Neměli bychom být drsnější?

   Právě plynoucí dny jednoznačně ukazují, že český národ pokračuje v uznávání křesťanských tradicí. Což platí i pro ateisty. Většina z nás sice neklečí při modlitbách před oltářem, nemá potřebu vykupovat se ze svých hříchů pořizováním si odpustků, při zpovědi by 99% lidí zatloukalo a politici by se propadli do pekla hned, a jen málokdo se obrací s důvěrou k Bohu všemohoucímu, nicméně návštěva kostela či vystavení dekorace vánočního betlému kdesi ve Vašem obýváku v době svátků není nic neobvyklého. Už samotná oslava dne narození Krista, byť nikdo netuší, jak skutečný to byl kus historie, svědčí o tom, že naše nevíra má své kořeny v dávných křesťanských symbolech. Vánoční stromečky a výzdoba jsou tak oslavou toho, kam patříme, kde je naše doma a co si musíme bránit. Tedy tradici, zvyky a romantiku konce roku. A po celou zbylou dobu je třeba si uvědomovat, že jakékoliv jiné náboženství má sice právo na svou existenci, ale jen tam, kam patří, tedy kde mají skutečný domov jeho vyznavači. Domov je totiž synonymem pro určitý soubor obsahující nejen obydlí, ale také tradici, lásku, zvyky, úctu, pokoru a vědomí, že mi to místo přirostlo k srdci a chci se do něj vracet a budu ho vždy bránit. Pro Čecha by to měly být Čechy.

  U štědrovečerní hostiny se sešlo mnoho rodin, také následující dny jsou jako stvořené pro vzájemná setkávání sobě blízkých. Z toho vyplývá jednoznačná odpověď na mnoho otázek. Klasický model rodiny - otec muž, máma žena a děti -  nadále přetrvává a je třeba ho bránit před snahami populistických pomatenců, pro které je otázka vlastního pohlaví moderně nejednoznačná. Už samotná existence genderového šílenství je pokusem o změnu přírodních zákonů. Proto je velmi důležité se těmto aktivitám rázně postavit a bude li třeba, využít nejen možností legislativy zdravého rozumu, ale i ekonomických nástrojů k rozvoji mladých rodin, jejich potřebě a zároveň k co největší redukci pokusů otočit rotaci zeměkoule, o což se snaží všichni ti, kteří se pod hesly demokracie snaží přivést na svět další pohlaví, touží po adopci dětí homosexuály a preferují život s partnery stejného pohlaví, aby se z nich časem stali normální heterosexuální spoluobčané omlouvající svou minulost jako módní výstřelek. Jedno procento skutečných homosexuálů je realitou, se kterou může společnost žít, nestane li se z toho preferovaná výhoda.

  Rozhlédneme li se kolem sebe, je evidentní, že muži vždy velmi těžce fyzicky pracovali a stáli za rozvojem společnosti. Valná většina vynálezů a technických řešení vždy spadala do jejich sféry, stejně tak povinnost uživit rodinu, bránit ji a budovat kolem ní ,,hradbu´´. Ženy naopak odedávna krášlily svět, pečovaly o rodinný krb, staraly se o čistotu a pořádek, pečovaly o děti a manžela. Pokusy o emancipaci vedou k systematické ztrátě mužství na straně jedné, na zocelování jemného půvabu na straně druhé. Nikdo nepochybuje o rovnoprávnosti obou pohlaví, nicméně bezdůvodné zasahování do jejich jednotlivých sfér s přáním vytvořit lepší společnost se stalo kontraproduktivním. Svět nepotřebuje modely chodící v ženských šatech na podpatkách, aniž by po návratu z mola byli schopní vyvrtat otvor do zdi pro hmoždinku potřebnou k pověšení poličky. Ani na steroidech v posilovnách fungující manažerky, které se po opuštění fitka vrátí do své kanceláře, ze které ovládají nadnárodní společnost.

  Naopak chybí chlapi, kteří umí vzít do ruky sekyru, volant kamionu či cihlu a maltu, v případně nutnosti i zbraň, obejmout ženu a zplodit syna a dceru, vychovat je a být jim všem oporou, to vše ne ve věku blížícímu se důchodu. Také se nedostává žen, pro které by se stala prioritou péče o své nejbližší, teplo domova a přání být atraktivním protějškem pro svého partnera při zachování tradičních hodnot. Místo toho se slovo tradice považuje za staromódní, mít děti před 35ti roky věku za ztrátu času a napočítat jich více, než jedno za mrhání vlastními schopnostmi.  Jak krátkozrace se naše společnost chová.

  Pohled kolem sebe nás přesvědčí ještě o jedné náležitosti. Vyrostli jsme v zemi, kde historii utvářel běloch. Máme tedy určité závazky, povinnosti a zároveň hrdost. Jsme součástí nejvyspělejšího světového regionu, ve kterém ještě zbylo místo na přírodu, který má krásné památky, donedávna se pyšnil vyspělou součastností a dosud má šanci ve skvělou budoucnost. Předpokladem k ní je zachovat určité atributy. Tedy samostatnost myšlení, obranyschopnost, hrdost, ekonomickou nezávislost, smysl pro improvizaci a národní uvědomění. To znamená velmi citlivě pracovat s otevřeností vůči jiným národům a přebíráním jejich zvyků. Je třeba pečlivě vybírat, komu umožníme u nás žít, navíc pouze v takovém množství, aby nebyla ohrožena naše suverenita a národní identita. Pokud tedy přijmeme jiné státní příslušníky, pak jedině kulturně blízké, ochotné se sžít s naší mentalitou, podílet se na tvorbě národního a kulturního bohatství bez nároků na prosazování vlastních vyhraněných zájmů.

  Výše uvedené je zásadní pro existenci samostatné České republiky. Co proto můžeme udělat my všichni? Nesmíme podléhat jakémukoliv diktátu směřujícímu k nám z vnějšku, je třeba se vypořádat s lháři, kteří převrací historii, tvoří iluzi o zlých Rusech a hodné Evropské unii a nepostradatelné Americe. Používejme zdravý rozum, věřme jen těm, kteří nás přesvědčí vznikem skutečných hodnot, nikoliv jen ,,Evropských´´. Věnujme naši dobročinnost pouze tam, kde budeme jistí, že námi darované prostředky neskončí ve financování politických aktivit neziskového sektoru. Vnímejme tlak vytvářený na naše děti přizpůsobující jejich myšlení potřebám v luxusu žijících elit a braňme se mu. Nestyďme se za svůj původ, barvu pleti, víru a vřelý vztah k opačnému pohlaví. Nechť se muži nadále dvoří ženám, ty ať nadále vábí partnery na své přednosti s vědomím, že jsou na světě proto, aby spolu skončili ve vášnivém objetí, jehož důsledkem bude založení rodiny. A hlavně…Pojďme už se konečně vypořádat s těmi, kteří všemu zde popsanému brání a snaží se nás ovládat a přesvědčit o jiné přirozenosti. Přestaňme tlachat a udělejme přítrž všem ,,aktivistům´´, kteří boří náš svět, naše jistoty a šlapou po našem JÁ. Přestaňme být hodní a ohnutí. I za cenu nutnosti jít do ulic a porvat se o zdravou budoucnost našich dětí i s přihlédnutím na možné ztráty. Protože to, co se nyní děje kolem nás, není prostě normální.

J3.K