Dá se to pochopit?

  Proč například Pražané opakovaně volí zloděje a demagogy? ODS dlouhodobě rozkrádá peníze produkované velkou aglomerací. Případů, kdy zjevně preferovala své lobbisty, už je tolik, že by v kriminálu sedělo téměř každé vedení města. Poslední zástupce modroptáků Svoboda pro změnu asi hned na začátku rezignoval na práci a nikdo o něm 4 roky neslyšel. Ne vše však dokázali primátoři a blízké okolí rozfrcat. Ty přesto našetřené finance tak pro změnu leží na účtech bez správného využití. A jsou to desítky miliard přesahující číslovku 100.

  Dobře, v České republice už jsme si zvykli, že se odklání, lobuje, krade a defrauduje. Nejvíce se proti tomu teoreticky stavěli Piráti, ale dle názvu se rychleji než kdo jiný přizpůsobili situaci. Nebyli by to oni, aby vše nedotáhnuli k dokonalosti. A tak mimo předražených IT zakázek za peníze poplatníků rozvrtali celou Prahu a změnili průjezdnost komunikací na všude přítomná parkoviště. Snížení profilů ulic, výstavba ostrůvků, retardérů a vydláždění kdysi zelených prostranství (např. náměstí Jiřího z Poděbrad) způsobuje až nenávist ke kdysi oblíbenému místu pro život. Unikátní památku na své působení po sobě zanechal nepřítel města Hřib. To, co se z velkoměsta stalo, nelze vnímat pozitivně. A posledním zásekem je jeho ukrajinizace, k čemuž napomáhá přidělování bytů dorazivším Ukrajincům a jejich zásadní zvýhodňování i přes problémy s dodržováním u nás platných zákonů. Včetně mnohokrát kritizovaného hájení při dopravních přestupcích.

  V Praze však nevládnou jen ODS a Piráti. Město terorizují i jiné menší strany přiživující se na městě. Bohužel často svou progresivitou zapadají do greendealového schématu a kradou i devastují části metropole úplně stejně. A tak ji křižují cyklopruhy často využívané pár sebevrahy a uživateli skútrů s kufrem pro rozvoz jídel (další úchylnost doby), máme tu stovky míst, díky kterým se široké silnice změnily ve slalom ucpávající se auty, přičemž místa určená k parkování hlídají kamerami vybavení slídiči kroužící mezi domy, takže chcete li nakoupit či navštívit jinou čtvrť, jste potencionální oběť či zločinec přinucený uhradit za trest nesmyslnou částku. O aroganci „měšťáků“ ve funkci obecních drábů snad není třeba mluvit. Progresivismus je morem dnešní společnosti.

  Přesto vše se pojďme vsadit, že v Praze opět vyhrají eurohujerské spolky a strany. Ač jsem rodilý Pražák, stydím se za spoluobčany neschopné rozlišit, kdo přínosem být může a kdo v žádném případu. Na malých obcích jsou starosty častěji nadšenci ochotní pro ostatní vymýšlet vylepšení života (ne vždy tomu tak však je), ale ve velkých městech jde o solidní balíky peněz. A ty, jak všichni víme, mění lidský charakter. Praha je rozpočtem výjimečná a zkažená. Stát ve státu. A boj o ní a následné hospodaření, politikaření a úniky jsou doslova katastrofální. Kdo však navíc volí k městu nepřátelské Piráty, mafiánské STAN a ODS či progresivistické Praha sobě a podobné bandy, je prostě sebedestruktorem.

  Senátní volby jsou díky zbytečnosti Senátu vyhozenými penězi. Tato instituce je pro většinu lidí v něm trafikou. Ukázkou zmaru je v Německu dlouhodobě žijící kandidátka ODS Dagmar Pecková, ale v podstatě tak lze hovořit o 90% senátorů. Jedinými vhodnými uchazeči jsou ti, kteří by byli ochotni spolek nepotřebných rozebrat zevnitř a rozložením ho dovést k sebelikvidaci. To však nikdy z pragmatických důvodů neudělají. Je to stejné, jako v celoevropském měřítku Evropský parlament. Přeplácení politici často ničemu nerozumící si žijí na poměry a větší lehkoživky, než jsou Zdechovský, Gregorová, Niedermayer či Nerudová, si lze těžko představit. Senát je stejným odkladištěm zbytečných a až na pár kritických jedinců kontraproduktivním.

  Apelovat na to, aby si voliči rozmysleli, koho budou volit, je asi zbytečné. Lenost, nezodpovědnost a ovlivnění mainstreamem jsou natolik výraznými atributy nynějšího dění, že nelze ani doufat v moudrost občanů. Optimismus tedy není na místě a rezignace na možné změny k lepšímu je u mne rozsahem stejná, jako nechuť k placení daní podpororujících všechny ty grázly nahoře nás okrádající. Bohužel mocenské nástroje jsou v rukách mnou nevolitelných. Jiní volí ty, kteří ničí život můj, dalo by se říci. Jen těžko si lze představit vztek, když si uvědomím, co z našich peněz žije v blahobytu, zatímco plno jiných je na pokraji chudoby. I díky tupé části národa.

Jindřich Kulhavý