Co se to vlastně děje?

  Právě média drží ochrannou ruku jak nad nikým nevolenou Evropskou komisí a její předsedkyní podílející se nebývalou mírou na devastaci našeho kontinentu, tak i nad jejími poskoky. Místo řešení islamizace Západní Evropy, kritického stavu infrastruktury, průmyslu, upadajícího zemědělství, důsledku naivního přístupu k energetice se řeší často naprosto zástupné problémy typu LGBT, uhlíkové neutrality a omezování spalovacích motorů. Destrukce Evropy je v plném proudu. Kde není islamizace, probíhá ukrajinizace. Rozdíl v obsazování zemí historicky patřících národům předurčeným k zániku není velký. Jestliže Západní Evropu zaplavili muslimové, Střední Evropu drancují Ukrajinci. A obojí už pronikají do státních struktur a mají nároky vycházející jak z jejich množství, tak i z drzosti jim vlastní. Média nehovoří o britských městech vedených muslimy, o šířícím se islámu Francií, Německem a severskými zeměmi.

  Daleko více než Evropané si tento stav uvědomuje americký prezident Trump. Slabost Západu a neochotu se vzepřít tomuto vývoji neodpovídá tomu, jak uvažuje. Jistě, je to egoista, filmová star politického světa, miluje záři reflektorů a potlesk davu, nicméně se zbabělým Západem nechce mít nic společného. Je sice nečitelný, ale zároveň je jasné, že Evropu mimo Ruska za rovnocenného partnera ani soupeře vůbec nevnímá. Rozhodl se vrátit velikost zadluženým Spojeným státům a zároveň eliminovat zvyšující se význam Ruska, Číny a Indie. Vše dělá tak, aby americký státní dluh nebyl překážkou k jeho rozpínavosti a poměrně agresivní formou testuje, kdo se mu je ochoten vzepřít. Rusko si řeší problém na Ukrajině, což částečně zdržuje a vysiluje, byť jasně vítězí. Číňané jako by vyčkávali, Indové jsou v pozadí a také se nikam neženou. Trump si z Evropy dělá trhací kalendář a jen pozoruje, kdo se zachová loajálně k němu a kdo zkusí jít jinou cestou.

  V Davosu se opět koná WEF, kam se sjíždí světové elity. Tentokrát už tam nebude za Evropu jen Leyenová přednášející své nesmysly, vyslovující požadavky patřící do společnosti chovanců bohnického ústavu. Od nás tam dorazil i Babiš  (netušíme, s čím se vrátí), školení globálních vládců se zúčastní mnoho dalších představitelů států včetně Zelenského, dorazit má i Trump. Letí tam rozbít představy Deep State a představit tzv. Mírovou iniciativu, kterou organizuje, do níž zve jednotlivé země, pro které vypsal vstupní poplatek 1mld dolarů? USA v posledních týdnech vystoupili z několika desítek organizací a snaží se založit jiné, ve kterých by měly rozhodující vliv. Trump tak testuje svět, odvahu jednotlivců a jejich ochotu riskovat. A je jedno, na jakou stranu.

  Italská premiérka Meloniová je zvláštní postava evropské politiky. Na jednu stranu kritizuje chování Evropské komise, na druhou je Itálie k EU stále loajální. Přesto Meloniová vyzývá k návratu spolupráce s Moskvou. Uvědomuje si tuto nutnost mnohem více než si jsou Merz, Macron či třeba Tusk ochotni připustit. Rusko sice přesměrovalo své obchody s nerostným bohatstvím do Číny, zároveň Kreml nestojí o jednostrannou závislost na čínském zákazníkovi, jehož rychlý vývoj může vést k dominaci nejen v Asii. Pokud by se Evropa dokázala zbavit současného směřování pod vlivem liberálů a bláznů, vrátila se ke spolupráci a vzájemnému respektu s Ruskou federací, vznikl by opět rovnocenný ekvivalent k USA a Číně. K tomu je však třeba vyřešit mnoho problémů, které si EU udělala za poslední 3 dekády. Včetně nesmyslné podpory Ukrajiny.

  Je evidentní, že musí přijít razantní změna a Trump si hledá co nejlepší výchozí pozici. Je dost šílený na to, aby neměl žádné zábrany. Ukázal to ve Venezuele a naznačuje to v kroužení kolem Grónska. A hysterie v Evropě je důkazem toho, že se náš kontinent nachází ve fázi tápání. Bohužel se to týká i nás.

Jindřich Kulhavý