Konec bojů na Ukrajině se blíží?

   Důsledky špatných rozhodnutí bývají někdy tragické. Vojenské úspěchy potomků Banderovců se nedostavily, Rusové nekapitulovali, Moskva se nedostala do izolace a ruský rubl nepadnul. Soudržnost největšího slovanského národa nebyla od 2.světové války zřetelnější. Ukázalo se, že ruský zbrojní průmysl má z čeho čerpat a na západní výzbroj stačí i jeho starší produkty, zatímco ty nové v poklidu nahradily ve skladech techniku vyslanou na východ Ukrajiny. Dle všeho tak Moskva pouze doplnila zásoby či je vyměnila a vyslala pomyslný šrot, který by už těžko prodávala. Podobnou strategii použili i Němci, jen s tím rozdílem, že historické Leopardy věnované i přes Českou republiku v bojích nijak zvláště nepřesvědčily. Je evidentní, že se Západu i přes dlouhou dobu příprav započatých Majdanem a zakončených vstupem Rusů na Ukrajinu nepodařilo nic jiného než vyprovokovat ruského medvěda k akci. A pokud Američané chtěli otestovat, čeho jsou Rusové schopni, pak tápou dále, protože z nové techniky nebylo použito téměř nic. Na Ukrajince vedené americkými specialisty stačila i ta starší.

  Ukrajinská loď s kapitánem Zelenským se potápí. Samotný klaun ve vedení kyjevské vlády ničeho litovat nemusí. Razantně zbohatnul, zbytek života, dokáže li včas utéct, bude trávit v některém ze svých sídel a Západ ho nechá za odměnu dožít podobně, jako to udělal s Gorbačovem. Daleko hůře na tom bude Ukrajina a všichni ti, kteří opět naletěli Američanům. Jako nejsmutnější případ slouží Česká republika, která bude jako poslední posílat proti Rusům zbraně a peníze. Propad české ekonomiky po covidové blamáži pokračuje, a právě ukrajinská vláda ze Strakovky na tom má obrovský podíl. Díky otevřené imigrační politice a množství Ukrajinců schovávajících se tu před odvodem na vojnu a jejich rodin (paradoxně z oblastí, kterých se válka nijak nedotknula), jsme zemí s jejich největším výskytem. Řadě z nich se u nás narodily děti, takže ty už mají české občanství a rodičům se odsud často moc chtít nebude.

  Podíváte li se na obsazenost pracovních míst Ukrajinci, pak jasně dominuje stavebnictví. Pokud by se na Ukrajinu vrátili všichni z tohoto odvětví, nastala by doba temna. Odhad říká, že v oblasti výstavby a rekonstrukcí je nadpoloviční většina dělníků ukrajinské národnosti. Nehledejme je však pouze u míchaček a koleček, řada z nich už buduje větší firmy a daří se jim to. Navíc migranty z Východu potkáváme za pokladnami v obchodech, za volanty dodávek i nákladních vozidel, na poštách a na dalších místech. Je otázkou, kolik z nich se chce vrátit zpět, ale pokud by to udělali všichni, dost dlouho by trvalo, než bychom je nahradili. Což platí především pro to stavebnictví. Učňovství u nás totiž jaksi dospělo do bodu mrazu a zedníků, instalatérů, topenářů, kominíků, elektrikářů a dalších profesí už máme tak málo, že je sehnat je často zázrakem.

  Evropská unie nadále pokračuje ve štvavé politice namířené vůči Rusku. Tomu je to vcelku jedno a Vladimír Putin sedící na obrovských zásobách plynu a ropy se z Kremlu musí usmívat. V době, kdy si na sebe EU ušila bič v podobě nenávisti k Rusku a zároveň Green Dealu, byly objeveny další a po mnoho desítek či stovek let nevyčerpatelné zásoby těchto kvalitních komodit. Zájem o ně bude mít celý svět, jen Evropané se budou plácat v důsledcích elektrifikace dopravy a zavírání elektráren, pro které jim budou chybět pohonné hmoty. Možnosti obnovitelných zdrojů jsou omezené, jejich přínos ekologii sporný a ekonomická náročnost obrovská. A přemýšlet v 21.století nad tím, mohu li topit na 16°C, nebo si mám vzít doma kabát, lze považovat za návrat do středověku. 

  Ukončení ukrajinské války může otevřít dveře zpět k vzájemným obchodům Západu s Ruskem, otázkou bude, kdo o to projeví zájem. Krachující EU potápí její postavení vazala USA a zelená ideologie, Rusové zase pro změnu nemají důvod Evropanům důvěřovat a rozhodně si za vše nechají zaplatit. A od nás dvojnásobně, protože to, co předvedly poslední dvě vlády, nás k dobrým vztahům s Ruskem nijak neposouvá. Jisté je, že bez úplné výměny liberálů momentálně kormidlujících evropskou bárku se k normálnímu životu přinášejícímu radost neposuneme. Navíc množství pitomců lepících se k magistrálám ukazuje, že liberální výchova má dost absolventů a vzniká riziko, že se tzv. ,,Poslední generace“ opravdu stane tou, za kterou Evropa zhasne. Přidejme ještě islám šířící se Evropou a přiznejme si, že na normalizaci života a v Evropě a vztahů s Ruskem už moc času nezbývá.

  Pokud se rychle nezbavíme liberálů, přijde na náš kontinent soumrak. O tom, že to není jednoduché, se přesvědčuje nová slovenská vláda. Po oznámení změn v právních řádech vyvolala proliberální média a torzo bývalé mocenské kliky bouři a svolala do ulic své bývalé příznivce a voliče. Fica tak čeká zkouška ohněm, protože nerespektování volebních výsledků je prostě liberálním trendem. Připomeňme, že v Polsku sice vyhrálo PIS, ale prounijní síly se dokázaly spojit a eurounijosta Donald Tusk sestavuje probruselskou vládu, která bude vypadat podobně, jako ta česká. A to na Poláky tvrdě dopadne. Nejbližší měsíce mohou být zlomové. Minimálně v dění na našem kontinentu. Jak vše dopadne, to netušíme, nicméně zaměřme se na dění u nás. Příští rok bude drsný, tedy pokud nepovstaneme včas. Fiala & spol. likvidují republiku, průmysl, hospodářství, každého z nás. Slouží cizím zájmům, nikoliv našim. Je třeba si to nejen uvědomit, musíme důrazně reagovat a začít se bránit. Čas na to rychle mizí.

Jindřich Kulhavý