Něco je ve vzduchu, třese se vzduch...

  Válka o Írán a vliv na Blízkém Východu zjevně komplikuje světové energetické trhy. Ropa a plyn už začínají chybět a poznáváme to na našich peněženkách. A protože to není skvělé ani v oblasti elektrické energie a přírodu vysoušející větrné elektrárny a lány solárních panelů zabírajících místo zemědělským plodinám, zeleni a zvířatům nejsou zrovna stabilními zdroji, přičemž greendealoví aktivisti z nejvyšších míst zavřeli pár jaderných a uhelných elektráren, je to vcelku zapeklitá věc. Američané opět nedělají nic tak skvělého, jak jejich prezident Trump tvrdí, a lze konstatovat, že je jeho doba vládnutí jistým zklamáním. Byl představitelem velkých očekávání, místo toho je zamotán do Epsteinových aktivit a možná se snaží odvádět pozornost. O mnohých slibech už se nehovoří a místo nich rozpoutal válku v místech, kde se tvoří ekonomika napojená na ropu. A zdražil život dvěma třetinám planety. Jak dlouho bude trvat boj o Hormuzský průliv, to netušíme, ale už nyní jde o průšvih nebývalého rozměru.

  Na Ukrajině je trochu jasněji. Ani výměna vrchního velení ukrajinské armády, kdy věrného generála Syrského nahrazuje řezník z dob počátku sledu událostí vedoucích k ruské SVO, situaci na frontě nezmění. To naznačuje jediné. Zelenského junta chce jít nadoraz. V noci opět Ukrajinci zaútočili na civilní sklady internetového obchodu Wildberries, tentokrát v Petrohradu, a pokračují v atacích civilistů. Už nejsou schopni odolávat tlaku ruské armády a přešli na obdobu partyzánského vedení války. Okopávají kotníky medvěda a snaží se ze světových měšců vytlačit poslední zbytky eur a dolarů. Na vítězství propagované Lipavským či Foltýnem nedojde, to asi Lavrov Rubiovi oznámil v Manile, ale na potlesk tupců v Bruselu a Berlínu či Londýnu to ještě stačí. Otázkou zůstává, kolik hotovosti ještě EU bude schopna poskládat. Co pár desítek eur, to několik mrtvých Ukrajinců. Už je není kde brát, tak evropské státy ukončují ochranu těch, kteří u nich zahnízdli, pracují a odmítají válčit s Ruskem. Plno jich má sice plná ústa vlastenectví, ale pohodlný život mimo válečnou zónu je přeci jenom větší pohoda.

  Íránci se vzdát Američanům rozhodně nechystají a Ukrajinci pro změnu zase ztrácí doslova půdu pod nohama. V této situaci by každý inteligentní člověk očekával jistou zdrženlivost. V Evropě u moci takoví lidé nejsou. A tak se tu nadále oficiálně jede rusofobie, Green Deal, liberalismus, rasová tolerance a podpora LGBT. Důsledky jsou zjevné. Ekonomické vyčerpání států EU je děsivé. Vyhlídky strašidelné, život drahý a stále méně kvalitní a bezpečný. Padá automobilový průmysl, energetický se blíží mnohým omezením, krmí nás nekvalitními dovezenými zemědělskými produkty a chemií, rodina už není základním stavebním kamenem společnosti, špiclují nás a vymýšlí způsoby, jakými krádežemi a zásahy do soukromého vlastnictví by nás dorazili.

  Místo příprav na opětovné navázání dobrých vztahů s Ruskem se schválil další balíček sankcí a v České republice opozice burcuje proti třetí velmoci, tedy Číně. Ta už se s Evropou moc nepáře a využívá její neschopnosti k převzetí kontinentálního trhu…skoro se vším. Z ran uštědřených Evropě vlastními politiky už se náš světadíl jen tak nezvedne. Ani Spojené státy nejsou při bližším pohledu přehlídkou luxusu a množství oblastí připomínajících slum či opuštěná města naznačuje, že zdaleka ne vše je tak blyštivé, jak nám to bylo po dlouhé roky předkládáno. Evropu už nemá kdo zachraňovat a jedinou pomocnou ruku Leyenová s Kallasovou odstrkují. Jedině symbióza s Ruskem může odvrátit evropskou degradaci na zařazení do třetího světa. Dějiny se teď budou tvořit jinde.

  Nemá cenu sledovat náš prolhaný mainstream, ani veřejnoprávní bahno. Petra Pavla, Pětikoalici a liberální scénu označuji za podílníky na úpadku jak našem, tak i v EU. Nulová sebereflexe, snaha vzepřít se stávajícímu průběhu a pokračování v sebevražedném chování vedoucím k destrukci kdysi tak obdivované Evropy jsou průvodním jevem současnosti. Pár set jedinců na tom profituje, ale zbytek společnosti je rozeštvaný a neschopný se spojit a začít od nového začátku. Komunisté byli sice parchanti, ale měli vizi a snažili se při jejím naplňování myslet na lidi. Sice po svém, ale o co byli horší v těch špatných vlastnostech, než jsou nyní progresivní liberálové? V ničem, jen při tom všem dokázali udržet naši republiku víceméně soběstačnou. K tomu máme nyní dále než na Mars. Je mi líto, ale očekávám, že se musí stát něco, co restartuje svět. Kolik z nás to přežije s úsměvem a ve zdraví, to netuším. Bude to bolet, jen ta bolest je možná mnohem přijatelnější než současná agonie.

Jindřich Kulhavý