Průšvih v čase budoucím

  V kontextu s výše uvedeným je třeba si uvědomit následující. Samotná výuka žáků a studentů je poměrně nákladný proces, který zatěžuje národní rozpočet. Jde sice o investici do budoucna, ale i přesto víme, že peněz ve školství není tolik, kolik by mělo být. Školy tedy hledají způsoby, jak být ,,lepšími´´ a někteří ředitelé, většinou ti aktivní, nacházejí způsob, jak fungování své školy vylepšit. Někde přijímají sponzorské dary od samotných rodičů, jinde se postupně napojují na systém neziskových organizací, které mají, světe div se, velmi dobré finanční zázemí a dokážou tak být pro ,,své´´ školy dobrým partnerem. Vše má ovšem své ale, takže se tyto neziskové organizace ve školách nejdříve uchytí, aby vzápětí začaly prosazovat své vlastní cíle. Vzhledem k tomu, že jejich zaměřením není péče o staré spoluobčany, starost o pořádek v našich městech či v přírodě, nemůžeme tedy vidět spolupráci ve formě návštěv dětí v zařízeních pro seniory či při dobrovolné práci při úklidu okolí, což by jim jistě ukázalo strasti běžného života, ale místo toho jsme svědky systematického školení a vymývání mozků.

  Jak známo, dětská hlavička připomíná houbu, která nasává veškeré informace, zpočátku je ukládá a časem se s nimi začíná pracovat. Přirozenými autoritami jsou vedle rodičů také pedagogové a trenéři, kteří mládeži vštěpují své morální zásady, přidávají znalosti a bohužel často i pohled na dění kolem sebe. Děti v pubertě mají první tendence osamostatnit své myšlení od toho rodičovského, které jim do určitého věku bylo nejbližší a utvářelo jejich myšlení. Pod vlivem školy a zájmových kroužků se tady mohou jejich názory začít rozcházet, nicméně základ uvažování v dětech zůstává a často se projeví až v pozdějším věku. Všichni známe to klasické: ,, Táta s mámou mi to kdysi říkali a až teď vidím, že měli pravdu.´´ Samozřejmě v době puberty jsou názory rodičů pro pubescenty zastaralé, nechápající jejich touhy atd. Oproti tomu pedagogové mají možnost působit trochu jinak. Je li učitel dostatečně vnímavý, najde si u jednotlivých svěřenců jejich zákoutí, která jsou pro rodiče tabu, a dokáží využít tohoto prostoru k uložení jiných možností pohledu na svět, než který mají nejbližší mladého člověka. Je to místo, kam se neukládají vzorečky, rovnice, prvky a mluvnice, jde o podchycení toho, kde vznikají ideály a kde se předurčuje budoucí myšlení. Jde o nejnebezpečnější práci pedagoga.

  Tento prostor je tím, do kterého se daří pronikat právě pomahačům z ideově zaměřených neziskových organizací. A to za pomoci škol. Jde o systém protislužeb. Škola získává spoluprací finanční krytí některých svých akcí, které jinde nejsou schopni pořádat, ,,obohacuje´´ vlastní program a získává tak na první pohled status moderního vzdělávacího zařízení, sbírá ocenění, a s tím i probíhá výběr nových studentů, jejichž zájem se zvyšuje (zářným příkladem je opět gymnázium Na Zatlance). Zároveň ale produkuje středoškoláky, kteří jsou díky indoktrinaci neziskovým sektorem připraveni nadále prosazovat myšlenky jim v době studia podstrčené, stávají se aktivními členy zájmové skupiny vedené z pozadí právě neziskovým sektorem. A protože se zároveň dosažením věkové hranice stávají právoplatnými voliči, jejich dalším úkolem je podporovat politické subjekty, které jsou předurčené k podpoře ideí těch, kteří neziskový sektor ovládají a zároveň ekonomicky udržují při životě. Pokud se vám zdá, že jde o začarovaný kruh, tedy nikoliv. Jde o nastavení systému, který v různých podobách funguje už déle. Komunisté se tak chovali po 2.světové válce, před nimi fašisté, nyní tedy neomarxisté a multikulturní šílenci.

  Na závěr tedy ještě shrňme, co je největší hrozbou. Neziskový sektor přešel od charitativní činnosti, ke které byl původně určený, k agresivní politické práci. Jeho záměrem je prosadit multikulturní společnost bez hranic, změnit pohled na genderové přírodní zákony, potlačit přirozený vývoj, v němž momentálně docházelo k inteligenční dominaci bělochů a Asiatů na úkor Arabů a černochů, promícháním ras a vytvořením průměrné barevně nedefinovatelné rasy, sjednotit náboženství bez ohledu na to, že tím jediným by se mohl stát islám. Kdokoliv, kdo s tímto nesouhlasí,  je předem odsouzen, k čemuž budou sloužit nově schvalované zákony. Nedostatek příznivců této ideologie bude časem vyrovnán výchovou vlastních řad právě pomocí školství, které se stává vazalem fungujícího neziskového sektoru, jejich propojením se školy mění v převýchovné ústavy. Možná se to vám rodičům zdá být nemožné, nicméně odstrašující praktiky neziskovek schované pod různé vzdělávací programy (Edison, Aisec a další) jsou už nyní součástí výuky na mnohých školách. Zkuste tedy sledovat webové stránky gymnázia Na Zatlance a vnímejte jejich sebechválu jinak, než očima rodičů toužících po co nejlepší škole. Zamyslete se nad jejich přístupem, anketami a zkuste si představit, chcete li, aby sedmnáctiletý syn popisoval volbu prezidenta s větším zaujetím, než zkušený politolog. Nakolik přirozený vývoj to je, bez ohledu na to, že o Jiřím Drahošovi mluví jako o Jeho svatosti a Miloš Zeman je zosobněním všeho nejhoršího, musíte už posoudit sami. I bez vlastního politického vzdělání můžeme tyto projevy u puberťáka nazvat vymytím mozku. A nejde jen o výše uvedenou školu.

  Mimochodem, školství ve Švédsku a Anglii si podobným procesem už prošlo a důsledky vidíte v občasných zprávách v médiích a denně tak, kde se necenzuruje. Nechceme li děti vystavit životu v NO GO zónách, je třeba s tím něco dělat. Také Francie, Německo a USA momentálně doplácí na extremismus levice a její dlouhodobou práci ve školství. Naslouchejte dětem a snažte se s nimi hovořit. Tím můžete jejich budoucnosti pomoci nejvíce.

J3.K