V čem nám může být věk prospěšný?

   Už když je člověk ve stavu dlouho před svým narozením, nemůže se jeho matka dočkat okamžiku, až bude starší a opustí její břišní dutinu.  Zvláště ke konci těhotenství, když už se bříško téměř dotýká kolen, by nejradši potomka postaršila o pár týdnů. A po jeho narození se nemohou všichni kolem dočkat, až dorostou zoubky, začne mluvit, chodit, prostě až trošinku zestárne. Nic na tom nemění roztomilost batolete, protože další každá fáze přináší více samostatnosti a tím i prostoru pro samotné rodiče.

  Přijde školka, dítě si uži uvědomuje samo sebe a chtělo by mít více volnosti, tu vidí v okolí u větších, takže se těší do školy a bralo by skok o dva roky. To však ještě netuší, že po absolvování první třídy se začne škola zdát otravnou a k tomu ještě ta výchova doma, začne tedy myšlenkami směřovat k občance a s postupem času také k prvnímu pivu, vyšším podpatkům a pubertě. Jistě uznáte, že ani střední škola nemusí být procházkou růžovým sadem, takže bude vyhlížet s nedočkavostí první výplatu a konečně i nezávislost na těch divných rodičích. Je jim 18.

  Dříve klukům hrozila vojna a holkám brzké vdávání, to už je pryč. Takže buď jdou na vysokou školu, nebo jim začne nejpohodovější období života. Do třiceti není kam spěchat. Jenže jejich nároky stoupají, plat nestačí, chtěli by výše, především finančně. To znamená zase zestárnout o pár let. Tady už se kapku rozchází muži a ženy. Bývalí kluci jsou jimi de facto stále, ženy stárnou rychleji, respektive si to tak berou, chtějí jistoty, bouří se geny. Až do 40ti je mužům věk ukradený, tedy pokud vrcholově nesportují, ženy po třicítce již vnímají prožité roky více a dříve se u nich láme to, kdy by se vrátili k mladšímu věku.

  Je nám 40, a pokud dosud ženy měly větší splín, dosedá nyní  i na muže. Ti lecos zachraňují vztahem s mladší a oporu hledající slečnou, to se dámám daří hůře a méně, i když existují většinou bohaté výjimky. Jenže věk se ubrat nedá. Takže i muži, jejichž naturel je pozitivnější, než u opačného pohlaví, si uvědomují své roky a všichni beze zbytku by brali o deset let méně. Nic na tom nemění získaný majetek a nové možnosti. V 50ti, to ještě jde vypadat o deset let mladší, ale šedesátka už je drsnější, přiblížilo se stáří. A zcela upřímně, ubrat 30 let by bylo fajn. Člověk je sice již klidný, moudrý, zkušený, ale co naplat, je mu to k ničemu. Perspektiva se zkracuje, lecos bolí, vrásky se staly dominantou obličeje a prostata u mužů je zapeklitá věc.

   Měli bychom si uvědomit, že každý okamžik našeho života stojí za to. Jednou si možná budeme připadat bohatí, ale také staří.  A vše, co k tomu vede, je cesta, po které jít nemá být utrpení, ale radost. Moudrost je vykoupena věkem, mládí rizikem a střední věk má od všeho něco.  Takže jde o to udržet se nejdříve mladý a poté i ve středním věku co nejdéle. A zestárnout až tehdy, když už by předstírání něčeho jiného bylo pouhou trapnou komedií.  Každý rok nám přinese něco nového a jiného, netrapme se tím, čas stejně nezastavíme.

J3.K