známé u nás z doby protektorátu a později spojené s komunisty a STB. Institut nahlašování a bonzování se přiživuje na strategii majitelů sociálních sítí. Otázkou tedy už není,  děje li se to, ale spíše zůstává stát rozum nad tím, proč tomu tak je. Proč se lidé snižují k této podlosti a zbabělosti.

  Žalobníci byli většinou lidé slabší konstrukce, zbabělci a nečestní. Udávalo se vždy, bylo li koho komu. Nicméně morální profil udavačů svědčí o jejich nekvalitě. Donášelo se církvi, učitelům, policistům. Důvodem však nebyla většinou a až na výjimky snaha něčemu pomoci, ale především šlo o to někoho zlikvidovat, případně se později obohatit na jeho úkor. Přestože okolí přímo nesnáší tuto činnost, shromažďují se nyní tito užiteční idioti do skupin, které dokonce hrdě různě nazývají a vyvíjí aktivity namířené proti zastáncům logiky a tradičních hodnot. Umožňuje jim to prostředí a systém, ve kterých žijeme. Pokud by svým chováním nepřinášeli sami sobě nějakou výhodu, prospěch, a naopak by je za to čekalo zostuzení, výsměch či trest, nedělali by to. Prospěch nemusí být nutně materiální, někdy stačí falešný pocit vítězství. Zvrácenost, která je k tomu vede, je umocněna veřejným oceněním, které nejmenovitě vyplývá z chování politiků a médií vyzývajících k potlačení tradice a národního smýšlení, přičemž imigraci, liberalizaci a gender povyšuje nad dosud uznávané hodnoty. Tím se i vysvětluje zvyšující se sebevědomí novodobých bonzáků.  Jejich množství narůstá s pocitem ohrožení vlastních představ o svobodě, budoucnosti a modernosti. Střet dvou rozdílných civilizací a komunit se přiostřuje. Po udání vždy následoval trest pro udaného, a když po nějaké době došlo na vyrovnání, udavači byli odhaleni a v inteligentní společnosti i krutě potrestáni.  Takže doporučujeme si je zapamatovat, jednou to možná budeme potřebovat.

J3.K