Právě se nacházíte:

Pokoj puberťáka

8. 04 2016

www.inadhled.cz Pamatujte, že co oči nevidí, to srdce nebolí!! Pokud budete vyzbrojeni tímto heslem, od jistého věku raději klepejte na dveře pokoje vašeho pubertálního dítěte. Proč? Vaše dítko tak stačí v klidu zavřít na počítači čistě soukromou konverzaci s kamarádem, ve které právě řešili velké nedostatky trapných rodičů.

Váš smysl pro pořádek a chod celé domácnosti přivádí k velké nepříčetnosti vašeho teenagera, kterého jste se dlouhá léta snažili přivést alespoň k elementárnímu rodinnému řádu, respektování ostatních členů rodiny apod. Teď jako by vám všechno dělal naschvál - nechává otevřenou tubu se zubní pastou, špinavé oblečení na podlaze aniž by se obtěžoval(a) ho dát do pračky, ,,vyžere“ lednici (včetně toho, co bylo určeno k přípravě rodinné večeře), přičemž veškeré obaly (eventuálně nedojedené zbytky) hyzdí interiér celé kuchyně. A ten jeho kutloch – už se nedá nazvat ani dětským pokojem. Ale co s takovým puberťákem dělat???

Pokoj dítěte

„Vstup jen na vlastní nebezpečí", takové varování by mělo viset na všech dveřích do pokojů vašich -náctiletých. Nepořádek, který se v případě sedmi či osmiletých dětí skládal z rozházené stavebnice lega a několik barbínek, byl vlastně pořádek. S postupem věku vašeho dítěte se nejen jeho pokoji mění v nepřekročitelnou a v nepřehlédnutelnou směs špinavého a čistého oblečení, nakousaných sendvičů a jiných zbytků jídla, prázdných PET láhví a plechovek, přeplněného odpadkového koše, vrstvy prachu….. Různé poházené školní sešity a učebnice vás mohou jen ukonejšit, že na školu vaše dítě nezapomnělo, i když při pohledu na ostatní věci nepůsobí příliš používaně. Zkuste potlačit tendenci k hysterickému výstupu. Stejně by vám pravděpodobně nebyl k ničemu.

Pokud budete trvat na pokoji uklizeném podle vašich představ, jediným výsledkem budou vaše pocuchané nervy a vykřičené hlasivky. Stav skutečné nouze nastává až v případě, kdy si povšimnete chybějících čístí nábytku. Je to důsledek bitvy mezi sourozenci.

Věděli jste, že lze najít oboustranně přijatelný kompromis, aniž by do pokoje vašeho dítěte musela nastoupit deratizační četa? Věřte, že dříve nebo později přijde den D, kdy potomek pronese památnou větu: „Jak to, že nemám čisté prádlo a oblečení?“ V tu chvíli musíte zatnout zuby a odpovědět: „Oblečení, které není v koši na špinavé prádlo event. v pračce, nepovažujeme za špinavé!!“ Pokud bude vaše pubertální dcera nucena jít do školy s trikem pobryndaným od zmrzliny nebo pokud si váš syn bude muset vzít na rande mikinu s jasnými znaky včerejšího oběda, s velkou pravděpodobností už koš na prádlo příště použije a jak rád/a.

Rozhodně ze sebe nedělejte služku či uklízeče, nezasahujte do věcí vašeho dítěte a vzdejte se opakovaného kázání a výtek. A nemyslete, nejde jen o hromadu špinavého prádla v pokoji, nedojedených zbytků jídla starého více jak týden. Jedná se o postupné přijímání odpovědnosti, která je vždy druhou stranou vytoužené svobody. Je to vlastně velmi jednoduché, stačí zadat jasná pravidla!! Jen na to musí fungovat spolupráce mezi rodiči. Což zdaleka není vždy jednoznačné.

Jestli je vaše dítě dost staré na to, aby chodilo domů v jedenáct večer, je taky dost dospělé na to, aby jednou týdně uvařilo večeři, uklidilo celý byt, došlo na nákup a vypralo oblečení. Raději vzdejte boj v oblastech, kde nemáte rozhodně žádnou šanci. Například děs budící plakáty nejsou nic jiného než potištěný kus papíru, Také případ rodiče, který by nepřežil hlasité dunění z reproduktorů v dětském pokoji, není znám. Rada je jednoduchá - velkou trpělivost a pevné nervy. Dříve nebo později to všechno přejde. Stejně je daleko horší neustále roztrhávat rvoucí se potomky, jejichž slovník je přímo odstrašující. Člověk by řekl, že jde o nový cizí jazyk přidaný do vyučování ve škole. Nejsem si jistý, že bychom podobné chování kdysi přežili bez rizika dopadající ruky na naši tvář. upřímně.....táta by mne zabil. Nu což, doba se mění.

J3.k