Je třeba být aktivní, Italové už se snaží...
www.inadhled.cz Zabavení lodi Aquarius plující pod záštitou neziskové mezinárodní organizace Lékaři bez hranic ukázalo, že když se použijí stejně záludné metody, které využívají při obcházení zákonů pašeráci lidí a neziskovky snažící se legalizovat pobyt migrantů nezákonně přecházejících hranice EU, rázem je nalezen způsob, jak s migrací bojovat. Obdiv patří práci italského ministra vnitra Salviniho a jeho lidí.
Aquarius fungující jako kyvadlová osobní doprava mezi Libyí a evropskými břehy nabírala na hranici libyjských výsostných vod Afričany, které jim přiváželi na člunech královsky placení zásobovači duší. Tato loď patří do flotily bárek spravovaných neziskovými společnostmi, které soustavně plnily Maltu, Itálii, Francii a Španělsko velkým počtem muslimů. Neustálé překračování mnoha zákonů nebylo pro odpovědné politiky důvodem k zakročení proti těmto lodím. Lži o poskytované pomoci a charitě se staly evergreenem, kterému už nikdo inteligentní a nepodplacený nevěří. Vyzdvihávání smyšlených pozitiv a zamlčování drsné reality jsou pouze jedněmi z mnoha nástrojů, jak mediálně a politicky korektně oblbovat lidi. Zabavením lodi Italové ukázali cestu tam, kde existuje politická vůle. Důvodem k němu se nakonec nestalo pašování lidí, ale vcelku logická úvaha, podstatou které se stal odpad vzniklý při přepravě migrantů. Potřeba se ho pravidelně zbavovat se stala posádce lodi osudnou. Nyní je obviněna z trestných činů a bude li mít italská justice dostatečné množství odvahy, Aquarius už nikdy nevypluje.
Globální pakt o migraci, který tak chválí a vyzdvihují Juncker, Mogherini a Tusk za Evropskou unii, a u nás Kalousek, Gazdík a plno dalších liberálů, by de facto z nelegální migrace udělal naprosto pohodovou záležitost pro samotné migrující, zatímco by zkomplikoval obranu proti ní. Zlehčovat jeho dopad na země ochotné se pod něj podepsat se stalo výstrahou a vede k postupně se zvětšujícímu počtu států, které už nyní prohlašují, že k němu nepřistoupí. A přidá li se ke vzbouřencům i Itálie, což by byl impuls i pro další velké země, budou mít protiimigračně laděné státy v EU lepší výchozí pozici. Navíc se blíží volby do Evropského parlamentu, které mohou náležitě změnit chování EU. Za jistých podmínek nemusí být ani dvojblok složený z Německa a Francie nepřekonatelný. Macron začíná být stále více neoblíbeným a Merkelová již ohlásila plánovaný ústup ze slávy. Naopak sílí pozice stran majících v programu národní zájmy, což je malým příslibem pro doby příští. Malým proto, že čas nahrává spíše těm, kteří se podílí na výchově mládeže při směřování k liberální demokracii, přeloženo k neomarxismu.
Stejně smutnou událostí je podpis Istanbulské smlouvy. O té se zatím naše vláda příliš nezmiňuje, nicméně jde o další nesmyslný návrh, nepotřebný a zbytečný. Poslední dobou politici vytváří cosi, co nás má asi přesvědčit o jejich pracovitosti, potřebnosti a neomylnosti. Z vymýšlení způsobů, jak občany omezovat, cenzurovat, řídit a třídit, se stal koníček některých elit. Za vším však hledejme peníze a jejich zisky. Vytváření nových pořádků jede naplno. Jsme pouhými statisty ve hře mocných, kteří rozhýbávají ve svém zájmu celé davy. Toho jsme byli svědky 17.listopadu u nás, ale ve světě jde o častější jev. Neznamená to však, že si musíme nechat vše líbit. Stačí pro začátek začít přemýšlet. A nepodlehnout iluzi, že to nějak dopadne.
