Expedice Asie – Bangkok a domů
V minulém díle jsme se rozloučili s nádherným ostrovem Koh Samui, s jeho čarokrásnou přírodou a také s půvabnou, příjemnou a velmi pečlivou společností. Neobešlo se to bez slz, navíc v mém případě jsem odjížděl podruhé v krátké době a pravděpodobnost brzkého návratu byla minimální. Což jsme si uvědomovali všichni.
Čekal nás Bangkok, hlavní město Thajska a poslední tři dny naší cesty Asií. První den znamenal spíše přesun a myšlenky byly lehce nostalgické. Z nich nás vytrhnula nejdříve exkurze městem a kolega Bobr jej využil k investici do stříbrných šperků, které mu měly částečně vrátit vynaložené náklady. Byli jsme již relativně zkušenými cestovateli, takže jsme se nenechali nikde napálit. Protáhl jsem kamarády po městě, ukázal Zlatého budhu a několik dalších památek, navštívili jsme bar.
Druhý den nás čekala oslava Nového roku v místním podání. Byl sice duben, ale Thajci mají svůj kalendář, takže již od rána stoupnula spotřeba vody na xnásobek proti jiným dnům. Místním zvykem je totiž zlít každého, kdo se ukáže na ulici. Na každém rohu bylo možné zakoupit příruční vodní dělo, jel li kolem nás náklaďáček, bylo třeba očekávat záplavu z převrhnuté kádě. Nebylo možné mít sebou cokoliv, co nemá rádo vlhkost. Uliční bitvy připomínaly Pražské povstání. K večeru už byl klid a bary se zaplnily.
Já s Pavlem jsme poseděli s pár Angličany a Holanďany, Bobr zmizel s partou místních. Což byla zásadní chyba. Důvěra se mu nevyplatila a policie jej vylovila brzy ráno z jednoho z místních kanálů ne nepodobných těm v Benátkách. Plaval tam obličejem dolů, chyběla mu část nedávno nově nabytého stříbra, které měl na sobě a jeho oko nebylo vidět, zato monokl měl velikost střední pánvičky. K nám se po pátrání, kde by mohl být, a že jsme se o něj báli, dostal až po šesti hodinách v cele, nebyl zadržen, jen nevěděli, co sním. Ve vzpomínce mu zůstalo jen to, že ho napadlo všech osm jeho nových přátel najednou a ač povoláním kovář a duší motorkář, přesile a především baseballové pálce se neubránil.
Vzhledem k blížícímu odjezdu na letiště nebyl čas na vyšetřování, takže jsme po nálezu Bobra rychle zabalili a úprkem v tuktuku zamířili na letiště. Barevná ozdoba našeho přítele vzbuzovala pozornost, ale na tu jsme si za poslední měsíc zvyknuli. Naposled jsme zamávali Asii a vznesli se do oblak. Pár hodin letu nás dělilo od Prahy a i když jsme přestupovali v Budapešti, věděli jsme, že Expedice Asie téměř skončila. Ale o jejím úplném konci až příště.
J3.K
