Synové
Naše děti nám přinášejí změnu do kdysi pohodového života.Umí nás poškádlit, zlobit, ale i potěšit.A my jsme pro ně inspirací.
Tento víkend jsem si zase uvědomil to, jak moc se v nás naše děti v určitém věku vidí. Moji synové jsou velmi sportovně směřovaní, v něčem doslova vynikají, přesto jsou prozatím i naprosto bezchybní i ve škole, Už od malička sledují, co dělám, a tak od dvou let lyžují, jezdí na kole bez podpory, od tří na čtyřkolkách, hrají fotbal, rugby, plavou jako ryby, od čtyř řádí ve svých buginách, jeden jezdí na motorce. Neustále se ptají na na různé finty ,co jak se dělá. To je asi normální, neustále jim něco vysvětluji, ukazuji.
Teď o víkendu jsem se byl svézt v mém oblíbeném autě. Den před tím jsem prováděl běžnou údržbu. Kluci zalezli do garáže a celý den závodili, jezdili k pumpě, nakupovali díly, měnili pneumatiky a já měl fajn den, nasmál jsem se jejich vážnosti při této činnosti .A uvědomil jsem si, že jen naše trpělivost a péče, pozornost a často i schopnost je učit, jim pomůže rozvíjet jejich schopnosti, talent a pak je jen opatrně nasměrovat tím směrem, kterým se dále bude ubírat jejich život. A dokážeme tím i to, aby dosáhli tam, kam nám se to nepodařilo. Nejde ale o to je někam dotlačit, jde o to je podpořit. Mám své syny moc rád a držím jim palce.
Dnes zase přinesou nějaké jedničky, dají nějaké góly, nebo položí pětku na rugby, vše mi večer řeknou a já je pohladím a budu zase rád, že je mám. A to jsou krásné stránky našeho života, uvědomuje si je ale každý? Já ano, vážím si těch malých človíčků. A odměnou je-táto, mám Tě moc rád.
J3.K
