Sny jedné noci
Ta noc byla zvláštní tím, co se mi zdálo. Prolínaly se děje z fotbalového zápasu, ve kterém jsem se nedotkl míče, a přesto vsítil branku, byl jsem učitelem a žil v asijské komunitě.
Nic z toho není mým přáním, ale je zajímavé, jak se mi do snů dostaly okamžiky z právě uplynulého večera. Liberec vyhrál v Itálii, když mu tam spadly tři góly ze čtyř střel , blížící se škola potomků byla večer probírána, zvláště nestydatost školy považovat za družinu pouhé odvedení na oběd, kdy jídelnu u školy zapomněli postavit, k čemuž patří i značný obnos, který platit opravdu nebudu. Takže zásadní spor se školou už před začátkem docházky.
Jen ta vietnamská komunita mi není jasná. Možná to je nedostatek příjemných lidí v okolí, protože kdykoliv zavítám do večerky, jsem slušně pozdraven, nakoupím sice dražší, ale potřebné, při placení mne neokradou a poděkují za nákup. Jsou tam denně od šesti do dvaadvaceti. Možná tedy sním o usměvavých a přesto pracovitých lidech kolem mne. No…naštěstí pár takových znám, ale také je příliš mnoho těch, kteří by se i přes své ohrnování nosem mohli lecos od mých večerkářů přiučit.
Možná jsem o snech mohl napsat něco více. O jejich naplnění, o tom, jak se dají různě pochopit, vnímat, jak se v nich dá zažít vlastní smrt i úspěch. O jejich propojení s realitou. Tak tedy…o tom zase jindy.
J3.K
