Není výměna jako výměna

  Opustí li Vás po letech soužití partner či partnerka, navíc naprosto neočekávaně, záleží na okolnostech, jak to nesete. Je li to navždy a nenávratně, tím je myšleno komplexní odejítí i s posledním rozloučením, jde o skutečnost, se kterou se musíte smířit, a patří to k lidskému životu. Jde li o sešlost věkem, případně následek dlouhodobého onemocnění, máte čas se na vše připravit a tak nějak s tím počítáte. U náhlé ztráty jde o šok, který Vám osud připravil, a musíte se rychle přeladit na mód: Zůstal jsem na vše sám. Ještě dlouho budete nacházet či naopak hledat věci, které jste měli společné a jejichž používání jste považovali za běžné, ale najednou je vše jinak. Ti, co zůstanou, se mohou rychle změnit z vitálních lidí v ploužící se smutkem ovlivněné postavy ztrativší veškerou energii. Pokud je ten odchod pouze virtuální a jde jen o přemístění vlastních věcí například k jinému objektu, může jít o dlouho nedočkavě očekávanou událost, jindy o smutný příběh, jehož děj se nadále rozvíjí a nikdo netuší, jak skončí. Tato výměna je také součástí lidského soubytí a prostě se to může kdykoliv stát.

  Stejně smutná je ztráta drahého zvířecího přítele. Provází li Vás celým svým životem a vyplňuje volné okamžiky Vašeho žití, naučil li se pouhým pohledem přinutit Vaši mysl k činnosti a porozumění, dokázal vyloudit na Vaší tváři úsměv, pak jeho občasné rošťárny přivádějící Vás na hranici zešílení zůstanou zapomenuty a vždy si budete pamatovat ten pohled a touhu po Vašem pohlazení. Zvířata v domácnostech jsou bezvýhradně závislá na lidské dobrotě a většina z nich dokáže dát najevo svou vděčnost. Tedy na rozdíl od partnerů, tam se plno náležitostí bere tak nějak automaticky.

  Žijeme však v moderní době a díky progresu lidstva nás životem provází stále modernější a novější přístroje. To neznamená, že jsou vždy lepší, než jejich předchůdci, ale díky snižující se trvanlivosti prostě jednou za čas něco vyměnit musíme. Často jde o velmi bolestivé loučení se starým předmětem, jindy nedočkavost v podobě sledování novinek a chtíči mít něco, co je údajně vrcholem nabídky v daném segmentu, působí po převzetí nekončící radost. Konzervativní člověk jen těžko pochopí nadšení jiného, pro kterého je například nový typ televize životní změnou, kterou musí zažít. Představa nutnosti nový přístroj nastavit, naučit se ovládat a využít aspoň 1/3 schopností technologického zázraku, je často vyloženým pro normálního člověka strašákem. Televize je však jen jedním z mnoha příkladů vývoje techniky a podaří se většinou relativně rychle pochopit. Ne vždy, někdy Vám konstruktéři vyrazí dech tím, co jsou schopni vymyslet, ignorovat a zapomenout nainstalovat, ale vždy se s tím dá nějak žít.

  Přijdou však situace, kdy víte, že jste se dostali na pokraj tragédie. Rozbitý mobilní telefon znamená často ztrátu spojení na přátele, zapomenutí čísel, které opravdu zvedat nechcete, zmizí oblíbené fotky a často i hesla potřebná k návratu do normálního života ve dnech po mobilní apokalypse. Lze jen těžko pochopit nadšence, kteří s každým novým modelem vlajkové lodi oblíbeného výrobce stojí v řadě tvořící se u vchodu do prodejny, která za pár minut pustí do oběhu nový svatý grál moderního uživatele výjimečné značky. Je jedno jaké. Normální člověk by totiž svůj oblíbený přístroj užíval co nejdéle a bez potřeby vše nějak zálohovat a převádět do nového přístroje. Masochismus v podobě dobrovolné výměny a radost z nového produktu se tak vztahují pouze k technonadšencům.

  Nejhorší obdobou výše uvedeného je smrt počítače. Když Vám ten rošťák zapomene říct, že nemá křídla, tudíž neumí létat a za metr dlouhý let ze stolu na zem se to prostě nenaučí, stačí malá nepozornost a dopad notebooku na dlažbu provázený mohutným křupnutím naznačuje, že něco nevyšlo. Rázem jste přišli o mnohé. Peníze potřebné k nákupu nového přístroje jsou jen smutnou skutečností, dále Vás čeká boj s technikou. Přivezete si nový přístroj a … a nic. Nejste li odborník, tak jste se právě stali obětí pokroku, který jste nezachytili. Jste nuceni vyhledat nějakého ajťáka, tedy tvora připomínajícího člověka, ale ve své podstatě úplně jiného druhu, než jste Vy. Takže mu sdělíte všechna potřebná hesla, to bez ohledu na GPDR, předáte přístroje a doufáte, že Vám dokáže pomoci při přetahování potřebného a instalaci toho, co přemístit nejde. Mezitím zjistíte, že některá z potřebných licencí zakoupených například v Alze jsou jen na rok, což prodejce zapomněl uvést, nebo že prostě musíte sehnat mechaniku, aby se dalo stáhnou CD, případně hledáte klíče a hesla k produktům, které máte a jsou použitelné. Boj začal a bude pokračovat až téměř do konce životního cyklu Vašeho nového kamaráda, to proto, že ve virtuálním světě se pořád něco mění.

  Změna je život, říká se. Ne všechny změny jsou vyžádané a část jich je nevratných. Proto je třeba být na ně připravení, což ne vždy lze. Ale i tam, kde víte, že přijdou, jde většinou o jistý šok. Ztráty lidí jsou daleko podstatnější, než nějaký počítač spadlý na zem. Je třeba rozlišovat priority a naučit se s následky bojovat. Ale upřímně. Když si vlastní nešikovností způsobíte škodu, která Vás pak otravuje ještě nějakou dobu, není to k …. vzteku?

J3.K