Jeden metr a dvojí centimetry?

  Lidé žijící v Čechách jsou většinou Češi a Moraváci. Také Slované. Vzhledem k historickým okolnostem je tedy pravděpodobné, že jsme běloši. Až na výjimky, kdy došlo se spárováním rodičů z odlišných etnik, jsou jimi i naše děti. Být hrdými na to, že jsme Češi, znamená být i hrdými bělochy. Podíváme li se na historickou úspěšnost Čechů, není to vždy úplně hezký pohled, nicméně existuje mnoho světlých záblesků. Středověk zastihnul některé naše panovníky ve vynikající kondici a po vymření Přemyslovců se objevilo i pár dalších, kteří spojili své schopnosti s Čechami. Máme také několik slavných vojevůdců, osobností v umění, výzkumu, sportu a byznysu. Naopak chybí významný politik. Bylo by smutné, kdyby naším nejznámějším byl humanitární bombardér Havel, přestože tomu lecos napovídá. Vezmeme li však v potaz úspěchy bílé rasy, rázem se můžeme dmout pýchou. S výjimkou  Japonců a Číňanů, možná ještě Indů, lze bělochy považovat za skutečně nejpřínosnější lidi v oblasti posunu lidstva v moderních dějinách. Stojíme za většinou vynálezů, při hledání technických řešení vynikáme, máme prokazatelně mnohem vyšší průměrné IQ než například černí Afričané. Běloši ovládají světový bankovní sektor, v místech, kde žijí, je životní úroveň vysoká a kulturní vyspělost i přes různé výstřelky nejvyšší. Jedinou částí světa, která se v základu přibližuje úrovni oblastí obývaných převážně bělochy, jsou Jihovýchodní a Východní Asie. Jestliže USA jsou ve své podstatě multikulturním společenstvím vedeným převážně bělochy, pak Evropa si donedávna zachovávala jistou konzervativní podobu, výjimkami byly vždy Francie, Holandsko a Anglie, které díky své koloniální minulosti již dlouhou dobu pracují na importu levné pracovní síly ze svých zámořských území.  Přesto jak Francouzi, Holanďané, tak i Angličané byli donedávna hrdí na svou minulost, historii a památky dokazující vysokou zručnost obyvatel s bílou pletí.

  Bohužel žijeme v době, kdy vlastenectví, láska k místu narození a národní uvědomění degradovaly až téměř na trestný čin. Ideologové a sebemrskači v Bruselu prosazují dvojí metr na vnímání vlastní rasy a na činy či prohřešky vycházející z rozdílnosti mentální a kulturní vyspělosti jednotlivých národů momentálně žijících v Evropě. Jestliže po tisíce let nazývají tento kontinent  domovem a zvelebují jej, pak nově příchozí mají pocit, že jim byl dán k dispozici a dle svých zvyků by jej nejradši drancovali. Odpovídajícím důkazem je rozdíl v ochotě jedněch i druhých pracovat, být přínosem a nezneužívat sociální prostředí.  Také podíl na kriminálních a násilných činech ukazuje, jak na tom budoucnost Evropy je. Snaha politiků zakrývat rozdíly a utajovat skutečný stav je momentálně korunována směrnicemi, které mají trestat původní Evropany za jakýkoliv projev hrdosti na svůj původ i rasu, zatímco barbaři plavící se k nám přes Středozemní moře a podporovaní kolaboranty s politického a neziskového sektoru mají jistotu, že za podobné chování budou chváleni a odměňováni.  Dochází k obrácenému rasismu, kdy domácí jsou svými vlastními zástupci trestáni a démonizováni, zatím co invazní havěť je upřednostňována. Podobně, jako nedávno uplatňované kvóty na zastoupení žen v politice a vedoucích funkcích, začínají stejné pokusy i u kvót platící pro nebělošské uchazeče o práci. Jak to dopadlo s ženami v politice, to můžeme pozorovat nejen ve Švédsku, ale i tam, kde se nějakým omylem žena stala předsedkyní vlády či ministryní. Margaret Thatcherová byla výjimečná a dost osamocená v této statistice.  Ono by to ani moc nevadilo, moc migrantů práci neshání, ale kvóty jsou kvóty, takže když některý přijde, proč by nebyl hned ředitelem? Hlavně, že je černější. Podobný systém by měl fungovat i ve školách. Průměrný černoch či Arab může být rázem premiantem, co na tom, že nic neumí. Hlavně ať je klid. Pryč jsou doby, kdy zahraniční student musel být aspoň stejně dobrý, jako ten náš, chtěl li uspět. Mimochodem, chce li náš mladý sportovec uspět třeba ve Francii, musí výrazně svým umem převyšovat místní, nyní už většinou čenou mládež. Což má svou logiku. Opačně to neplatí?

  Obrácená forma rasismu je nyní prosazovaná nejen liberály a levičáky, pochybnými ideology, ale také idealisty neznajícími historii, neziskovými společnostmi, lháři, manipulanty, médii, majiteli a provozovateli sociálních sítí. Popírání historických skutečností, reálných statistik zločinnosti, zavírání očí nad trestnou činností, zvýhodňování jednotlivých etnik před tím, které tu vše vybudovalo, a naprosto zvrácené představy o budoucnosti Evropy se staly normou toho, jak se žije a rozhoduje v Bruselu.  Řada našich spoluobčanů ve své naivitě ještě nepochopilo, že jde o globální změny uměle vyvolané nikoliv v našem zájmu, ale vedoucí k obohacení úzké skupiny již tak strašidelně bohatých jedinců. Nejde o záchranu světa, Země, Afriky či evropského důchodového systému. Jde o devastaci bílého evropského obyvatelstva a pokus vytvořit tvora euroopa, který by nebyl příliš chytrý, naopak by šel snadno ovládat a hlavně by nekladl odpor proti rozhodování úzkého okruhu elit, samozřejmě bílých. Jak scestná je tato myšlenka, to už necháme na Vás. Pokud se však chcete podřizovat této ideologii, představte si, jak se to dotkne Vás, Vašich dětí a dalších jejich potomků. Přeměna Evropy probíhá zběsilým tempem a pod režií bruselských trollů.  Nevím jak Vy, ale být hrdým bělochem nelze považovat za trestné, a pokud to někdo tvrdí, nemá v Evropě co dělat. A už vůbec ne v jejím vedení. Opravdu si necháme vše líbit? Tady přeci nejde o nenávist k černým, tady se jezdá o naše vlastní živitu, o záchranu nás. Je to povinnost i vůči našim předkům. Copak lze jen tak odevzdat vše to, co vybudovali, aniž bychom se nezačali bránit? Na závěr je třeba připomenout, kam až rasismus namířený proti bělochům došel v Jihoafrické republice.

J3.K