Dárky a pohoda? Kde to žijete?

   Vánoce by měli být svátky klidu. Kdysi tak tomu možná i bylo, každému stačil jeden prostý dárek, kterým mu jeho milí připomněli svou lásku a věnovali mu tak pozornost. Naše konzumní společnost udělala z těchto svátků sloučeninu nakupování, vaření, následného obžerství a nakonec starostí, jak to vše zaplatit. Obligátní pantofle a ponožky, panenka a míč jsou nahrazovány v lepším případě kupou zabalených beden, v tom horším můžete být překvapeni přehnaným očekáváním a smutnou reakcí, když před domem nestojí nové auto. Nároky se tak nějak neúměrně zvyšují s tím, co vše je trh schopen nabídnout.

  Ohlédněte se o jeden rok zpět na to, co jste nakoupili. Zamyslete se nad efektivností nákupů, co z toho ještě slouží, co jak mělo dlouhou plánovanou a skutečnou životnost.  Začněme u dětí. Jejich fyziologickou povinností je tak nějak růst, takže pořízení předražených kusů oblečení a sportovního vybavení je každoročním evergreenem kolem Vánoc. Většinou tím úplně radost neuděláte, případně krátkodobou, protože potomci ty lyže a bundu prostě zase potřebují. A jak je známo, co potřebujete, většinou stejně koupit musíte, takže radost z neočekávaného jaksi mizí. A to už vůbec nehovoříme o botách, přeskáčích a všem ostatním, co potomkům vydrží opravdu maximálně rok. Další jepičí životností se prezentuje většina plastových hraček. Čínská produkce na jedno použití klade snížené nároky při pořizování a za to velmi rychle končí v kontejneru na plasty. Zvláštní pozornost vyžadují přístroječky na dálkové ovládání a bateriový pohon. Spotřeba tužkových baterek, případně potřeba být neustále u zdroje elektřiny i s dobíječkou, to vynecháváme nutnost pořídit aku baterky, jejichž cena je někde jinde, dělá z těchto hraček brzy spíše otravný kus interiéru, než dlouhodobou radost. Potěšit dětskou duši je tak sice snadné, ale na jak dlouho? Už dávno nestačí multifunkční panenka a pro kluka luk a šípy. Radost by většinou tedy udělalo to, co z Vaší poloprázdné peněženky učiní naprosto nepotřebnou věc, protože v ní zůstane už jen vzduch.

  U dospělých je to ještě těžší. Velká část populace opustivší dětský věk si zvykla být samostatná a pořizuje si to, co využije. Když se těchto lidí zeptáte, co by si přáli, odpoví Vám většinou, že neví, protože mají všechno. Těžko totiž budete schopni splnit tajná přání, která jsou i pro tyto jedince nedostupná. Nevyhráli li jste jackpot, za který byste mohli pod stromečkem zaparkovat nové lamborghini, případně pána ohromit omezenou sérií hodinek Hublot , u dámy jsou to dary přibližně ve stejné hodnotě z produkce luxusních značek, narazíte tak většinou na problém, co s tím. Rady se nedočkáte, darovanou dovolenou byste museli asi absolvovat spolu a kupovat nesmysly Vám přijde, jako skočit na reklamní trik. Ženy ještě občas na něco přijdou, ale muži to mají těžší. Trefit se do velikosti, vkusu a myšlenky partnerky je opravdu tvrdý oříšek, často nerozlousknutelný. Zvláště, když ještě nakonec tvrdí, že je pro ni důležitější, aby se všichni měli rádi. Přitom právě toto je buď automatické, nebo téměř nesplnitelné, nic mezi tím není.

  Co tedy říct na závěr? Až budete kupovat rodičům Wobenzym, synovi svetr, dceři kabátek a manželce kulmu, moc nezabodujete. To jsou věci potřebné, nepřekvapující a nakonec i tak nějak očekávané. Příjemně šokovat je skutečně těžké a některé pokusy mohou skončit i blahodárným rozchodem. Tak mne tedy napadá, jestli to kdysi neměli podstatně jednodušší. Ty Vánoce mají k svátkům klidu tak nějak stále více daleko.

J3.K