Víkendové střípky a kapku ostré

31. 10 2022

www.inadhled.live    Uplynulé dny se nesly ve jménu oslav státního svátku založení samostatného Československa. To už sice neexistuje, nicméně i historicky krátká společná cesta Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků byla významným milníkem v naší historii. Po dlouhé době jsme se odtrhnuli z područí Germánů a prožili pár desetiletí společně ve slovanském státu. Občas se trochu jiskřilo, 2.světová válka vše na čas přerušila, ale jinak to bylo vcelku fajn soužití, ze kterého vzniklo plno dobrého. Rozpadem Československa se oba národy vydaly na svou cestu a nikdo neví spojí li se opět někdy. Vznikly dva samostatné státy s možností být snadněji ovládány zvenčí.

  Státní svátek a následující víkend tak provázely mimo oslav i demonstrace. Všechny byly vcelku početné, jen každá měla jinou mediální podporu. O páteční v Brně se mainstream víceméně téměř ani nezmínil, přestože organizátorem byla parlamentní strana. Jenže to byla SPD, takže jsme žádnou významnou reportáž z obrazovek a rádií očekávat nemohli. SPD totiž většinou označují jako extremistickou, a přestože můžeme mít k jejímu fungování i my na pravici určité připomínky, momentálně je jedinou pravicovou stranou, která má určitou vážnost i mezi zbytkem stran zastoupených ve Sněmovně. Přesto lze konstatovat, že brněnská akce byla již potřeba, a to proto, že Brno v poslední době v tomto směru za hlavním městem dost zaostávalo a jako místo nedávného působení Petra Fialy i republice něco dlužilo. Přinejmenším omluvu (to je samozřejmě žert, za profesorování Fialy na tamní fakultě Brňáci nemohou).

  Obě pražské demonstrace lze porovnávat z různých pohledů. Bavíme li se o množství účastníků, jsme svědky obrovské manipulace. Máme k dispozici několik fotografií páteční akce věnované České republice a potřebě mít ji na 1.místě mezi zájmy české vlády. Tyto fotky jsou však všechny v tomto ohledu stejné. Na Václavském náměstí jsme byli a bylo evidentní, že je do poloviny úplně plné. Kolik tam bylo skutečně lidí, to nebudeme posuzovat, nicméně, jak už jsme psali, šlo převážně o střední a starší generaci, takže i o naprosto neagresivní rétoriku snad s výjimkou na požadavek demise vlády. V davu byly k vidění české vlajky a zaznívalo přesvědčení, že bylo dost utrácení státních i  našich peněz na podporu kyjevského proamerického režimu i řešení německé energetické krize a je třeba se zaměřit na náš národ a jeho životní potřeby. Tedy na dostupné energie, paliva, potraviny, na pomoc českým zemědělcům a průmyslu. Nešlo o žádnou proruskou propagaci a zazněl li požadavek na dohodnutí se s Ruskem na dodávkách životně důležitých komodit, pak nešlo o nic jiného, než o zajištění takových dodávek, které si dosud ostatní státy EU dosud užívaly. Ideologické pomatení představitelé vládních stran a snaha být papežštější než papež sám nás vedou do chudoby a propasti. Média tuto demonstraci opět téměř ignorovala a nejvíce záběrů se dostalo protistraně, která opět zabrala rampu u vchodu do Národního muzea a prezentovala se ukrajinskými a eurounijními vlajkami. Nicméně je třeba konstatovat, že výběr mluvčích na pódiu byl už lehce kontroverzní a možná je čas změnit taktiku, jinak zájem společnosti o další demonstrace nespokojenosti opadne.

  Druhá akce na stejném místě byla pořádána 30.10.2022 spolkem Milion chvilek pro demokracii. Z této demonstrace jsou už záběry různé, přičemž se výrazně liší. Nebyli jsme tam, protože demonstrovat proti strachu pod ukrajinskými vlajkami v době, kdy se k nám přesunulo půl milionu Ukrajinců, kteří nejen, že s pomocí zaprodaných politických elit vysávají státní rozpočet, ale zároveň už požadují nekonečné výhody a občas i o ně agresivně říkají, nám přijde jako ironie. Můžeme tedy polemizovat o tom, které ze záběrů jsou reálné a na kterých se podepsali uživatelé Photoshopu. Nebudeme tedy ani tady odhadovat množství účastníků, nicméně tvrzení mainstreamu o tom, že byly plné boční ulice ve chvíli, kdy na spodní polovině bylo prázdno, je jaksi vylhané a nelogické. Navíc v davu bylo mnohem více volného prostoru na projití (to máme od svědka Vácklavákem procházejícím) a údajně převažovala ukrajinština a lidem tam stojícím vadilo, že proslovy nebyly překládány z češtiny.  Obsahově samozřejmě s touto akcí nesouhlasíme a kolaborantství s Bruselem, Washingtonem a Kyjevem považujeme v době oslav vzniku samostatného Československa za výsměch. Pravdou zůstává, že ukrajinština už na ulicích Prahy převládá a projevuje se to na nabubřelosti lidí hovořících jí.

  Víkendový návrat zakončíme ještě zamyšlením nad tím, kam poklesla politická a lidská kultura. To když si uvědomíme, co může udělat beztrestně ministr vnitra při vyvěšování naší vlajky na budovu ministerstva. Vedle visící drsná provokace týkající se ruského prezidenta a ukrajinská vlajka jsou ostudou s mezinárodním dosahem a ministr si říká o dobře mířenou raketu na svůj úřad. Druhá zpráva je také smutná. Přestože v brazilských prezidentských volbách ještě těsně před koncem vedl dosavadní pravicový kandidát a prezident Bolsonaro mající dobrý vztah s Trumpem i Putinem, nakonec ,,zvítězil“ levicový kandidát a bývalý vězeň (korupce na nejvyšší úrovni) a také exprezident Lula. Hodně zvláštním úkazem je 5 700 443 neplatných hlasů, což při ,,vítězství“ Luly v poměru 50.9 ku 49.1 hlasů pro Bolsonara je jakousi nápovědou, co se tu přihodilo. A varováním pro nás, co se tu bude dít při naší prezidentské volbě. A my se ptáme, kde to vlastně žijeme a co je to za dobu? 

Jindřich Kulhavý

 

 

 

Speciály

Tipy