Proč ne EU? Protože se blíží čas anarchie.

  Evropská unie už delší dobu mluví do všeho. Ptáte li se, kdy se změnil její status z extrémně nadějného projektu na doslova rozpadající se trosku pod vlastní vahou, pak odpověď není moc složitá. Přechod z ekonomicky úspěšného EHS na EU s megalomanskými představami byl velkým omylem. Po rozpadu socialistického bloku a postupném přidávání se bývalých postkomunistických zemí se rozvinutým státům Evropské unie otevřely obrovské možnosti, kterých využily. Zplundrování zbytků ekonomik nových zemí znamenalo obrovské příjmy pro velké společnosti, přiživily se však i střední. Každá země má své speciality. Jestliže Italové se vrhnuli na nemovitosti, Němci do automobilového průmyslu, Francouzi nás připravili o vodní zdroje, byli jsme zahrnuti nekvalitními levnými potravinami z produkce napříč celou Evropou. Postupně byl zlikvidován domácí průmyslu, co se nedalo prodat, to se darovalo téměř zadarmo.  Česká republika se stala vazalem západních velmocí, nikoliv rovnocenným partnerem. Zatímco naše výplaty nedosahují zdaleka úrovně těch na Západu, produkujeme obrovské množství kvalitního zboží, za které dostáváme málo. Nadnárodní firmy vyvádí obrovské zisky, aniž by tyto prošly naším daňovým systémem. Poskytujeme dotace a zvýhodnění těm, kteří to nepotřebují, a po skončení daňových prázdnin odchází jinam.

  Zahraniční politika EU je katastrofálním příkladem neznalosti dějin a odmítání reality, kterou je naprostá devastace mezilidských vztahů. Snaha přemístit do Evropy polovinu Afriky je naprosto nereálná bez možnosti obrovské masakru v podobě válek. Nátlak na státy odmítající migranty je systematický a účinný. Politická korupce mezi úředníky v Bruselu, systém dotací, uplácení politiků na národní úrovni a mediální masáž včetně indoktrinace ve školách a propagace různých směrů, tedy v oblasti genderu a péče o děti, likvidace klasické rodiny a popírání přírodních zákonů dosahuje extrémů, jejichž důsledkem je rozklad společnosti. Vzájemné vztahy jsou poškozené na všech úrovních, ať už se to týká úzkých mezilidských, tak i těch sousedských či mezinárodních. Rozhádaní jsou bývalí přátelé, rodiny, ale i spolupracovníci a celé národy.

  Co vše nám EU bere. Hovoří do toho, co máme pěstovat, co jíst, co jak nazývat. Likviduje automobilovou dopravu, mění zdroje energií, aniž by na to byla připravená, omezuje naše možnosti uvažovat a rozhodovat se svobodně. Dala si za úkol udělat ze svých obyvatel nemyslící ovládané stroje bez vlastního názoru. Do roku 2022 chce zabudovat do všech nově prodávaných vozidel zařízení neumožňující se svobodně rozhodnout, jak rychle kde pojedete. Už nestačí nesmyslné omezování emisí, ale ,,pokrok´´ zasáhne i do sféry, ve které se prostě myslící člověk pohybuje naprosto přirozeně. Máte li starší auto bez elektroniky, šetřete si ho, jednou budete šťastní, že ho máte. Vše, co bude ještě připomínat staré časy spojené se svobodou, se stane vzácným.  Třeba obyčejný nůž. To, že se nás postupně snaží zbavit zbraní patřících k lidem od nepaměti, neboť právě díky nim jsme předstihnuli jiné živočišné druhy, je evidentní. Přestože zbrojní magnáti své produkty ve velkém vyváží do zemí třetího světa a podepisují se pod situaci v Jemenu, Africe, na Blízkém Východu, nás daleko více svazují a škatulkují, vytváří prostředí, v němž se bránit je nepovoleno.

  Většina majitelů zbraní ty své nepoužívá a má je připravené pouze pro stav nouze, přičemž výcvik si zopakuje pouze jednou za čas, přesto vědomí, že v případu napadení jsou schopni ochránit svou rodinu, je dělá svobodnějšími. Po jedné pistoli, brokovnici a pušce schopné obsáhnout okolí zahrady by měl mít možnost vlastnit každý zodpovědný občan, který splní náročné testy a všechny podmínky pro jejich nabytí. O moc trapnější je poté omezování používání nožů. Nůž patří k základní lidské výbavě, je v každé kuchyni a jít do lesa bez nožíku je téměř nepředstavitelné. Jako děti jsme měli každý svou rybičku či jiný podobný nástroj, nikoho jsme nezabili a dožili se vysokého věku. Problém s noži mají pouze zástupci importované civilizace z jiných kontinentů, ti bohužel ale mají problémů daleko více. Přestože se to ví, jejich přesun pod dohledem elit nadále pokračuje.  Tady už nejde o pomoc a integraci, ale o jednoznačnou likvidaci evropské kultury ve jménu scestné ideologie.

  Mohli bychom pokračovat do nekonečna. Úchylnost doby podpořená likvidací základní rodiny, popírání úloh matky a otce spojené s oficiálními prohlášeními politiků hlásajícími, jak krásné je, když děti vychovávají ,,rodiče´´ stejného pohlaví, převrácený rasismus, v němž černé je bílé a bílé neexistovalo, totální vymývání mozků mládeže schopné poté prohlásit, že si máme na terorismus zvyknout, protože de facto o nic nejde, což v klidu prohlásí vysokoškolsky vzdělaný dementní mladík a ještě se u toho tváří podobně, jako když Kolumbus objevil Ameriku, neustálé bombardování mediální masáží o potřebě pomáhat nebohým africkým dětem, které se rodí jako na běžícím pásu jen proto, že v Africe chybí osvěta, nikoliv jen jídlo a peníze. Naše životy jsou omezovány jen proto, aby jiným byla dána šance, kterou si nikdy nijak nezasloužili. Jak dlouho se ještě budeme podřizovat zvůli moci a aroganci? Blíží se doba, kdy jedinou možnou ochranou už nebude snaha o návrat demokracie, ale nahradí ji anarchie. Tvrdá a nelítostná, protože půjde o tvrdý boj se zákonodárci a vykonavateli jejich vůle. Opět je třeba si připomenout filmy, jako Šílený  Max, Vodní svět, Demolition Man a další, v nichž se právě anarchisté stávají sice okrajem společnosti, ale zároveň jedinou skupinou lidí schopných logicky uvažovat a postarat se o sebe a vzepřít se.

  Pokud je výše uvedeno, že si máme nechat starší auta prostá elektronických vychytávek, neodevzdat zbraně a nože, žít nadále ve vztahu muž a žena a ignorovat genderové změny, jde o první kroky k tomu nevzdat se. Nikdo za nás nic nikdy nevyřeší. Je lepší bojovat a umírat svobodný, než žít v okovech s pocitem méněcennosti. Podřizovat se zákonům bez ochoty jít proti nim je cesta na porážku. Zatím se to týká maličkostí. Vybodovaní řidiči jezdí, vysoké daně se obchází, hledají se kličky v podnikání. Sešlápnutí plynu tam, kam nedosáhne oko policisty je v celé Evropě běžným jevem, byť si někteří myslí, že disciplína některých národů je neochvějná. Není tomu tak. Zatím nás všude zkouší hlídat, ale až se odmítne podřizovat více lidí, celé skupiny, teprve tehdy začne skutečný boj o naši budoucnost. Je nejvyšší čas. Mimochodem, Žluté vesty ve Francii už to pochopily, jen ještě není dost těch, kteří jsou ochotní do toho jít po hlavě. A jen na závěr, většinou jde o střední vrstvu jak majetkovou, tak věkovou. Staří bojují za mladé.

J3.K