Právě se nacházíte:

Zlatý slavík a další…

27. 11 2016

    www.inadhled.cz    V uplynulém víkendu proběhlo vyhlášení ankety určené zpěvákům a hudebním skupinám. O vítězích v mužské a ženské kategorii není již několik let příliš pochyb, stálice české pop music Karel Gott a Lucie Bílá mají svá místa na vrcholu žebříčku téměř předplacená, boj o další příčky bývá již složitější.

  Nechceme však posuzovat, kdo a jak si zaslouží být součástí vyhlášení. Smutné však je, že po sečtení hlasů, které na druhá místa vyzdvihlo Tomáše Ortela ve dvou kategoriích, nebyli schopni někteří umělci přijmout vůli hlasujících. Opět se ukázalo, že demokracie má u některých jedinců různé podoby a měřítka. Ortel se prezentuje texty, v nichž je na prvním místě vlastenectví, zaznívá též kritika s politickým podtextem. Romantické ,,love you‘‘ znějící v každé druhé popové písni je nahrazeno vztahem k rodné zemi, zaslechneme varování před naivním chováním vedoucím ke ztrátě svobod a domova. Otázkou tedy je, co na tom našim pěnicím a zpěvákům vadí natolik, že úspěšnou kapelu Ortel odsuzují.

  Motiv vlastenectví je často se opakující v textech Tomáše Ortela. Pravděpodobně to je důvod, který vede k všeobecnému odsuzování jeho skupiny. Pravdoláskařská generace sedící v hledišti podlézá těm, kteří se oháněli svými názory na Staroměstském náměstí na stejném pódiu s ministrem Hermanem. Přestože i sám mistr Karel Gott varuje před imigrační vlnou, svou nenávist soustředili tito umělci právě proti stříbrným mezi skupinami a jejich lídrovi. Přitom kdo z nás nezná například husitský chorál ,,Kdož sú boží bojovníci‘‘? Namítá snad někdo něco proti tomu, že Češi kdysi stáli proti celému světu a bránili tuto zemi? Není to naopak a neučí se v dějepisu o této době s národní hrdostí? Nejde o jednu z nejslavnějších epoch v naší historii? V čem se tedy liší doba tehdy a dnes?

  Jestliže se husité stali kdysi národními hrdiny, bylo to proto, že se vzepřeli tehdy bezprecedentně uznávané moci. Tedy té papežské, ale i světské. Vzali do ruky vše, co doma našli, a šli do boje za svou pravdu. Rozhlédneme li se kolem sebe, nastala doba, kdy se opět dostáváme do podobné situace. V naší zemi vládnou lidé hrbící se před mocnými světa. O našich osudech se rozhoduje v Bruselu a jiných metropolích světa. Všemu tomuto dění přizvukuje plno těch, kteří mají jistý vliv na veřejné mínění. Tedy publicisté, novináři, umělci, dále studenti systematicky vedení k jim vštěpovaným názorům shodným s rétorikou vysokoškolských profesorů. Za vším tímto děním se samozřejmě skrývá mnoho různých peněz. V kontextu děním kolem nás je poté jasné, proč ti, kteří nejdou v jednom davu s ať už s naivními, nebo finančně motivovanými umělci, jsou odsuzováni, perzekuováni a v případě úspěchu též nenáviděni. Kdysi podobné zažil Karel Kryl, nyní Aleš Brychta, Tomáš Ortel, Daniel Landa a pár dalších odvážných umělců.

  O to více potěší úspěch Tomáše Ortela. V době, kdy Evropě vládnou kreatury typu Junckera, Schulze, Merkelové, v USA jen těsně prohrála ve volbách Clintonová, falšují se výsledky prezidentských voleb v Rakousku a Starým kontinentem se rozléhají muslimské modlitby, zní texty písní Ortelu vlasteneckým uším sladce a příjemně. Možná nemají takovou vytříbenost, jako ty od dalšího sluníčkáře Michala Horáčka, ale o to více vystihují atributy velké části Čechů chybějící. Tedy lásku k rodné zemi a obavu o její budoucnost.

  Další snaha o znevážení činnosti Tomáše Ortela přirovnáváním k propagátorům fašismu už je jen trapným nepochopením a převracením faktů. Zdá se, že většina kritiků by ráda použila způsob likvidace dle známého hesla ,,nehodící se škrtněte‘‘. To se jim naštěstí tentokráte nepovedlo a výsledky ankety ukázali, jak moc velkou váhu přikládají lidé mínění některých umělců.

  Vážení Dyku, Bartoško, Pazderková, Bangu, Pekaři, Štěpánová a vám další podobní, vaše hysterie plynoucí z nenávisti k lidem toužícím po vlastní hrdé, bezpečné a prosperující zemi bez nájezdníků odkudkoliv, prolhaných politiků i novinářů, úplatných kumštýřů a hloupých tlachalů, je pouhým plácáním do hladiny rybníku. V době, kdy se ministr spravedůnosti Pelikán snaží udělat z vlasteneczví zločin oceněný trestem několika let trávených ve vězení, si vážím každého, komu leží na srdci skutečnost vedoucí ke ztrátě suverenity, svou nespokojenost dá najevo, a je mi jedno, má li na košili lebku s Českým lvem na čele, nebo sedí li na Hradě. A těch na druhé straně je mi líto, protože si neváží svého domova a svým chováním dělají vše proto, abychom ho ztratili i my ostatní..

J3.K

Speciály

Tipy