Krb a jiná doba - vzpomínka na zimu
Nevím, jak vás, ale mne již od malička fascinoval oheň. Nejdříve jeho barevnost, později schopnost pohltit ledacos, v dobách studentských to byl zájem zjistit, co to vlastně je ten krásně žlutý, modrý a červený plamen z pohledu fyziky.
Všechny tyto přístupy se časem změnily a v popředí zůstala praktická úloha ohně, tedy sváření, příprava jídla, či pálení odpadu, to vše jen občas protknuté romantikou u táboráku a později posezením u krbu. A právě to mi vrátilo příjemné myšlenky o ohni a jeho velké moci. Často jsem u krbu sedával a miloval okamžiky, kdy jsem byl u něj sám, v relativním tichu narušovaném příjemnou hudbou, jen jsem pozoroval plamínky olizující polínka, jejichž přípravou jsem trávil plno hodin v tichém lese. V mých představách se mihla krásná dívka, v jejímž objetí jsem uléhal na ovčí kůži v blízkosti praskajícího ohně.
Ze snění mne pak vytrhnul zvonek, za dveřmi řvoucí děti a hláška…no tady je vedro a pěknej bordel. Jistě jste poznali výrok kterékoliv matky Vašich dětí. Později radost z krbu ustoupila denně vyprávěné story o potřebě zase utřít prach, protože způsob tohoto ohřevu s nádechem romantiky sebou ty hnusné mikročástečky prostě přináší, to vše nechalo můj krb poslední roky studeným. Ale letos!!! Už je mi to jedno. Naštípal jsem dříví, vymetl rošt a už se těším, až škrtnu a… půjdu se pak podívat na stojící plynoměr, budu se u toho šklebit a doufat, že si všichni kolem uvědomí, že ne romantika, ale touha poslat levým hákem Pražskou plynárenskou k zemi mi vrátila znovu radost z krbu do života.
P.s. Zima letos zaspala, takže krb si moc práce neužil a na účet z plynárny jsem dost zvědavý.
J3.K
