Skuteční muži jsou nedostatkovým zbožím

16. 02 2020

   www.inadhled.cz   O nedostatku skutečných mužů v současné Evropě není pochyb. Chování Evropanů se postupně mění a patriarchální nastavení společnosti je upozadňováno. O tom, že si to uvědomuje už i část evropských žen, není pochyb. Bohužel stále převažují ty, které si myslí, že emancipací dosáhnou rovnoprávnosti po všech stránkách. Není tomu tak z mnoha důvodů.

 V čem se liší muži od žen? Snaha, aby to bylo v ničem, je naprosto scestná. Vynechejme rozdílnost reprodukčních orgánů, kteroužto skutečnost se pomocí operací řada šílenců snaží změnit. Je s podivem, že se k něčemu podobnému snižují lékaři, kteří by jako první měli vědět, že úmysly přírody jsou víceméně nezvratné a vše, co učiní, je pouze náhražkou její tvořivosti. Začněme tedy vzhledem. Muži byli vždy výraznější muskulatury, hranatějších tvarů, vyšší a mohutnější. Z toho vyplývala jejich fyzická síla, schopnost tvrdého zacházení přinášející větší úmrtnost. Ženy jsou naopak krásně zaoblené, připravené na mateřství. Jejich fyzično má přinášet radost a probouzet v mužích touhu. Existuje mnoho způsobů, kterými se toto rozdělení snaží moderní lidé zvrátit. Vysoustruhované mužatky z posiloven a rozkydnutí mládenci v upnutých šatech jsou prvním viditelným alarmem svědčícím o tom, že něco není v pořádku.

  Muži vždy byli vůdčími osobnostmi, ochránci a dobyvateli. Podíváme li se na nynější dobu, v Evropě je řada předsedkyní vlád, ministryň, dokonce ,,velí´´ obraně. V okamžiku války by tyto dámy však byly naprosto nefunkčními hlavními velitelkami. Zrovna tak by v podstatě okamžitě zmizely z vedení států. Nejsou totiž i přes své vnímání vlastní nepostradatelnosti vůbec geneticky přizpůsobené k boji a životu v extrémním zatížení. Jde pouze o vytváření dojmu rovnoprávnosti, což vede k změkčování mužské části obyvatelstva v Evropě. Ve skutečnosti při rozhodování žen má na jejich chování vliv citová a pocitová stránka, jsou méně schopné analyzovat a zvažovat možné následky svého přístupu. Snaha vyrovnat se mužům je prostě falešnou hrou. Tak, jako žádný normální muž nedokáže být nikdy natolik pečlivým rodičem, jako je dobrá máma, což platí především pro rané dětství každého dítěte, tak žena nemůže stát v čele armády a vytvářet taktiku bojů. To se týká i politiky. Zvěrstva, kterých se dopouští nejznámější političky v čele s Angelou Merkelovou, Theresou Mayovou, von der Leyenovou, za nás třeba Jourovou, vedou Evropu vyloženě do záhuby. Snad jedině anglická železná lady Thatcherová se dokázala vyrovnat svým protějškům. Momentální uměle vytvořená rovnováha mezi muži a ženami, v severských zemích dokonce převaha žen ve vládách, vytváří nepřirozené prostředí. A podle toho to tak vypadá.

  Silnější sociální cítění žen a změkčilost nynějších mužů způsobuje invazi migrantů do Evropy. Neochota bránit si své území a vlastní ženy je výsledkem 70 let dlouhé převýchovy mužů v Evropě. Jejich zdecimované stavy po konci 2.světové války nastartovaly emancipační projekt, který vrcholí právě nyní. Ženy převzaly částečně úděl mužů. Pracovaly v továrnách, na polích, vstupují do armád. Pronikly do vedoucích pozic, staly se součástí managmentů velkých společností. To vše by až tak nevadilo, kdyby nenásledovalo snižování porodnosti a zpohodlnění mužů, kteří si uvědomili, že už zdaleka nemusí dělat vše. Následovalo téměř rozpuštění armád a robotizace zase nahradila pracanty v továrnách. Sport se dostal částečně na pokraj zájmu, o čemž svědčí třeba u nás jeho výrazné podfinancování. Zvyknuli jsme si na obrázek, kdy žena stojí vždy po boku muže. V televizním zpravodajství, v politice, všude. Je to pro nás už natolik přirozené, že se nikdo nediví tomu, jak i v soukromí a rodinách získávají matky, manželky a partnerky rozhodující slovo. Řada mužů se plně podřizuje.

  K snížení egoismu mužů, který je skutečně s jedním ze základních atributů pokroku a mužství, patří přehnaný liberalismus a potlačování výjimečnosti. Vše se neustále přizpůsobuje průměrným. Ať už jsou to zákony, například odzbrojování, ale také neustálé změny dopravních předpisů a vytváření prostředí, v němž už řidič není vlastním pánem, rušení vojenské služby či všechny obchodní a daňové úpravy vedoucí k tomu, že šikovní odvádí většinu svých příjmů proto, aby méně schopní mohli slušně žít. Tento krátký odstavec vyvolá bouři, nicméně sociální cítění má mít své přírodní hranice. Toto prohlášení je sice kontroverzní a autor to chápe, nicméně poučme se z toho, jak probíhá život v přírodě. Silní přežívají, slabší se podřizují, případně jsou sežráni. Příroda tím reguluje vlastní stavy. Lidé jsou samozřejmě inteligenčně a sociálně jinde, nicméně jistý kompromis a rovnováha by byly na místě. Tam, kde existuje ještě přirozený a normální svět, muž a žena mají své místo, tam, kde existuje hierarchie a pravidla, která určují ale neomezují, probíhá život v jiných dimenzích. Kde to je? Většinou v nejzaostalejších společenstvích na pokraji zájmů moderní společnosti. Přesto jsou ti lidé šťastní.

  Důsledkem výše uvedeného je příliv mladých Afričanů. Kdysi by je armáda zastavila již na hranicích, potopila jejich čluny a zbytek postřílela na břehu Středozemního moře. To vše s vědomím ochrany vlastního území, domovů, žen a rodin. Nedocházelo by k invazi, jejímž následkem je kriminalita, znásilňování, výměna genetického materiálu a složení evropského obyvatelstva. Křesťanští muži by nedovolili muslimům anektovat náš kontinent a spíše by je zatlačili silou kamsi do středu Afriky či na Arabský poloostrov. Pokud si toto neuvědomíme, a i přes jakési morální zábrany tvořené způsobem nynějšího života nepřevezmou skuteční muži zpět vládu nad děním, čeká je postupná potupná likvidace. Pokud by nyní některá z dam nesouhlasila, měla by vědět, že pokud tomu samotné ženy nebudou nápomocné tím, že se vrátí zpět k roli matky, ochránkyně rodinného krbu a obdivované krásy, skončí za pár let v hidžábech přivázané řetězem ke kuchyni a sloužící jako rodičky a sexuální otrokyně, služky muslimů. K nám do Evropy totiž nejde arabský výkvět, ale ta největší africká spodina.

  O tom, že samotné ženy na to mají různý názor, svědčí přiložené video, které stojí za to shlédnout. Věnujte 10 minut času, pozorujte, jak naštvaná moderátorka pořadu soptí a naslouchejte moudrým slovům hosta v ženském podání. Třeba pak pochopíte, o čem byla dnes řeč. A milí muži, skutečně je třeba bouchnout do stolu, přestat si hrát na lidumily, zapomenout na barber shopy a módní hadrářství. Je nejvyšší čas připravit se na obranu všeho, co vám je milé.

https://www.facebook.com/193203844428379/videos/554302965084219/?story_fbid=652803931801699&id=193203844428379&hc_location=ufi

Jindřich Kulhavý

 

 

 

Speciály

Tipy