Radostné hýkání z konce komunistů

  Připomeňme si nedávnou historii. V roce 1948 se komunisté dostali k moci a začaly čistky. Řada skutečných vlastenců a bojovníků včetně válečných veteránů skončila ve vězení, fárali v Jáchymově, došlo i na tresty smrti. Schopným byl konfiskován majetek, jehož část zakotvila v soukromém vlastnictví předních představitelů KSČ, zbytek byl přetaven do socialistického systému a stal se základem našeho hospodářství. Diktatura komunistů byla narušena v roce 1968, kdy pár reformistů chtělo změnit běh dějin, nikoliv zakončit éru socialismu. To nám bylo armádami většiny spřátelených zemí soustředěných ve Varšavské smlouvě důrazně rozmluveno, reformátorům vysvětleno, aby odešli, což někteří pochopili jako popud k založení disidentu. Poté jsme to tak nějak přežívali do chvíle, než přišla ona Sametová revoluce. To byl impuls pro disident, tedy i pro bývalé reformní komunisty, aby opět ožili a dostali se k moci.

  Když byl Václav Havel vyšplhán na Hrad a socialismus se odebíral do věčných lovišť, první počin byl jednoznačně už vykonán. V souladu s jistými dohodami došlo ke skartaci většiny složek bývalé STB. Řada komunistů a jejich sympatizantů se postupně očistilo. Někteří zůstali i nadále členy rudé strany, ostatní pod rouškou OF přešli na tu druhou. Nikdo, tedy ani všemi tak obdivovaný Havel, ale ani Uhl, Kocáb, Horáček a plno dalších, se nezabývali možností naprosto izolovat komunisty od budoucí možnosti podílet se na vládě. Naopak se plno elitních mozků z řad této politické strany stalo strůjci dalšího ekonomického vývoje, rozuměj rozpuštění státního majetku a jeho privatizace. Nikomu nahoře najednou předešlých 41 let nijak moc nevadilo, spolupráce se pouze prohloubila a republika vytunelovala. Majetek řady nynějších miliardářů a mnohonásobných milionářů stojí na základech dohod s exkomunisty. Vše nasvědčuje tomu, že se naplnil předem připravený scénář.

  Uplynulo dalších cca 30 let a Evropa se vrací tam, odkud my jsme utekli. Levicové hnutí a strany vládnou napříč většiny starého kontinentu, místo Lidových milicí nastupují bojovníci Antify. Jestliže do Československa jezdili studovat afričtí, vietnamští a kubánští revolucionáři a mládež, teď sem plavou davy méně gramotných Afričanů. Dosud fungující sociální systémy západních zemí se hroutí pod nároky na uživení stotisíců pozvaných migrantů produktivního věku, ovšem bez perspektivy je zaměstnat. V zemích, ke kterým jsme vzhlíželi, se do obliby dostává opět Marx a jeho vnímání světa. Mezi odpůrci této situace jsou u nás paradoxně pohrobci Gustáva Husáka, které nikdo nezrušil a oni jsou tedy nadále součástí politického dění u nás, navíc se neschovávají za jiný název. Víme tedy, co od nich můžeme čekat, kde je možné jim dát důvěru a co je třeba zašlapat do země už na počátku. Nicméně jsou tu teď daleko nebezpečnější lidé. Když už KSČ nebyla zakázána ihned po roce 1989 a byl jí ponechán status oficiální politické strany, navíc nedošlo k vypořádání se strůjci minulého režimu, je nynější hýkání novinářů, politiků a herců pouze povrchním jevem ukazujícím jejich neschopnost realisticky uvažovat. Je to podobné, jako neustálá kritika Ruska, které už není tím Sovětským svazem, který nás v šedesátémosmém přesvědčil od upuštění od reforem.

  Momentálním rizikem pro naši zemi nejsou levicoví komunisté či pravicová SPD, jak nám je neustále předkládáno. Daleko větší hrozbou jsou levicoví sociální demokraté, kterým po nějakou dobu byla svěřena moc, a oni ukázali, jak špatní hospodáři jsou, ANO vedené, ostatně jak jinak, bývalým členem KSČ a agentem STB, odpadlíci z různých stran sloučení v Top09 a STAN, ODS sloužící jiným zájmům, než pro které je předurčena, KDU-ČSL mající ve svém středu příznivce landsmanschaftu. Máme tu také naivní a nenasytné idealisty, jmenujme Drahoše, Halíka a plno dalšík ,,myslitelů´´. A nakonec samozřejmě Piráti, kteří vzešli z prostoru, ve kterém se schází vedení bojeschopné Antify, peníze Sorose, předáci neziskovek pašujících Afričany do Evropy a vysávající státní rozpočty, neomarxisté a aktivisté spojení se Zelenými, ekoteroristy a další podobná chátra.

  Až budete číst či naslouchat o něčem takovém, jako je konec komunistů u nás, nebuďte naivní. Jen idiot by tomu věřil. Dávno mohlo být vše jinak. Nynější KSČM je čitelnější, než kdokoliv jiný s výjimkou Okamury. O to méně je záludnější. Navíc tomu, co říkají a dělají, stále aspoň trochu věří. Doufat v budoucnost EU spojenou s lepšími zítřkya společným eurem je podstatně více škodlivé, než cokoliv jiného. Můžeme s komunisty nesouhlasit, můžeme je historicky nenávidět, ale skutečně bát se musíme někoho úplně jiných. Těch, za které se opět bijí herci, dramatici a novináři z ČT. Ti to tak  dělali dříve a dělají to i nyní.

J3.K