Politická zodpovědnost

  Problémem voličů je jistá naivita. Věří li výrokům slibujícím udělat z bahna zlato, je složení další vlády jejich problémem. Většina před volbami pronesených slov a slibů nemá s realitou nic společného. Kdyby totiž někdo bral v potaz skutečný stav a možnosti, hovořil pravdivě a uvěřitelně, moc voličů by nezískal. Například o ekonomickém stavu země i EU hovořila nejvýstižněji paní docentka Ilona Švihlíková. Přesto je ministryní financí daleko méně znalostmi vybavená Alena Schillerová. Nic oproti ní, působí stále sympaticky, to ale u ekonoma není důležité. Také Kateřina Konečná popisuje současný stav mnohem realističtěji než kdokoliv jiný, přesto Stačilo skončilo ve volbách v poli poražených. Lidé nechtějí slyšet pravdu, sliby zní mnohem krásněji. Bez ohledu na stranickou příslušnost. Urážky a Oganesjanovo komando najaté Pětikoalicí udělaly své.

  Předvolební lhaní voličům společně s propagandistickou snahou médií pomohly Fialovi vyhrát minulé volby. I v těch posledních byla jejich snaha extrémní, nicméně výsledky vládnutí Pětikoalice byly natolik tristní, že ani obrovské úsilí, další kupa slibů a předsevzetí a vytváření překážek ze strany hradní dvojice Fialovi k dalšímu setrvání ve Strakovce nepomohly. Tak příšerné výsledky jeho vláda měla. Přeci jenom, nebývalé množství skandálů, hospodářské kriminality a ztráty smyslu pro realitu jsme tu neměli. I přes neaktivitu médií ve směru snahy věnovat se průšvihům předáků vládních stran a mlčení kolem zásadních kauz, v nich měli své stopy Fiala, Rakušan, Hřib a plno dalších politiků koaliční vlády či z jejich stran, lidé přestali věřit v nějaký úspěch. Jistou kontrolkou bylo i pozadí minulých voleb usazujících Fialu do premiérského křesla, kdy v přípravě na ně výrazně zasáhnul Rychetským vedený Ústavní soud. Nebylo to sice poprvé, už v roku 2009 hrál důležitou roli v parlamentních volbách, i tehdy šlo o to držet ODS u moci, ale bavíme se o čerstvější době.

  V posledních volbách vyhrál Babiš. Po jeho covidovém dobrodružství by to asi logicky ne každý čekal. Přeci jenom obětí vakcinace a tehdejšího propadu ekonomiky majícího důsledek na mnoho mizerných konců firem i jednotlivců bylo mnoho a dojezd to má i nyní. Národ ale zapomíná. Navíc sebedestrukce Fialy & spol. byla totální, takže to měl Babiš jednodušší. To nelze říct o SPD a Motoristech. Sice nějakým zvláštním způsobem přeskočili Stačilo, což ještě více překvapilo u Top09, Pirátů a STAN, ale ani tak procentuálně nezazářili. Na parlamentní většinu dosáhnuli, ale na 10% nikoliv.  A tím se stali ve vládě stranami s menším vlivem a mizernou nadějí v možnosti prosazovat předvolební sliby. Navíc SPD má sice předsedu Sněmovny, ale vzdalo se možnosti obsadit ministerská křesla svými straníky. Foldyna by ve vládě jistě čeřil klidné vody a Fiala z SPD by se v ní také neztratil. I Motoristé mají pár osobností, bohužel ale jejich prioritou je NATO a EU, byť bez Green Dealu. Od nového ministra zahraničí bychom čekali jiný přístup k Ukrajině a větší rozhled týkající se i Ruské federace a Číny. 

  Uběhlo pár týdnů od jmenování nové vlády a již padlo několik slibů daných před volbami. Je logické, že SPD při počtu svých poslanců a de facto nulovém zastoupení mezi ministry neprosadí referendum o vystoupení z NATO a z EU, když ostatní dvě strany patří k prounijním a pro NATO. Ale ekonomiku decimující nákup stíhaček F-35, které bez amerického svolení ani nevzlétnou, už by zkusit ovlivnit měla. Také tendr na dostavbu Dukovan. Podobně vláda slíbila zrušit koncesionářské poplatky a ministr kultury za Motoristy je proti, přestože před volbami jsme slyšeli jiný názor. A mezi sliby bylo mnoho dalšího. Jak bude postupovat ukončení financování politického neziskového sektoru, kterých neziskovek se to bude týkat (např.Člověk v tísni by měl poté brzy umřít na skutečnou chudobu) a kolik dalších slibů bude naplněno či úplně padne, to se uvidí. Dokud ale nedosáhneme toho, aby politici nesli finanční i morální zodpovědnost za své sliby i reálné činy, budou se nadále napříč stranami chovat jako zloději a lháři. Bez trestu není možná náprava.

Jindřich Kulhavý