Zrcadla
www.inadhled.cz Pohled do zrcadla by měl být tím, co nás ujistí, jak jsme na tom. Na to ale nemůžeme spoléhat.
Zrcadlo nepřenese vůni a dokonce ani nemusí věrně vrátit obraz toho, kdo před ním stojí, to víme. Ale….vezměme si například soustavu zrcadel v bludišti. Různá pokřivení nás dělají vyššími či naopak, dovedou ubrat kila i nás vylekat jinými úpravami našeho vzhledu. Přiznejme si, že nás ten pohled umí rozesmát.
Bohužel jsou tací, kteří potřebují takto upravená zrcadla proto, aby se jim narovnala jejich pokřivená tvář. Teď už nemluvím o obvyklých odrazových plochách známých z našich koupelen, mluvím o tom, jak někteří lidé rádi slyší, jak jsou dobří, nenahraditelní, fantastičtí. Často za projevy chvály a přízně dokáží odměnit. Nemusí to být jen nadřízení, mohou to být i úředníci na správných místech, umísťovatelé zboží v marketech, prostě lidé něčím důležití. A zrcadlem, bohužel nekvalitním, jsou ti, kteří jim podlézají. Já vím, je to účelové a účelné, bohužel se z toho stal zvyk. Třeba....Vám to tak sluší, jste velmi chytrý, na vás to tady stojí... nešlo by mne malinko šoupnout v pořadníčku?... a pro vylepšení náhledu... tady je malá pozornost.
Uvědomujeme si vůbec, před jak křivým zrcadlem se občas pohybujeme a vystavujeme? Jeho odraz je bohužel reálnější, než tušíme, ač je tak křivé. Protože kolik z nás se může podívat hrdě do rovné plochy a rovně odejít? Nemám rád výroky, ale výjimečně jeden použiji. Honore de Balzac napsal: ,,Jsem zrcadlo, které po světě chodí a ukazuje lidem, jak mají křivou hubu“.Důležité je, aby to zrcadlo bylo rovné, až poté bude ten obraz skutečná realita. A je jen na nás, jak moc se náš obraz pokřiví.
J3.K
