Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 17.díl

  Probuzení v nemocnici nebylo zrovna příjemné, museli mě přikurtovat, protože jsem tam nechtěla být, dostala jsem se tam díky mému manželovi, který po radě pěstounky zavolal na mě tu noc znovu Policii. Vypila jsem láhev vína a vzala si léky na spaní, bylo mi špatně, nejvíc špatně mi bylo psychicky,  nedokázala jsem pochopit, proč manžel někam volal, vždyť syna přeci miluje, to mu nedošlo, co způsobí? Proč někam volá opilý a ještě paní pěstounce, která se samozřejmě situace chytla... V běžném životě manžel po telefonu nic nevyřídí, nikam nevolá a pak tohle....

  Co jako bude dál, teď jako zase vše dokazovat znovu…jak dlouho…, další rok??? Kdyby manžel nikam nevolal, vystřízlivěl, určitě bychom to zvládli, neměla jsem v plánu pít, vůbec mi to nechutnalo a nedělalo dobře, ale to už paní pěstounka zpracovávala pražský Ospod, kontaktovala otce mého staršího syna, a tak jsem vlastně přišla o svoji další šanci....

  Manžel si mě v nemocnici vyzvedl, moc jsme nemluvili, nevěděla jsem jak dál, bylo nám pak sděleno, ať pracujeme na svém partnerském vztahu. Navštívili jsme krizové centrum, já psychiatra a absolvovala individuální terapie, když přišel na kontrolu místní Ospod, svitla nám, ale naděje, neviděli tu situaci tak, že by tu nemohl být syn, všichni viděli tuto situaci jako velice nešťastnou tím, že manžel někam volal....

 Nezbylo nám nic jiného než počkat na soudní jednání, syna jsme skoro neviděli, o to se opět postarala organizace "Dobrá rodina". Soud ohledně staršího syna byl vlastně v háji, vše, co se stalo se promítlo i do tohoto jednání. V ten moment mi došlo, že opravdu není dobré mít zároveň dvě prohíjací soudní jednání, když si protistrany předávají informace. Můj starší syn měl samozřejmě hned informaci, že maminka pije. 

 Nebyly to lehké měsíce, manžel začal chodit do práce, byla jsem ráda, ale zároveň dost sama, pořídila jsem nám další štěňátko, holčičku, dost to pomohlo, aby nám bylo doma veseleji. Dost často jsem myslela na to, jak málo stačí k tomu, aby si člověk posral život. Jediné pozitivum bylo asi to, že jsem si uvědomila, že opravdu už nechci pít, alkohol odmítalo jak moje tělo, tak i můj mozek....

Pokračování příště...

Bára