Opravdu jsou hodni obdivu?

  Mezi zásadní sluhy hrobařky EU patří i pár českých zástupců. Jestliže v minulém období to byla eurokomisařka Jourová, kdo se naprosto odklonil od českých zájmů, zároveň to byla i „stálice“ mezi dosavadními škůdci Niedermayer, momentálně jsou největší hlásnou troubou evropského liberalismu Danuše Nerudová a Tomáš Zdechovský, těsně za nimi následují Gregorová, Kolář ml. a Farský. Jistě vnímáte zjevnou reprezentaci Aspen Institutu, kterým prošli a na jehož stránkách se vyskytují jejich jména. To není náhoda. Zarputilost, se kterou se především Nerudová a Zdechovský snaží zviditelnit, také ne. Danuši to už katapultovalo do funkce, ve které může ovlivňovat ekonomiku Evropy, což jí natolik stoupnulo do hlavy, že ztrácí nejen soudnost (to není nic nového, když si dovolila kandidovat na post prezidenta ČR), ale i schopnost se ovládat v diskuzích s politiky s jiným názorem. Její zásoba výrazů a vykřikovaných hesel se zúžila na urážky a agresivní výpady. Přesto dostává stále dost prostoru. Zdechovský společně s ní zásobují i sociální sítě.

  Bez lidí schopných strčit si hlavu do vlastního pozadí by Leyenová svůj kult osobnosti budovat nemohla. Přitom právě ona má velmi blízko k bývalému nacistickému vůdci původně pocházejícímu z Rakouska. Knírek sice nemá, ale naprosto nulová sebereflexe a prosazování zjevně sebedestrukčních názorů je doslova spojují. Stačí sledovat její vystoupení na půdě WEF nebo Evropského parlamentu a je zjevné, že ona není demokraticky zvolenou předsedkyní hlavní evropské instituce (mimochodem šílené), ale dosazeným diktátorem. Nevíme, kdo je přesně jejím mentorem, který jí zadal úkol zlikvidovat ještě donedávna velmi úspěšný region, jakým Evropa byla, nicméně to dělá s takovým nasazením, že je to až strašidelné. Pokračuje v tom i přes všechny skutečnosti, kterými jsou úpadek průmyslu, zemědělství, dopady migrace a důsledky další podpory fašistického ukrajinského režimu.

  Odpoutejme se nyní od bruselského marastu, v jehož bahnu se pohybují i naši zástupci rozděleni na eurohujery a kritiky tamního dění. Důležitým atributem naší podřazenosti eurounijní aroganci jsou i naši ústavní činitelé snažící se nám tvrdit, že nic lepšího než členství v NATO a EU pro nás neexistuje. I když už dlouho pokládáme otázku, je li být členem nějakých podobných spolků nutné, po rozpadu Varšavské smlouvy a RVHP jsme se  velmi rychle překabátili a s pompou vstoupili do dalších organizací, které nás opět zaškatulkovaly. Byla to chyba, kterou na nás narafičil Havel a pár jeho noshledů s tím, že nás to posune. Kam, to ti chytřejší z nás vnímají už déle. Méně bystří jsou z toho nadále nadšení a volí….Fialu, Pavla, Rakušana a jim podobné. Všichni tito pánové představují koncentrované zlo nadále zastávající názor, že patříme na Západ. Fiala s Rakušanem se momentálně kapku stáhnuli, přeci jenom másla mají na hlavě příliš, Pavlovi však ještě trvá mandát hlavy státu další 2 roky.

  Když jsme zmínili kult osobnosti u Leyenové, pak pro Petra Pavla to platí stonásobně. To, jak ho systematicky vykreslují a podporují média, je odstrašující. Pamětníci si připomínají, jak byly za bohy kdysi vydáváni Lenin, Marx a Engels, z pozdějších celebrit Hitler (v Německu), Stalin či Brežněv, po revoluci u nás ještě Havel. Snaha postavit Pavla nad nás všechny ostatní je zarážející. Cimermanovská všestrannost hlavy státu a pokus vytvořit z něj lidovou ikonu jsou až úsměvné, kdyby nešlo o realitu. Pavel skákající z letadla, jezdící na motorce či ve sportovním autu, pohybující se v hokejovém dresu nebo fandící s otočenou kšiltovkou na OH, hrající curling nebo střílející z pušky, sedící na zemi mezi školáky, to vše by bylo fajn u kohokoliv jiného, jen ne u žalujícího prezidenta s IQ tykve sloužícího více cizím zájmům než našim. Neustálé omílání potřeby držet nad vodou Zelenského a opakování greendeaolových lží, bruselské řiťolezectví a liberální fanatismus, to je to, dle čeho máme Petra Pavla voděného loutkovodičem Kolářem posuzovat. Nikoliv zážitkovou část jeho vlády nad Hradem.

  Vládnou nám grázlové. Platilo to pro Fialu & spol., zažíváme to s Leyenovou, Nerudovou, Niedermayerem i Zdechovským ovlivňujícími dění v celé EU. Petr Pavel s Koláři (starým i mladým) do toho skvěle zapadají také. Média se z nich  snaží vytvářet nadlidi a musíme s politováním přiznat, že se jim to u části společnosti daří. Navíc to tlačí do hlav mládeže a vytváří v nich pocit sounáležitosti s liberálním režimem. Plody této snahy dozrají v budoucích volbách, což přináší jistotu, že se Evropa i Česká republika v těch všech lejnech a sračkách (omlouvám se, ale nejsme mainstream ani veřejnoprávní médium hlídané jakoukoliv radou, takže si to mohu dovolit) nakonec utopí. Tedy pokud dříve nezačne válka vyvolaná právě těmi, které jsme v článku dnes jmenovali. To by pak ta mládež umírající v zákopech možná trochu procitnula. I když, jak vidíme na Ukrajině, možná by radši za zájmy jiných klidně umírala. Až tak s ní ty „osobnosti“ dokážou manipulovat. Nejen s ní.

  Vnímáte li chování lidí kolem nás, je tu stále dost velká část těch, kterým veškeré současné dění připadá normální. Ti se schází pod hlavičkou Milionu chvilek, přispívají na Člověka v tísni, tleskají Pavlovi (nebo se mu omlouvají) a posílají peníze ukrajinským defraudantům. Kam se ztratil rozum? Budete ho těžko hledat. Zdali se vrátí, netušíme. Být optimisty by bylo naivní.

Jindřich Kulhavý