Systematičnost likvidace svobod překvapuje….

  Každý z neblaze proslulých světových hodnostářů a celebrit se musel nějak dostat do pozice, ve které se nyní nachází a která mu dává tu moc hýbat celými národy podobně, jako to dělá malé dítě s figurkami rytířů na svém imaginárním bojovém poli (mimochodem kdysi to byli cínoví vojáčci a později indiáni). Politici se na vrchol dostávali různě, jen těžko si vzpomínám na jméno toho, o kterém bych mohl napsat i -  zaslouženě. Jejich schopnosti vlézt do správné zadnice, neustále upravovat svůj názor při rozhodování se o dalších osudech národů, u žen často i účelově zvolená postelová taktika, za úplatu poskytované služby, jejichž název by měl být k nalezení v rozsudcích o korupci, u špičkových byznysmenů a bankéřů pak často agresivní a nemorální cesta za kapitálem a mocí, to vše je dovedlo až tam, kde se z nich stala vrchnost a z nás ostatních morálně na jiné výši se pohybujících pouzí poddaní. Aspoň tak své okolí vnímají elity.

  Politici jsou v situaci, kdy se cítí nepostižitelní a názory plebsu je nezajímají. Mají svou ideu podpořenou penězi plynoucích z kapes nejen daňových poplatníků, ale i směrem od zájmových skupin ovládajících většinu světového kapitálu. Ti nejbohatší pro změnu upravují tyto směry, většinou je vytváří tak, aby jim přinášely ještě větší jistotu dalších zisků a nekontrolovatelný příliv moci a zároveň pocit nedotknutelnosti. Na jejich výplatních páskách poté ve skrytu najdete taková jména, o kterých si myslíte, že to nemají zapotřebí. Opak je pravdou. Dostat se na papežský stolec, kancléřské křeslo, do prezidentského paláce, na post eurokomisařů, na teplá místečka v bruselských sídlech, to vše něco stojí. Nečekejme tedy morální chování od těch, kteří tam již jsou, cesta nahoru byla často procházkou po mnoha řitích, vyžadovala ohýbání hřbetu, ztrátu vlastního já a časem přetavila kdysi možná charakterní jedince v naprosto tupě přikyvující ingoty.

  Je možné pozorovat různé fáze vývoje. O nejvyšších vládcích jsme si mohli přečíst dříve i zde, Rockfellerové, Rothschildové, Soros, Gates, nepříliš mnoho dalších stojí za všemi problémy světového významu. Jejich finanční bohatství přetavené v moc bez hranic ovládá veškeré dění a špičky na první pohled vládnoucí z kanceláří různých úřadů. Tyto mocné figurky přitom většinou prošly sítem voleb a v podstatě jsme si je sami poslali na pomyslné nebe. Jejich život tak nyní totiž vypadá. Dokud svou podřazenost velkým penězům dokážou náležitě skrývat, což jim při jejich schopnosti lhát nedělá rozhodně problém, připomíná jejich životní úroveň nekončící brodění se řekou bankovek. Bahno ulpělé na jejich rukách je poté pouhým náznakem jejich charakteru. Tím podstatným průvodním jevem je arogance a neuvěřitelná sebejistota.

  Nyní trošku odbočím. Autor tohoto článku došel tak daleko s úvahou o tom, jak málo se dokážeme bránit, že jej to dovedlo k následující myšlence. Začínám si vážit jakéhokoliv projevu občanské neposlušnost. Jsme natolik svazováni zákony, nařízeními, odposlechy, špiclováním a pozorováním, že každé vzepření se systému, které jej může poškodit, je de facto hrdinstvím. Tím nemyslím sprejery a vandaly. Na mysli mám práci skutečně neúplatných a nezávislých novinářů, soudců a státních zástupců (nejsou tím myšleni Bradáčová a Ištván), policejních činitelů, také ty, kteří jdou proti oficiálně prosazovaným médiím. Dále sem zařazuji i ty, kteří dokážou obejít daňové systémy, tím myslím ale malé a střední podnikatele, nikoliv lumpy, kteří si upravují daňové zákony z pozice ovládajících, například Babiš. Fandím i těm, kteří obchází naprosto nesmyslné represivní zákony. Možná to zní nevhodně, ale líbí se mi používání technických vychytávek v automobilech odhalující radary, držím palce hackerům napadajícím vojenské a vládní servery, soukromou poštu předních politiků odhalující jejich křivost. A má podpora patří mnoha dalším, kteří se svým přístupem postavili řádu nastavenému grázly v bílých límečkách nejvyššího kalibru.

  Je smutné, že pouze jistý druh anarchie je posledním projevem touhy člověka po svobodě. Stali jsme se otroky mocných a svět div se, většině lidí to vyhovuje. Nesnáším větu: ,,Zákony jsou od toho, aby se dodržovaly.‘‘ Opak je často pravdou. Tvoří je ti, kteří chtějí ovládat. Porušují je ti, kteří chtějí být svobodní. Neexistuje li morálka nahoře, nemůže být požadována dole. Samozřejmě je třeba rozlišovat, co lze a co ne. Vycházejme z instinktů, ne z vůle jiných. Podřizovat se je projev ne inteligence, ale slabosti. Není o nás pečováno s láskou a úctou, nemůžeme být tedy vděční. To je rozdíl mezi vlídným a moudrým panovníkem a necitelnými zmetky ve vrcholných úřadech. Je čas na projevy občanské neposlušnosti.  Proto zasahují do našich práv a svobod. Chtějí zotročit každého z vás a je jen na nás, poddáme li se tomu. Já tedy ne.

J3.K