Prognóza na listopad? Bude možná dost horko...

7. 09 2019

www.inadhled.cz    Letošního 17.listopadu  si připomeneme významné výročí. Uplyne 30 let od předání moci komunisty …. komu vlastně? Vzhledem k tomu, že nešlo úplně jen o spontánní akci, byť to tak mělo vypadat, ale o víceméně dopředu připravenou událost, v jejímž důsledku se komunisté obratně stáhnuli do pozadí a na scénu vystoupil disident, dále bývalí členové KSČ, současní ochotní se reformovat, převléknout kabát a napomáhat přerozdělení státní moci a zároveň i velkého bohatství, pár umělců a šíbrů do té doby postávajících před Tuzexy, nebuďme naivní. Do činnosti se záhy zapojili i prognostici a pár navrátivších se ze zahraničí. Kola se roztočila a mašinérie postupně schroupala státní majetek, vytvořila nové rozvrstvení společnosti, umožnila návrat živnostníků a soukromého podnikání, vytvořila elity, politickou šlechtu, dala i vzala naděje.

  Před 30ti léty jsme na nějakou dobu nabyli svobodu, abychom o ni o pár let později zase začali přicházet. Kdo má dostatečný počet odžitých let, může srovnávat obě éry, přičemž jedna se uzavřela a druhá se vyvíjí. Ta první začala nadšením pro socialismus a vírou v lepší dny, budou li se mít všichni stejně, což se záhy tak nějak zvrhnulo v pogromy vedené proti soukromému majetku, jiným názorům a vyznavačům svobody a demokracie. Přišel strach, období protekcí, udávání, vznikla vedoucí vrstva – komunisté. Vstup mezi elity byl většinou podmíněn vlastnictvím rudé knížky, bez ní to bylo složité a často nemožné. Hospodářství a průmysl se už do pozice před 2.světovou válkou nevrátily, nicméně z pohledu dnešních ekonomů na tom nebyly nejhůře. Zemědělství a potravinářství nám sice nenabízely tak bohaté spektrum produktů, každá novinka byla prezentována jako výdobytek socialismu, ale na druhou stranu jsme byli plně soběstační a naše pole, sady a lesy dokázaly uživit 15 milionů krků v tehdejším Československu. Nebyl to žádný luxus, tím byly exotické banány a mandarinky, nicméně dalo se s tím žít. Průmysl vycházel ze zastaralé předválečné techniky, ale lecos bylo brzděno soubytím se Sovětským svazem v RVHP, naši inženýři by byli mnohem dále, kdyby k tomu měli otevřené dveře. To komunisté již chápali, takže se pomalu začala otevírat stavidla a první vlaštovkou bylo Slušovické JZD. Nicméně fungovalo školství, zdravotnictví, bylo na důchody, všichni pracovali, jedli, pili, pivo chutnalo, armáda byla plně funkční a dokonce se stihnulo vybudovat to, co se později stalo základem k vytouženému vstupu na Západ. Nebyly jsme tedy žádná elita, ale pozdější zájem Západu o naší zemi a vše, co je v ní, znamenal jistou pochvalu a vděk směrem ke komunistům a nečekaně rychle i díky porevolučním elitám to nejzajímavější změnilo majitele a skončilo za směšné částky většinou v německých, italských a francouzských rukách. Nejhorším následkem komunismu tak byla naše naivita.

  Ti dnes mladší neměli možnost tuto éru poznat, jsou s ní seznamováni nyní a bohužel často těmi, kteří ji také neabsolvovali, nebo se jich dotknula jen lehce. Komu je dnes pod 40, ten může těžko předávat realistické informace o době, kdy de facto mohl prožívat pohodové dětství bez elektroniky (výjimkou byly magnetofony), ale zato v neustálém pohybu. Neuvědomují si euforii z roku 89 a ani nadšení vložené do budování kapitalismu s příslibem toho, že brzy dohoníme Západ. Netušili jsme, jak ten se rychle změní a místo našeho sprintu za srovnáním úrovně se postupně otočí chod dějin a námi vysněný život západního střihu bude nahrazen devastací evropských hodnot a otočením kormidla směrem k neomarxismu.  Ač to nikdo nyní nechce slyšet, Evropská unie se stala obdobou RVHP, ve vedoucí roli je Německo a místo diktátu proletariátu tu máme zelený ekodiktát spojený s liberálně demokratickým směřováním, jehož součástí jsou úvahy o vyvlastňování, znárodňování a totální kontrola činnosti obyvatelstva s přídavkem povinné účasti na migraci a s následkem prvoplánovaného snižování životní úrovně. Ač to právě mladí vnímat nemohou, ti starší, kteří tento posun podporují a jsou často ve věku jejich rodičů, jim v podstatě umožní za pár let poznat, co to byl komunistický žalář, disident a strach cokoliv kdekoliv říct, aby si tím lidé nezničili pofidérní budoucnost. Pokud nevěřícně kroutíte hlavou, vzpomeňte si na Tommyho Robinsobna, žaloby na Marine LePen či na Salviniho, fyzické násilí na členech AfD prováděné příslušníky Antify, kterou podporují i naši Piráti s Bartošem v čele.

  17.listopad bude tentokrát pravděpodobně dost drsný. Velmi dobře financovaný ze zahraničí i od nás a již profesionálně organizovaný subjekt Milion chvilek pro demokracii bude hnacím motorem událostí, které se toho dne stanou. Může přijít vše včetně násilí. Dá se očekávat více větších demonstrací napříč republikou svolaných k oslavě třicetiletého výročí, které postupně i díky komediantům a politikům na pódiích přejdou v další atak vlády Andreje Babiše. Dá se očekávat mobilizace veškerých sil, které budou moci tzv. Demokratický blok společně s neziskovým sektorem sehnat. Spojí se všichni nespokojení s Babišem a Milošem Zemanem, přidají se ekoaktivisté, LGBT komunity, zfanatizovaná mládež, promigrační sluníčkáři, aktivní Pražská kavárna a zaslepení posthavlisté, příznivci Bruselu a eura nenávidějící Rusko a Čínu. Do ulic tak vyjde společný dav vytvořený liberály a klimatopredátory, idealisté školou povinní. To už bude velká síla, zvláště,  když cílem jejich nenávisti budou víceméně tři lidé. K Babišovi a Zemanovi se přidá ještě šéf SPD Okamura, to proto, že patří k nejhlasitějším odpůrcům eurohujerismu a právě migrace.  A lze rozhodně očekávat, že se budou chtít výrazně připomenout strany stojící v bloku proti Babišovi. Takže nás čeká hitparáda projevů tváří jednotlivých stran. V hlavní roli tak budou Kalousek, Fiala, Pekarová (ta ani netuší, jak se tu žilo před rokem 1989), Rakušan, Schwarzenberg (ten pro změnu díky Havlovi získal zpět majetek jen díky proražení dekretů vydaných Edvardem Benešem), samozřejmě na premiérskou funkci třesoucí se Bartoš a možná se objeví i náznak počátku předvolební prezidentské kampaně. To by mohl vystoupit Šimon Pánek, stahovač králíků profesor Drahoš, pár lidí z umělecké sféry, kteří by rádi na prkna znamenající cestu na Hrad, objeví se Dominik Hašek a plno dalších možných uzurpátorů funkce prezidenta. Plamenné projevy plné zášgi a potlesk davu připomínající nesourodé stádo, které spojila nenávist vůči vlkovi. Tedy šelmě, kterou zrodil systém tvořený částečně těmi, kteří proti němu stojí. 

  Čeká nás možná žhavý podzim a dramatický listopad. Pár prognóz jsme na inadhledu již měli a sami můžete posoudit, je li 95 % úspěšného předvídání dost či jde li o nezanedbatelné číslo. Pokud někdy přijdou předčasné volby, pak jedině po tomto datu. Aktivita opozice a subjektů s ní spolčených bude narůstat a vyvrcholení bude směřováno právě k 17.listopadu. Postupně se bude zvyšovat hysterie namířená proti vládě a prezidentovi, budeme svědky agresivní propagace EU, pokračování dehonestace Salviniho, Johnsona, Trumpa, Orbána a Ruska s Čínou, rozšíří se množství těch, kteří budou označeni za rusofily a každý odpůrce politiky Západu bude nazýván ruským agentem. Česká televize a další proliberální média zvýší tempo a Nora Fridrichová společně s Moravcem zatlačí na pilu, stejně tak reportéři Seznamu a pozadu nezůstane Forum24 a podobné štvavé plátky. Ze zahraničí se dozvíme jen pozitivní zprávy, na obrazovky se vrátí tvář Havla a jeho nejbližších. Masáž bude pokračovat až do dne oslav výročí. Kam nevstoupí liberální agitátoři, tam je zastoupí klimatologové. Budou li vám chodit děti ze školy tak nějak zmanipulované, nedivte se, lákadlo volných pátků je silné. Ustát tento tlak bude vyžadovat heroický výkon a vnitřní sílu. A nejen to, možná bude hůře, to až rozvášněný dav půjde směrem k Hradu či ke Strakově vile. Možná se zdá, že malujeme čerta na zeď, ale za necelé tři měsíce uvidíme. Buďte na to připravení a zachovejte si rozum a logické uvažování. 

J3.K

Speciály

Tipy