Tisícileté dějiny české - ZROZENÍ KRÁLE - výročí

  26. února LP 1361 se v Norimberku narodil dlouho očekávaný syn císaře a krále Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické, budoucí král český a do roku 1400 i král Svaté říše římské VÁCLAV IV. LUCEMBURSKÝ.

  Císař a král český Karel IV. po dvou předchozích manželství stále ještě neměl vytouženého dědice. Pravda, v manželství s Annou Falckou se jim sice syn narodil, ale ten se nedožil ani dvou týdnů, takže zpráva o tom, že má stárnoucí císař a král chlapce, byla o to více radostnější. Také to císař Karel IV. dal patřičně najevo, když ještě v Norimberku vydal měšťanům velká politická práva a některým německým pánům i privilegia.

  Malý Václav se měl čile k světu, a tak tedy otec neváhal a hledal mu okamžitě vhodnou nevěstu. Už v šesti měsících byl princ zasnouben se stejně starou Alžbětou z rodu Hohenzollernů. To se ale nakonec neuskutečnilo, vzhledem k tomu, že se později císař Karel IV. rozhodl ke sňatku s jinou Alžbětou, a to s neteří uherského krále Ludvíka I. Ale ve sňatkové politice prohnaný císař nakonec i toto zasnoubení zrušil. Nakonec byl do třetice a naposledy malý devítiletý Václav zasnouben s dcerou slezského vévody Albrechta II. Bavorského Johanou.

  Svatba Václava IV. a Johany Bavorské se uskutečnila dne 29. září LP 1370 taktéž v Norimberku. Karlova pýcha na narozeného syna a dědice neznala mezí. I přes protesty prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic byl malý Vašík ve dvou letech LP 1363 v katedrále sv. Víta korunován na českého krále. Asi si všichni dovedeme představit, že z toho ještě neměl ani rozum, a tak tedy není divu, že ze strachu, když mu arcibiskup nasazoval těžkou svatováclavskou korunu na hlavu, neutišeně začal plakat. Dokonce se traduje, že pokakal i naproti stojící oltář. 10. července LP 1376 císař a král Karel IV. ještě stačil prosadit volbu svého syna Václava v německých zemích. Korunovace na římského krále se uskutečnila v tradičním korunovačním městě římských králů Cáchách (Aachen).

  Po smrti svého otce Karla IV. dne 29. listopadu LP 1378 se celkem aktivně Václav IV. zapojil do panování, ale netrvalo to příliš dlouho. Rozbroje mezi ním a českou šlechtou mu vše znechutily. A naopak se stal "líným" a stále nerozhodným králem. To vedlo až i ztrátě římské koruny a k jeho zajetí, jednak českou a německou šlechtou, ale i jeho nevlastním bratrem a budoucím císařem Zikmundem Lucemburským. I v době Husově byl velmi laxním, až nezodpovědným panovníkem. Nejdříve prvního plebejského hrdinu mistra Jana Husa z Prachatic podporoval, aby jej za několik málo let opustil a nechal se církví za odpustky podplatit.

  Václav IV. zhruba na počátku nového 15. století zcela propadl alkoholu a jeho zdraví se tím  ještě více zhoršovalo. Psychicky strádající král ani s jednou jeho chotí stále neměl děti, natož dědice trůnu (druhou manželkou Václava IV. bylo Žofie Bavorská). Promarnil i šanci k opětovnému získání německé koruny, když byl pozván LP 1409 na Pisánský koncil k nápravě církve, ale ani tam se z lenosti nedostavil. A tak kurfiřti nakonec zvolili jeho nevlastního bratra Zikmunda Lucemburského. Na sklonku života pobýval Václav IV. na svém oblíbeném hradě v Kunraticích, kde se 30. července LP 1419 dozvěděl o akci, která dodnes nese název První pražská defenestrace.

  V záchvatu vzteku ze zprávy o vyhození jím dosazených konšelů prodělal král patrně mozkovou mrtvici. Dokonce měl při záchvatu zranit i naproti stojícího pukrabího zmíněného hradu v Kunraticích. Po sérii dalších mozkových příhod dne 16. srpna LP 1419 stále ještě v Kunraticích ve večerních hodinách Václav IV. zemřel. Pochován byl nejdříve tajně na Zbraslavi, to vzhledem k velkým bouřím uvnitř Prahy, a až teprve po několika měsících byl za přítomnosti jeho druhé manželky Žofie Bavorské pietně pohřben v chrámu sv. Víta. Na závěr bych chtěl ještě napsat, že i přes nerozhodnost se král Václav IV. proslavil např. vydáním Dekretu kutnohorského či pokynem ke stavbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Tím se jistě chtěl král rovnat svému velkému otci Karlu IV.