Nulová politická kultura

  Agresivitou mimo již zmíněné politické fosilie z ODS Němcové vynikal řeporyjský člen ODS a tehdejší tamní starosta Pavel Novotný, kterého však většina národa brala jako politického klauna vzešlého z uměleckého prostředí, tedy tvora se sklonem k přehrávání. Když skončil na Pankráci ve vězení, brali to mnozí jako sice mírný, ale přesto zasloužený trest. Němcová se k němu nedopracovala, dosud otravuje senátní vody a s nimi má i jistou imunitu. Pro spolustraníky je to ikona kdysi sedící v předsednickém parlamentním křesle, pro zbytek artefakt, jehož instalace do muzea politických anomálií by byla vhodným zakončením její kariéry.

  Období Fialovo vlády vneslo do politiky mnohem více arogance, než tomu bylo doposud. Adamová Pekarová, Černochová či Dvořák ze svých postů nejen dokázali systematicky škodit státu, ale zároveň velmi výrazně dávali najevo, že jsou nad všemi. Předsedkyně Sněmovny navíc, přiznejme si to otevřeně, zapracovala na svém vzhledu, a mnoho lidí si ze změny účesu sedlo obrazně na zadek. Jako by ji to více posunulo do nadpozemských výšin a neschopnost snášet kritiku se změnila v ještě větší dávku namyšlenosti. Přesto je třeba se zamyslet, čeho opravdu tato prodavačka mobilů dosáhla a je třeba si přiznat, že na úroveň myšlení, která nikdy nebyla vysoká, se vyšplhala vysoko. Svědčí to o úpadku politické scény. Černochová na ministerstvu obrany to už jen potvrdila. Ona vůbec všeobecně ta vládní sestava byla výkonově podprůměrná a stačil li elév Lipavský na vedení diplomacie a elektrikář Stanjura jako správce pokladny, svědčí to o mnohém.

  Konec vlády Petra Fialy nastartoval další fázi vystupování bývalých elit. Dozimetr Rakušan se sice stáhnul z televize, na sociálních sítích je však nadále aktivní. Místo něj za STAN vystupuje ne zrovna bystrá Šebelová a stále se usmívající člen Aspen Institutu a absolvent bidenovského politického kursu Farský, vidět je i naivní pirátka Demetrashvili. Ovšem skutečnou „hvězdou“ tvrdící současnou rétoriku opozice je Nerudová. Ta už si vůbec nevidí do úst a po Mirce Němcové převzala post nejagresivnější slepice politického showbyznysu. Kamkoliv je pozvána, je zaděláno na ukázku ztráty smyslu pro realitu. Nelze se divit Konečné, Turkovi či Davidovi, že i bez velké snahy nad touto obchodnicí s tituly výrazně vyhrávají. Mix arogance, neznalosti a primitivismu doplněné solidním platem europoslance dělají doslova divy. Její pirátská bruselská kolegyně Gregorová není o nic inteligentnější, ale dostává méně prostoru, takže ji tolik nevídáme. Mnohem chytřejší je třeba Niedermayer držící se mediálně v pozadí, o to více a systematičtěji své rodné hroudě škodí.

  Rétorika Pětikoalice přitvrdila a přestože za 4 roky vlády spíše demolovala, než budovala, nyní je ještě agresivnější, A tento trend se stupňuje i u pouhých přívrženců a fanoušků. Především umělecká scéna jich produkuje stále mnoho. Hřebejk, bratři Etzlerové, Holubová a plno herců, ale i jinak známých aktivistů, jako je Pribáň, klesli na jisté komunikační dno. Přestože většina z nich se do popředí dostala za socialismu, někteří toužili po titulech, jakými byl například národní umělec, s utíkajícím časem se radikalizovali a jejich eurohujerský a k Ruské federaci nenávistný přistup jaksi koliduje s tím, z čeho vzešli a co je katapultovalo vzhůru. Zažili podobné lopingy, jako samotná hlava státu Pavel. A právě odsud možná vznikla vzájemná symbióza, která je patrná.

  Rozdělení společnosti už je jen důsledkem situace, která u nás nastala. Probruselské nenávistné křídlo nabírá na agresivitě, přičemž důvodem je mnoho zjevných neúspěchů a přešlapů vedení EU. Neochota změnit vadný kurs pak vyvolává potřebu ještě více tlačit na občany a vnucovat jim svou ideologii. A daří se jim to. Mládež už je připravená pokračovat v likvidaci Evropy, majitelé solárních panelů a elektromobilů převzali greendealovou mantru za svou, pseudoznalci historie ignorují uběhlých 100 let a vnímají Západ jako jediného nositele pokroku.

  Ignorace faktů hovořících o záporných dopadech nacismu, fašismu a jejich potírání ze strany Sovětského svazu a později Ruska jsou průvodním jevem liberalismu. Zbytek nás používajících vlastní rozum, úsudek i znalosti, navíc mající paměť, se dostal do obrovského tlaku. Přitom jen minimum z nás by stálo o návrat klasického socialismu, pouze si pamatujeme, že ne zdaleka bylo tak šílené, jak je nyní předkládáno. Přejeme si, aby se stát vrátil k prosperitě, logice a spravedlnosti. Stojíme proti nenávisti, aroganci, hlouposti a v jistých případech doslova tuposti. Boj s tím je náročný a dost možná do budoucna prohraný. Mládež se o to postará, pokud se tedy EU nerozloží rychle sama. Moc času nezbývá.

Jindřich Kulhavý