Nejhorší jsou lhostejní

  Pokud jde o vnímání situace u nás, hlavní polarizace názorů se děje kolem tří situací. Jednou z nich je dělení národu na příznivce rétoriky Andreje Babiše a její odpůrce.  Jde o dva nesmiřitelné tábory, které jsou velmi nepřátelsky naladěné. Takto proti sobě postavit občany této země se nepodařilo už dlouho žádnému Čechovi, tedy ani velmi kontroverznímu Václavovi Havlovi, jehož kult osobnosti je dosud přiživován těmi, kteří stále nepochopili jeho skutečnou, a ne zrovna pozitivní, roli v naší moderní historii. O to smutnější je, že je Babiš Slovák s neméně temnou minulostí, jakou měl Havel. Ovšem právě Babiš dokázal přidat k lstivosti Václava Havla ještě neskutečnou dávku demagogie, agresivity a drzosti spojené s maximální schopností využívat lži. Snad nikdo dosud nám vládnoucí nebyl takovým sběratelem výhod našeho systému, jako je právě Babiš. Jeho zneužívání bývalé činnosti v STB, moci, kontaktů, informací a míra politické i finanční korupce jsou přímo odstrašujícím případem typu státníka a politika, kterému se podařilo dostat na vrchol pomyslné pyramidy vnitrostátního vedení země. To i přes existenci dalších cifršpiónů v podobě Kalouska, Schwarzenberka, Sobotky a jim podobných. Naštěstí existuje většina těch, pro které je Babiš skutečným škůdcem, nebudou mu tedy odevzdávat svůj volební hlas. Naopak příznivci bývalého režimu, dále nespokojení s podnikatelskými aktivitami, státní zaměstnanci, jimž se díky Babišem zvětšujícímu se státnímu sektoru rozšiřují možnosti, a pár dalších, jsou rozhodnuti podpořit šíleného despotu v kandidatuře na post předsedy vlády.

  Druhým společným tématem hovorů bývá volba prezidenta. Nynější hlava státu Miloš Zeman se stává nepohodlným mnohým, kteří si tuto funkci představují pouze jako reprezentativní. Zeman je však velmi akčním prezidentem, který po svém předchůdci Václavu Klausovi převzal aktivní způsob vládnutí. Jeho otvírání dveří směrem k čínskému hospodářství, ochota spolupracovat i s Ruskou federací a odmítání diktátu EU a vzájemné migrační politiky společně s vrozenou tvrdohlavostí z něho dělají pro posthavlistickou kliku nestravitelné sousto. Naopak ovladatelný prounijní a proemigrační Drahoš, bývalý sázkař a textař Horáček se stejnými sklony, případně někdo další jim podobný, jsou vhodní kandidáti té části obyvatelstva, kterým leží na srdci pouze kultivovanost vystupování, nikoliv však samotná podstata názorů a ochoty brát ohled na blaho České republiky. A protože každý je nedokonalý, Miloš Zeman svou podporou oligarchy Babiše odhání část svých věrných, kteří si uvědomují složení hnutí ANO, v němž se vyskytuje mnoho Sörösovo přisluhovačů. A přestože sám Babiš se točí jako korouhvička dle toho, co mu přinese zisk, nelze věřit jeho tvrzení, že se ANO zachová záporně k přijímání migrantů. Zvláště, když jeho poskoky jsou kolaboranti Krnáčová, Pelikán, Tělička a Jourová. K Zemanovu plusu lze naopak přidat souhlas s uspořádáním referenda o vystoupení České republiky z EU. Podporovatelé Drahoše a Horáčka hýkají cosi o naší příslušnosti k zdevastovanému Západu, rozumní ví, že budoucnost se nalézá ve středu mezi kdysi vysněnou Západní Evropou a Východem zastoupeným Čínou a Ruskem. Vystoupením z EU a NATO bychom získali určitou svobodu v rozhodování o našem osudu.

  Tím jsme se dostali k poslednímu tématu, o němž se nyní hovoří. Evropská unie, migrace a dopad na náš stát. Migraci bere valná většina Čechů jako další nesmyslný krok představitelů EU. S výjimkou zvrhlých sluníčkářů, extrémně upláceného neziskového sektoru a pomatenců, jejichž úkolem je jakkoliv profitovat na této vlně, jsou všichni proti invazi islámu do našich Čech a na Moravu. Neochota podřídit se rozkazům Merkelové, Macrona, Junckera a dalších exotů vede k nařčení našeho národa z xenofobie a rasismu. Je třeba připomenout, že právě náš stát poskytl útočiště dlouhé řadě Ukrajinců, Vietnamců, Číňanů, a obyvatelům bývalé Jugoslávie a mnoha dalším.  Jisté je, že případné referendum týkající se vystoupení z EU by mělo těsný výsledek a lze jen doufat, že by znamenalo definitivní odchod ze zločineckého spolčení nazvaného Evropská unie. Bylo by poté otázkou času, kdy by se přidaly další státy.

  Dovolená bývala vždy čas odpočinku. Přesto mnoho z nás odmítá vypnout mozkové buňky a zabývá se nadále tím, co přijde. Situace kolem nás není nijak dobrá, takže hledání řešení je daleko správnější přístup, než být lhostejným a tvářit se, že se nic neděje. Opak je pravdou. A pokud někdo opravdu vystupuje tak, jako by se nic nestalo, je to člověk buď neskutečně líný, nebo na nastalém stavu vydělávající, případně připravený opustit tuto zemi s tím, že má zázemí zajištěné jinde. Lhostejnost je tím, co elitám vyhovuje nejvíce. Na to je třeba nezapomenout.

J3.K