Bylo nás dost?

  Popularita dnů NATO a předvádění vojenské techniky v době, kdy se otevřeně hovoří o možné eskalaci konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, je zvláštní. 80% mužů přítomných v Mošnově by se totiž stalo nástrojem pro ukojení touhy válčit vnímatelné jak z amerických vojenských kruhů, tak i od naší šílené ministryně obrany Černochové. Týkala by se jich mobilizace a cesta na frontu, které se mezitím tak zdárně vyhýbají samotní Ukrajinci žijící u nás. Je tedy s podivem, kolik občanů jelo obdivovat válečné stroje, které budou brzy mít možná na své zahradě. Nezájem o skutečné nebezpečí plynoucí z chování naší vlády je tak pozoruhodné. A nelze se divit, že Fiala má tu drzost říct, že pražské setkání svých odpůrců zachytil pouze okrajově a vlastně ho ani nezajímá. Na jednu stranu je vidět, jak odtržen od reality jest, na tu druhou zase napovídá, že si je jistý věrností těch, kteří seděli za volanty, pákami a kniply válečných strojů předváděných na dnech NATO.

  Vezmeme li to do důsledku, odpůrců NATO je tak velmi málo. Na samotné sešlosti na Václaváku byla velká část budoucích voličů PRO. To veřejně říká, že je proti vystoupení z NATO a EU. Menšina dostavivších tuto stránku předvolební kampaně přechází a doufá, že jde o taktické manévry, což bohužel není pravda. Pro euroskeptiky a odmítače Američanů u nás tak nezbývá moc možností, koho volit. Dalším poznatkem je, že složení účastníků akce v Praze je tristní. Jde především o starší občany či maximálně lidi v pozdějším středním věku. Mladí byli vidět spíše na Pride Prague, což opět o něčem svědčí. Naše generace v roce 1989 stála proti ozbrojeným policistům, honili jsme se s nimi po Národní (Palachův týden v lednu 1989), byli jsme ochotni se porvat i nechat se zatknout. Současní mladí pod vlivem propagandy, školní nalévárny a zvrhlé umělecké fronty podporují bezpohlavní svět a radši se nechají fotit pod duhovou než pod národní českou vlajkou. Také sponzoři se s úspěchem prezentují před houfy úchylů, nikoliv na protivládní akci. Nezájem mladě generace o svou budoucnost, jejich představa o krásném životu po absolvovaném vysokoškolském vzdělání a naprosté nepochopení toho, co se skutečně děje, jsou alarmující.

  Vynecháme li uživatele některých sociálních sítí, o akci na Václavském náměstí moc lidí nevědělo. Média jsou v rukách liberálů a miliardářů, proti kterým jsou tyto akce namířeny. Ta s propagací nepomohou, jsou plná spíše Fialy & spol. I když se novinářům a redaktorům pětikoaliční tváře svým idiotismem přetaveným nejen ve špatnou vládu, ale i v naprosto nepochopitelná prohlášení a výroky snaží ztěžovat práci, zatím mají stále jejich podporu. Prezentovat Fialu, Adamovou Pekarovou, Piráty, Rakušana, Válka a další jako pozitivum je nadlidský výkon hraničící s totální prolhaností. Přesto od médií podporu demonstrací nečekejme. Ze skladby účastníků lze tedy vycítit spíše jediné. Nikdo se jich nebojí. Je zjevné, že fyzicky už na atak vlády či na souboj s policejními složkami nemají. Postavit proti nim mládež se díky různým prohlášením o tom, že důchodci jsou drazí a nemají ve společnosti uplatnění, dávno podařilo. Demonstrace tak nebyla žádnou demonstrací, ale spíše velkým hapeningem, Nic na tom nemění ani pokračování před Ministerstvo vnitra. Rakušan je arogantní zbabělec a budovu si policisté pohlídají.

  Je tedy evidentní, že bojová nálada uprostřed davu patrná nemá reálný dopad. Pětikoalice se předváděla v Mošnově a je schopna tamní diváky přesvědčit, že neuvěřitelně drahé, a ne příliš dobré, stíhačky F-35 nutně potřebujeme. Rajchla sice vnímají a monitorují, nicméně jeho prounijní a pro NATO prohlášení je mohou nechat klidné. Dokud se mladým nepodaří vysvětlit, že umírat ve válce budou především oni, že na diskotékách budou biti od agresivních Ukrajinců také oni a hoiky jim budou znásilňovat zástupci národů, které sem Pětikoalice pustila, moc šancí na úspěch není. V naší společnosti stojí každý proti každému. Profituje na tom Pětikoalice schopná držet spolu, přestože jde jinak o nehomogenní sdružení s jediným společným zájmem, tedy udržet se u koryta a vysát všechny zbytky z toho, co tu kdysi bylo. A také z nás. Možná někdo považuje vcelku velký dav na Václaváku za úspěch, my to vnímáme jako ukázku toho, jak špatně na tom naše společnost je. Co se musí stát, abychom se zase spojili v jednu masu a vybojovali si zpět to, o co nás připravili? Rozhodně nás tedy na náměstí nebylo dost. O pitomcích nahoře u muzea už není třeba ztrácet ani slovo. Jsou to lidé podobní těm, kteří kdysi vítali se zdviženou pravicí jednotky SS při zabírání Prahy. Prostě naivní a ideologicky zpracovaní kolaboranti. Navíc hlídaní Rakušanovo policií.

Jindřich Kulhavý