Setkání dobra se zlem

  Již na škole nás učili, jakým způsobem se dělí Země. Máme jižní a severní polokouli, jednotlivé kontinenty, existují klimatologické a politické mapy, oblasti se liší ekonomikou, hospodářstvím, etnikem, velikostí, počasím a náboženstvím. Existovalo plno dalších ukazatelů, ale v poslední době se zdá, že je vše zapomenuto a dělení světa se zjednodušilo. Především v Evropě, zdá se. Setkává se dobro se zlem, kdy definici dobra utváří vládnoucí politická vrstva a zlem je vše ostatní. Na straně schváleného se momentálně pohybují na první pohled tolerantní lidumilové patřící k liberálům, jejichž tolerance je však pouhou zástěrkou, pod kterou se ukrývá kované jádro po moci toužících tvrďáků ochotných pro prosazení svých představ a zájmů jít daleko za dosud představitelnou hranici a schopných zneužít kohokoliv včetně dětí. Svědčí o tom postupná likvidace klasické rodiny, genderové šílenství a popularizace všeho, co bylo dosud považováno za znaky existence na okraji společnosti. Popírání skutečnosti, že jsou dvě pohlaví a vše ostatní je buď módní výstřelek nebo zločin (pedofílie), vede ke zhroucení morálních hodnot. Jestliže homosexualita není nic nového, nicméně dosud byli homosexuálové zdrženliví ve svých projevech, pak její popularizace a legalizace se staly dalším krokem ke ztrátě přirozené výchovy mládeže.

   Také zde můžeme najít všudypřítomné ochránce přírody, kteří sice naplno využívají výdobytků průmyslové revoluce a evoluce, proti nimž de facto bojují, zároveň ostatním kážou, jak mají žít úsporně a spojit se s přírodou.  Návrat k přírodě ostatně hlásali ve Francii už dávno, představitelem té doby (18.století) byl J.J.Rousseau.  Momentálně však dochází k absurdním změnám. Požadavky na ukončení provozu řady zařízení a jejich nahrazení jinými, které sice ekologicky zatěžují podnebí a krajinu více, ale jsou dražší, jsou naprosto nelogické a kontraproduktivní. Nicméně i díky médiím a zamlčování skutečností zaměřujících se na dlouhodobý výzkum a měření prováděná po několik století získávají zastánci teorií o neúnosném zahřívání planety a škodlivosti CO2 stále více příznivců. A to především z řady mládeže, která je svou naivností a manipulovatelností ideálním objektem zájmů šiřitelů polopravd a lží o blížící se ekologické katastrofě.

  Stále se pohybujeme v oblasti momentálního údajného dobra. Na jeho stranu nyní patří i jednostranná liberalizace náboženství, na níž se podílí i papež František I. Jestliže muslimové přichází do Evropy s požadavky na uznání vlastních práv a zákonů (šaría), pak jsou křesťané navštěvující ortodoxně islám vyznávající státy povinni dodržovat přísná místní pravidla a při jejich porušení je čeká tvrdý trest. Srovnejme dva potencionální skutky. Co by se asi stalo, kdyby křesťan poničil mešitu v Saudské Arábii a jaký trest by následoval při poškození některého s významných kostelů třeba ve Francii (přejděme s nadhledem zapálení Notre Dame a oslavy přihlížejících muslimů)? Přesto je za dobro považováno pašeráctví lidí nazývané záchranou životů, vítání uprchlíků, přestože neprchají, ale místo toho přijíždí drancovat, také vyplácení sociálních příspěvků těmto lidem, přestože na vlastní děti a seniory nezbývá.

  Na straně výše uváděného dobra jsou i média. Mainstream se stal hlavním proudem informací zneužívajícím ohebnost pravdy a posvěcení lži. Novináři a moderátoři  velmi pečlivě pracují s fakty, která prochází jemným sítem zachycujícím nehodící se. Krutá realita spojená s násilím muslimů po celém světě, sociálním úpadkem Západu, statistikami skutečných trestných činů páchaných většinou neevropským etnikem bývá odsunuta do pozadí a často o ní ani obyvatelstvo není informováno. Například otřesné případy násilí, kdy migrant shodil někoho z nástupiště pod jedoucí vlak, se k nám dostaly dříve přes sociální sítě, než je komentovali na obrazovkách televizních stanic, přičemž Česká televize je zamlčela víceméně úplně. Podobný přístup je k hromadnému zabíjení křesťanů žijících především v Africe. Z jiných míst přichází zkreslené a překroucené informace. CNN a BBC se dokonce neštítí takové zprávy připravovat a natáčet dle vlastního scénáře. Proti mainstreamu jsou reálná fakta, která však mají cestu na veřejnost daleko těžší. Cokoliv, co není odprezentováno mainstreamem,  je automaticky škatulkováno do skupiny fakenews a lidé jsou manipulováni do pozice, ve které byli ti starší za socialismu. Liberálové nám z médií udělali stejnou nalévárnu vědomostí, jakou bylo Rudé právo v dobách před rokem 1989. Nejvíce se činí veřejnoprávní televize a rozhlas, také tituly z impéria přítele Václava Havla miliardáře Bakaly. I ten je tak na straně údajného dobra. Není to paradox?

  Definice dobra a zla neexistuje, nicméně dle výše uvedeného je dobro tak nějak pokroucené. Kdo je však tím zlým? Nejdříve pojďme zkusit pár jmen. Putin, Le Pen, Salvini, Orbán, Trump, Johnson, Robinson. Proti nim stojí takoví velikáni liberalismu, jakými jsou Sörös, Obama, Merkelová, Juncker, ale především rodiny Saudů, Rotschildů a Rockefellerů pohybující se v pozadí. I my máme své zlé muže v podání Miloše Zemana, Tomio Okamury, obou Václavů Klausů,  ale například i ekonomy Pikoru a Šichtařovou (výjimečně žena), momentálně Karla Gotta a Jaromíra Jágra, televizního mága Jaromíra Soukupa,  kteří jsou protikladem hodných Fialy, Bartoše, Kalouska, Němcové, Havla in memoriam, Schwarzenberga, Halíka či Pánka (ten seznam by byl dlouhý, služebníků dobra je skutečně hodně, ono se to totiž vyplácí).  Záměrně byl vynechán Andrej Babiš, u něhož jde na jedné straně o koncentraci všeho špatného, na druhé zarputilost v boji proti zástupcům dobra u nás. Jisté je, že dobro má skutečně dobré ekonomické zázemí, politickou podporu a chapadla pronikající do všech sfér ovlivňujících myšlení lidí. Zlo se však urputně brání, k čemuž zneužívá logiku, faktické myšlení, nezkreslenou statistiku, vlastenectví, lásku k rodině a vlasti.

  Pokud se vám zdá, že bylo zaměněno dobro se zlem, máte stejný dojem, jako řada občanů. Bohužel za dobro je vždy považováno to, co hlásá vládnoucí většina. Momentálně má k dispozici mnoho nástrojů umožňujících prosazovat vlastní plány, které s námi má. Být v opozici znamená snášet příkoří, urážky, být trestně stíhán. Jenže on ten příděl dobra začíná na lidi působit tak nějak opačně a řada z nich ho má už plné zuby. Je tedy otázkou, co a kdo nakonec zvítězí. V některých státech už se blýská na lepší časy. Střet dobra se zlem nastal. Jen to dobro není zdaleka tak dobré a zlo má v sobě více dobrého, než nám je řečeno. Máte v tom zmatek? Nejste zdaleka jediní. O to je to zajímavější.

J3.K